V lidské komunikaci často existuje úzký vztah mezi vnímáním emočně expresivní tváře a reakcí samotného diváka. Zatímco vnímání a generování výrazů obličeje bylo studováno odděleně pomocí funkčních zobrazovacích metod, neexistují žádné studie o jejich vzájemném působení. Kombinovali jsme prezentaci emočně expresivních tváří s instrukcí reagovat předem určenými a přiřazenými pohyby obličeje. fMRI byla použita v designu souvisejícím s událostmi ke zkoumání zdravých subjektů, zatímco si prohlížely šťastné, smutné nebo neutrální tváře a byly instruovány, aby současně pohybovaly koutky úst buď (a) nahoru, nebo (b) dolů, nebo (c) aby se zdržely pohybu. Pohyby obličeje subjektů byly zaznamenány pomocí videokamery kompatibilní s magnetickou rezonancí. Latence pohybů byly zkráceny v kongruentních situacích (např. prezentace šťastné tváře a kombinace s pohyby nahoru) a zpožděny v nekongruentních situacích. Disonantní podněty více než kongruentní aktivovaly dolní prefrontální kůru a somatomotorickou kůru oboustranně. Kongruentní stav, zejména při zobrazení šťastné tváře, aktivoval mediální bazotemporální laloky (hipokampus, amygdala, parahipokampální oblast). Předpokládáme, že tato oblast usnadňuje kongruentní pohyby obličeje při vnímání emočně expresivní tváře a že je součástí systému pro nevolní emoční pohyby obličeje

.