Existuje nespočet důvodů, proč je dnes na světě tolik nenávisti. Pokusil jsem se však upozornit na to, co považuji za významné důvody a jak je lze řešit.

Bojíme se jeden druhého. Už si navzájem nevěříme. Naše důvěra byla zrazena.

Důvěra tvoří základ všech vztahů. A touha prožívat naplňující vztahy je základem života. Dítě důvěřuje rodičům, že se o něj postarají. Manžel a manželka si důvěřují, že si budou věrní a budou mít na srdci zájmy toho druhého. Důvěřujeme vzdělávacím institucím, že našim dětem poskytnou to nejlepší vzdělání. Důvěřujeme vládě, že zajistí základní infrastrukturu pro život, dojíždění a práci. Věříme korporacím, že se k zaměstnancům chovají férově a spravedlivě a že jim vytvářejí bezpečný pracovní prostor. Důvěřujeme institucím, že zajistí spravedlnost, transparentnost a odpovědnost, když se snaží zajistit naplněný život společnosti. Důvěřujeme orgánům činným v trestním řízení, že chrání naše práva. Věříme, že naše peníze v bance budou v bezpečí. Důvěřujeme našim náboženským vůdcům, že nás povedou. Tolik věcí považujeme za samozřejmost, protože jim důvěřujeme.

Život žije díky důvěře.

Dnes však naše důvěra stojí rozbita téměř ve všech oblastech našeho života a vytváří hlubokou bolest, která se rozvinula v hnisavý vřed. Protože jsme byli neustále zklamáváni, vzplane v nás hněv a stačí jiskra, aby se tento hněv proměnil v požár nenávisti. Může jít o banální incident, kdy auto škrtne o jiné auto, což stačí k tomu, aby se otevřela stavidla hněvu a došlo k zabíjení lidí. Existuje příliš mnoho frustrací, které podněcují naši doutnající nenávist. Je to rozmazané. Jsme zaslepeni vztekem. Celý život nás zklamal.

Potřebujeme obnovit svůj kapitál důvěry tím, že budeme autentičtí. Musíme naslouchat s empatií a jednat se zájmem. Musíme se starat. Každý podle svých možností. Začněte u sebe.

My jsme nadřazení, vy podřízení

Máme sklon dělit se do kategorií, které jsou binární, což vede k situaci „my vs. oni“. Buď černá, nebo bílá, dobrá, nebo špatná, správná, nebo špatná, přítel, nebo nepřítel, nadřízený, nebo podřízený atd. A tyto binární kategorie se vztahují na většinu oblastí našeho života, jako je rasa, náboženství, pohlaví, kultura, kasta, země nebo národ. To se stává zdrojem naší identity. Cokoli, co ohrožuje její přežití, v nás vyvolává otřesy. Vzpouru velmi často nebývalých rozměrů.

Každá z těchto oblastí, tj. rasa, náboženství, pohlaví, kultura, kasta a země či národ, má svou historii. A manipulativní vůdci upozorňují na špatnosti spáchané v minulosti a selektivně je využívají k vyvolání pocitu spravedlivého hněvu nebo strachu z potenciální hrozby. Obojí vyvolává nenávist. Afroameričané jsou obviňováni z většiny vražd bílých Američanů, což vede k tomu, že se běloši zaměřují na černochy. Zatímco strach bílé dělnické třídy je rozdmýcháván vytvářením dojmu číhajícího nebezpečí ze strany „cizinců“, kteří je přicházejí vytlačit z jejich pracovních míst. V důsledku toho se běloši zaměřují na „outsidery“, migranty a další.

V důsledku našeho vrozeného zvyku generalizovat či stereotypizovat nenávidíme nejen konkrétního jedince, ale celou kategorii, proti níž jsme se postavili. Nebudeme tedy nenávidět konkrétní osobu, ale všechny černochy, všechny bělochy, všechny muslimy, všechny křesťany, všechny Židy, všechny Číňany atd. podle okolností.

Smutné je, že v mnoha případech jsme si vytvořili mýty, které ospravedlňují naše nadřazené – podřazené systémy víry. Pokud například analyzujeme geny všech lidských bytostí, jsou stejné. J. Craig Venter a Francis Collins, kteří byli zodpovědní za sekvenování lidského genomu, 26. června 2000 v Bílém domě společně oznámili, že lidské bytosti jsou z 99,9 % geneticky identické. Jsme to my, kdo vytvořil tento umělý nadřazený – podřazený význam pro naše rasové rozdíly. Případné rozdíly vznikají díky našim kulturám, nikoliv genům.

Jsme především lidmi. Abychom byli respektováni a jako s takovými s námi bylo zacházeno. Musíme přehodnotit své významové struktury. Potřebujeme vybudovat novou civilizaci.

Přežití nejsilnějšího

Jsme tak pevně zakořeněni v přesvědčení, že základním principem evoluce je čistě „přežití nejsilnějšího“, a to i v kontextu nejrychlejšího, nejsilnějšího, nejkrutějšího a tak dále, že si neuvědomujeme, že Darwin viděl v evoluci také spolupráci a „sympatie“. Prohlásil: „Ta společenství, která by zahrnovala největší počet nejsympatičtějších členů, by nejlépe prosperovala a vychovávala největší počet potomků.“

Potřebujeme pochopit, že svůj skutečný potenciál a jedinečnost můžeme realizovat nikoli prostřednictvím nepřátelských vztahů, ale směřováním ke spojení se všemi ostatními. Jak řekl slavný paleontolog Teilhard de Chardin: „V jakékoli oblasti – ať už jde o buňky těla, členy společnosti nebo prvky duchovní syntézy – se unie odlišuje. V každém organizovaném celku se části zdokonalují a naplňují… Čím více se ve spojení stávají ‚jinými‘, tím více se nacházejí jako ‚já‘.“ Ve spolupráci s „druhým“ objevujeme, kým skutečně jsme, a zažíváme naplnění. Naše společné lidství a jedinečná individualita. Bez „druhého“ se nikdy nedozvíme, kdo jsme. Potřebujeme své nepřátele.

Není to „proti“, ale „s“, co potřebujeme, abychom se posunuli vpřed.

Mediální ponoření a ozbrojování

Střelba ve škole Columbine v roce 1999, kterou zorganizovali dva studenti, osmnáctiletý Eric Harris a sedmnáctiletý Dylan Klebold, byla založena na krutě násilné videohře „Doom“. Na videonahrávce pořízené před masakrem Harris řekl, že plánovaná střelba bude jako „Doom“. Poukázal také na to, že brokovnice je „přímo z Doomu“. Oba byli nadšenými milovníky série „Doom“. Následně došlo k mnoha dalším střelbám ve školách i jinde, v nichž závislost na mediálním násilí hrála nemalou roli. Náhradní uspokojení, které člověk získává sledováním násilí v médiích, se postupně proměňuje v motivaci k uskutečňování téhož v reálném životě.

Vidíme také, jak se sociální média stávají zbraní. V Myanmaru byl Facebook využit k šíření pomluv a nenávistných projevů proti rohingskému obyvatelstvu. Zdá se, že trolling s cílem vyvolat neshody a zveřejňování pobuřujících zpráv na internetu je novou normou. Posměšky v médiích se prolínají s násilím gangů. Novým bojištěm ideologií jsou sociální média. Vědomé odlidšťování oponentů v mediálních debatách jsme zredukovali na aktivní zábavu. Dokonce i smrt se v médiích stala zábavou, jak vidíme, jak často se v televizi a na dalších mediálních platformách objevuje video se zákrokem kolenem použitým na George Floyda.

Využívání médií k šíření nenávisti ohrožuje blaho lidstva.

Martin Luther King Jr. řekl

„Násilím zavraždíte nenáviděného, ale nezavraždíte nenávist.“

Chceme-li se vymanit z bludného kruhu nenávisti, musíme pochopit, že jak nenáviděný, tak nenáviděný intenzivně trpí. A k tomu je třeba pěstovat soucit. Jak řekl buddhistický mnich Thich Nhat Hanh

„Soucit je mysl, která odstraňuje utrpení přítomné v druhém.“

Potřebujeme soucitnou mysl, abychom vytvořili civilizaci lásky.

.