Robert F. Clyde, prezident kůlu Heber Utah East Užívání slova amen vzniklo před tisíci lety. Ve skutečnosti, kdykoli byla Církev na zemi, amen vhodně uzavíralo modlitby i kázání.

Ve Starém zákoně David zakončil 106. žalm slovy: „Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, od věků až na věky a všechen lid ať řekne: Amen.“ (Ž 106,48)

Ohledně používání obrazů při bohoslužbě Hospodin promluvil skrze Mojžíše: „Ať je proklet člověk, který by si udělal jakýkoli rytý nebo litý obraz, ohavnost pro Hospodina, dílo rukou řemeslníka, a uložil ho na tajné místo. A všechen lid odpoví a řekne: Amen.“ (Dt 27,15)

V meridiánu času Spasitel uzavřel modlitbu Páně slovem Amen a Pavel ji učil Korinťany. (1 Kor 14,16)

Starší Bruce R. McConkie z Rady Dvanácti řekl: „Amen: „V Bibli je asi desítka případů, kdy se tento výraz vyskytuje, v Knize Mormonově je jich téměř dvakrát tolik a téměř každé zjevení v Nauce a smlouvách je takto uzavřeno.“ [526 (Mormonská nauka, Bookcraft, 1966, str. 32.)

Předsedové dnešních bratří radili následovně: „Ve sborech Církve je patrný nápadný úbytek vyslovování slova amen na závěr modliteb a promluv. Slovo Amen by měli slyšitelně vyslovovat všichni členové na znamení souhlasu a schválení toho, co bylo řečeno. Na všech shromážděních a shromážděních v celé církvi je třeba znovu zdůraznit připojování se ke slovu amen.“ (Priesthood Bulletin, říjen 1973, str. 4.)

Při všech pokynech a radách, abychom modlitby a kázání zakončovali amen, musíme znovu objevit důvody, které za touto praxí stojí. Mnoho lidí má pocit, že když říkají amen, pouze souhlasí nebo vyjadřují výraz „budiž“, ale ve skutečnosti to znamená mnohem více.

Zásadně jsou Svatí Boží lidem, který uzavírá smlouvy. Na smlouvě se podílíme při křtu, při přijímání svátosti, při přijetí kněžství, při získání obdarování a při věčném manželském zpečetění. Shromáždění vyjadřující slovo amen je formou uzavírání smlouvy, při níž nejen slyšitelně vyjadřujeme svůj souhlas s tím, co bylo řečeno, ale také slibujeme, že budeme dodržovat zásady, kterým jsme se učili.

Pokud budeme naslouchat kázání nebo modlitbě s vědomím, že na nás spočívá určitá povinnost potvrdit svůj souhlas hlasitým amen, dosáhneme několika věcí:

Předně se budeme více soustředit na to, co se říká, a když uslyšíme odkazy na dříve pochopené zásady a uzavřené smlouvy, dojde z naší strany k většímu znovuzasvěcení. To, k čemu jsme se zavázali u křtitelnice, v rozhovorech s vedoucími kněžství a v chrámu, se v našich srdcích obnoví a naše úsilí být spravedliví se zvýší.

Za druhé nám to umožní často dávat slib poslušnosti, neboť to byl Bůh, kdo řekl: „Poslouchat je lepší než oběť a poslouchat než skopové sádlo.“

Podruhé nám to umožní často dávat slib poslušnosti. (1 Sam 15,22)

Zatřetí, naše společné amen podpoří jednotu a blízkost ve sboru a mezi naším lidem vzroste duchovnost.

Říkat amen znamená následovat radu našich inspirovaných vedoucích z důvodů, které se Bohu zdají dostatečné, a proto i pro nás přesvědčivé. Takový postup vždy zvyšoval a bude zvyšovat naše vlastní štěstí.