Odpuštění není volitelné, ale je to volba, kterou činíme.

Odpuštění uvolňuje uzdravení do vašeho života, není to o osobě, které bylo odpuštěno, ale o vás. Ty jsi důvodem, proč bys měl odpustit.

Odpuštění je přikázání od samotného Boha:

Takto se tedy modli:

Otče náš v nebesích, posvěť se jméno tvé. 10 Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. 11 Chléb náš vezdejší dej nám dnes. 12 A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme svým viníkům. 13 A neuveď nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého! Neboť tvé je království, moc a sláva na věky. Amen. 14 „Jestliže totiž odpustíte lidem jejich viny, i váš nebeský Otec vám odpustí. 15Ale když vy neodpustíte lidem jejich viny, ani váš Otec neodpustí vaše viny. 15Ale když vy neodpustíte lidem jejich viny, ani váš Otec neodpustí vaše viny. Matouš 6,9-15

Jsou lidé, kterým budete muset odpustit, ať chcete nebo ne, já jsem velkým zastáncem toho, že si mám dovolit odpustit, jakkoli je to těžké. Nejde o to, abyste druhou osobu „pustili z háčku“, jde o to, aby spravedlnost mohla působit, jde o to, abyste se zbavili hořkosti a zloby vůči osobě, kterou držíte. Schopnost odpustit osobě, která vás zarmoutila, je zásadní součástí vašeho uzdravení. Odpuštění však může být pro mnoho lidí problémem už jen proto, že nemají jasnou představu o tom, co je odpuštění, a pletou si ho se smířením, ano, samozřejmě v některých případech je odpuštění součástí této cesty, ale ne vždy.

Odpuštění nemusí nutně znamenat osvobození dané osoby od spravedlnosti, všichni máme důsledky všech svých činů a v případě sexuálního nebo fyzického zneužívání se s těmito důsledky musí pachatel vypořádat. Je velmi důležité, abyste při odpouštění dané osobě nezapomněli, že možná budete muset ještě vypovídat pravdu u soudu, ale s vědomím, že to není ve vašich rukou, ale v rukou soudu a nakonec i Boha.

Neměli byste se smířit s tím, co daná osoba udělala, abyste jí mohli odpustit. V Bibli (Lk 15,11-32) Ježíš hovoří o podobenství o marnotratném synovi. Otec odpustí synovi, že odešel a promrhal všechny jeho peníze, a vyběhne mu vstříc, obejme ho, dá mu prsten a šat, pak uspořádá velkou oslavu, aby syna přivítal zpět, ale otec se pak také nesnaží podruhé rozdělit svůj majetek mezi oba syny, jako by mladší syn už nedostal svůj spravedlivý díl. Tento otec odpouští, pamatuje na okolnosti odchodu nejmladšího ze synů, ale zároveň ctí nejstaršího syna a jedná s ním spravedlivě. Konečná odpovědnost mladšího syna byla jeho a on musel žít se svými činy. Lidé jsou zodpovědní za své vlastní chování. Nemusí nutně zahrnovat úplné obnovení důvěry narušené pachatelem. Ale je to uvolnění Boží moci v tobě, aby ti mohl odpustit.

Odpuštění v tobě obvykle přináší pokoj a svobodu, že zbytek tvého života nebude definován utrpením, které jsi v tomto období prožil.

Odpuštění je akt představivosti. Odváží vás představit si lepší budoucnost, která je založena na možnosti, že vaše zranění nebude posledním slovem v této věci.

Když jste neodpustili těm, kteří vám ublížili, obracíte se zády ke své budoucnosti, ale když odpustíte, začnete kráčet vpřed vstříc své budoucnosti. Budeme muset říci: Nedovolím, aby tento pachatel určoval, jak se budu cítit k životu. Jakmile se mentálně dostanete do pozice, kdy to dokážete, pak to můžete nechat být.“

Jsme velmi dobří v tom, že se urazíme kvůli maličkostem, že? Ale jsou věci, které jsou tak velké, že se ptáme, zda vůbec budeme schopni odpustit a jít dál. V odpuštění je však vždy přítomna volba. Nemusíte odpouštět, ale jsou tu důsledky, pokud neodpustíte, a jsou tu důsledky, pokud odpustíte. Odmítnete-li odpustit tím, že v sobě budete držet hněv, zášť a hořkost, bude to znamenat, že si pachatel vyžádá další oběť. Pokud však odpustíte, důsledkem bude, že se osvobodíte, bude to, jako byste byli v řetězech a spoutáni ve svých emocích, ale jakmile odpustíte a odpustíte, přetrháte řetězy a budete osvobozeni.