Poznejte pavoučí mámu, která si ze sebe dělá jídlo
Ten, kdo píše knihy o výchově pavouků Stegodyphus lineatus, by asi měl zvážit změnu povolání. Všichni jsme pro obětavou mateřskou péči, ale tito pavoukovci zacházejí trochu daleko (a dělají z těžké práce matek všude na světě nedostatečnou). Představuji si, že úryvek z takové rodičovské knihy by zněl asi takto:
Vyvážená strava je nezbytná, pravidelné porce zvratků pomohou vašim pavoučkům vyrůst zdravým a silným (pokud jste láskyplný typ, pozvracejte se na obličej a sledujte, jak se vaši malí andílci přetahují o místo u krmení!) Ale nezapomeňte: zvratky z obličeje nestačí – dovolte svým miminkům propíchnout si vaše břicho a doplňte jejich jídelníček chutnou směsí vašich vlastních vnitřností. Bílkoviny jsou životně důležité.
Studie publikovaná v dubnovém časopise Journal of Arachnology vysvětluje, jak se těla matek rodu Stegodyphus lineatus pomalu rozkládají, aby se z nich stala výživná potrava uspokojující nenasytné choutky jejích mláďat. Pavoučata začínají svůj život uzavřená v něčem, co vypadá jako miniaturní hedvábný hokejový puk na jednom konci sítě. Pavoučí máma naplní puk asi 80 nažloutlými vajíčky, která uloží do jeskyně o velikosti pavouka. Když se vylíhnou, propíchne hedvábí a pustí je na svobodu (i když možná kdyby věděla, co ji čeká, nechala by je tam). Po vypuštění jiker přestane jíst… do konce života. Během následujících zhruba dvou týdnů dotěrná matka vyvrhuje průhlednou tekutinu složenou z poslední potravy, pro jistotu smíchanou s trochou vlastních vnitřností.
A aby to bylo ještě o něco podivnější, zdvořile neodříhává jídlo u pavoučího jídelního stolu. Ale ne. Místo toho nechá životodárnou tekutinu vytrysknout na svůj obličej, čímž se její vizáž promění v bufet pro bleděmodré (etiketa stolování není v pavoučích kruzích nic moc).
Ačkoli pavoučí máma vyvrhne asi 41 procent své tělesné hmotnosti, aby nakrmila své hladové potomky, zvratky z obličeje rostoucím pavoučkům nestačí… a tak možná na mámino pozvání udělají mláďata další krok: během několika hodin jí propíchnou břicho a vysají vnitřnosti. „Nepokouší se o útěk,“ říká autor studie Mor Salomon.
Na začátku krmení, „když se dotknete nohy, stáhne ji zpět … rozhodně žije,“ říká Salomon. Mateřství je však v tomto případě fatální a na konci trápení pavoučí máma umírá a zanechává po sobě pouhých pět procent své původní tělesné hmotnosti. Orgány jsou systematicky rozpouštěny, protože se stávají nepotřebnými. Její děti jsou tak trochu jako malí sérioví vrazi, kteří strategicky udržují svou oběť naživu až do hořkého konce. Jděte, malí Hannibalové.
Takováto extrémní mateřská péče není neobvyklá – regurgitace a matrifagie (chroupání matky) byla zaznamenána u všech dosud studovaných pavouků čeledi Eresidae. Podle jiné studie Salomona a Lubina líhnoucí se pavoučci rodu Stegodyphus dumicola dokonce chroupou nerodící samičky a dělají z nich obětní tety, které pomáhají malým pavoučkům na jejich cestě.
Matky pavouků rodu Stegodyphus lineatus jsou však výjimečné tím, že si začnou připravovat morbidní „recept na dítě“ ještě před vylíhnutím vajíček. Nová studie ukazuje, že pavoučí střevo se začíná rozkládat už v době, kdy hlídá svou budoucí snůšku, takže v době, kdy se mláďata vyklubou z hedvábného hokejového puku, už má v sobě zkapalněné střevo vhodné pro dětská pavoučí ústní ústrojí. Následující dva týdny její tělo pokračuje v rozkladu v přípravě na konečnou oběť.
„Jedná se o první demonstraci mechanismu, který je základem sebevražedné mateřské péče u členovce,“ uvádí se ve studii.
Poetickým obratem je, že mámino srdce vydrží až do konce. Mluvíme o výstižné metafoře mateřství: obětuje téměř vše a zanechá jen své srdce. Tohle se nedá vymyslet.