TEXT

U tohoto záznamu je použito číselné označení (#), protože je prokázáno, že vibrační kopřivka (VBU) je způsobena heterozygotní mutací v genu ADGRE2 (606100) na chromozomu 19p13.

Autosomálně dominantní vibrační kopřivka je charakterizována lokalizovanou kopřivkou a systémovými projevy v reakci na kožní vibrace, se současnou degranulací žírných buněk a zvýšenou hladinou histaminu v séru (Boyden et al., 2016).

Patterson et al. (1972) popsali rodinu švédského původu, v níž se u členů nejméně 4 generací objevily lokální erytematózní a edematózní léze po lokální stimulaci vibrační nebo frikční povahy. Závažné lokální reakce doprovázel obličejový nebo generalizovaný erytém a bolest hlavy. Ve venózní krvi vracející se z končetiny vystavené příslušné stimulaci byly zjištěny zvýšené hladiny plazmatických aminů. Goetzl (1978) uvedl, že v rámci určité rodiny vykazují postižení členové citlivost na stejný specifický rozsah frekvencí vibrací, který se může lišit od citlivosti v jiných rodinách.

Epstein a Kidd (1981) popsali formu fyzikální kopřivky v jedné křesťanské libanonské rodině a označili ji jako dermodistorickou kopřivku (DDU). Porucha byla charakterizována rozvojem pruritického, erytematózního, edematózního kožního otoku omezeného na oblasti vystavené opakované vibrační nebo protahovací stimulaci. Léze se vyvinuly během několika minut a zmizely do jedné hodiny. Rozsáhlá stimulace vedla k systémovým reakcím: mdlobám, bolestem hlavy a erytému v obličeji. Jako mediátor lokálních a systémových reakcí byl předpokládán histamin. Epstein a Kidd (1981) zaznamenali podobnost s fenotypem popsaným Pattersonem a spol. (1972), ale zpochybnili, zda jsou tyto poruchy identické.

Boyden et al. (2016) studovali třígenerační libanonskou rodinu segregující autozomálně dominantní vibrační kopřivku. V reakci na opakovanou mechanickou stimulaci kůže, jako je kontakt s oděvem při cvičení nebo sušení ručníku, mělo 9 postižených členů rodiny lokalizovanou erytematózní, edematózní, pruritickou kopřivku, někdy doprovázenou zarudnutím obličeje, bolestí hlavy nebo pocitem kovové chuti. Identické příznaky bylo možné vyvolat vibrací předloktí na laboratorním víru, přičemž příznaky se objevily do 5 minut po stimulaci a odezněly do 60 minut. Postižení jedinci byli negativně testováni na dermatografismus. Epizody vibrační kopřivky byly doprovázeny zvýšením sérových hladin histaminu, nikoli však tryptázy. Imunohistochemické barvení dermální tryptázy žírných buněk odhalilo degranulaci v důsledku vírové výzvy, která byla častější u pacientů než u kontrol. Boyden et al. (2016) zaznamenali podobnosti mezi projevy v této rodině a dříve popsanou pětigenerační libanonskou rodinou s dermodistriktivní kopřivkou (Epstein a Kidd, 1981). Boyden et al. (2016) navíc zjistili probanda ze třetí libanonské rodiny segregující dominantní vibrační kopřivku ve 4 generacích. Nebylo známo, že by některá z těchto rodin byla vzájemně příbuzná, ačkoli podobnost jejich fenotypu a původu silně naznačovala společného předka.

Zobraz přenosu vibračního angioedému v rodině, který uvedli Patterson et al. (1972), odpovídal autozomálně dominantní dědičnosti.

Boyden et al. (2016) provedli vazebné skenování DNA od členů 2 libanonských rodin s vibrační kopřivkou, z nichž 1 byla rodina původně popsaná Epsteinem a Kiddem (1981), a identifikovali oblast o velikosti 2,2 Mb na chromozomu 19p13 s kombinovaným skóre lod 7,224. Mapování bylo provedeno v roce 2016. Boyden et al. (2016) poznamenali, že gen ADGRE2 se nachází v haplotypu o velikosti 1,7 Mb, který sdílejí postižení členové obou rodin.

V třígenerační libanonské rodině s autozomálně dominantní vibrační kopřivkou mapovanou na chromozom 19p13, v níž byli postižení členové negativní na mutace v genech asociovaných s kopřivkou NLRP3 (606416) a PLCG2 (600220), Boyden et al. (2016) provedli sekvenování exomu a identifikovali heterozygotní missense mutaci v genu ADGRE2 (C492Y; 606100.0001), která plně segregovala s onemocněním a nebyla nalezena u 1 105 libanonských nebo 100 izraelských kontrol ani ve veřejných databázích variant. Heterozygozita pro variantu C492Y také dokonale segregovala s onemocněním u 25 dostupných členů pětigenerační libanonské rodiny s „dermodistorickou kopřivkou“, kterou dříve popsali Epstein a Kidd (1981), a byla zjištěna u probanda třetí libanonské rodiny s vibrační kopřivkou. Analýza genu ADGRE2 u 60 pacientů s různými sporadickými fyzikálními urtikariemi neodhalila žádné další mutace. Funkční analýza ukázala, že záměna C492Y představuje hypermorfní variantu, která způsobuje zisk funkce v ADGRE2 destabilizací inhibiční interakce mezi jeho alfa a beta podjednotkami, čímž senzibilizuje žírné buňky k degranulaci vyvolané vibracemi. Boyden et al. (2016) dospěli k závěru, že fenotyp dědičné vibrační kopřivky pravděpodobně odráží přehnanou normální buněčnou odpověď na kožní vibrace.

Epstein et al (1981) hledali vazbu DDU s 18 markery; těsná vazba s 6 z nich byla vyloučena. Nejvýznamnější pozitivní lod skóre bylo u MNS na chromozomu 4, který měl maximální lod skóre 1,09 při theta 0,24. Na základě těchto výsledků bylo zjištěno, že se jedná o nejvýznamnější pozitivní lod skóre.