Nedávno jsem se snažila podpořit blízkou osobu v opravdu těžké vlně deprese. Zdá se, že je nic nepozvedá a odmítají vyhledat odbornou pomoc, takže jejich možnosti jsou omezené.

Může být těžké sledovat, jak se někdo topí, když se odmítá chytit jediného splavu v dosahu ruky.

Nevěří na depresi, i když se u něj projevují mnohé z jejích příznaků, takže není ochoten využívat prostředky na pomoc s depresí. Snažím se do našich běžných rozhovorů vplétat techniky, nástroje, zdroje a taktiky, které se mi v minulosti osvědčily, ale může být těžké sledovat, jak se někdo topí, když odmítá popadnout jediný vor na dosah ruky.

Mám je rád, ale nemohu pro ně žít.

Může to být únavné a v některých dnech se o mě prostě nemohou opřít, protože i já sama potřebuji oporu.

To jsou dny, kdy mi chybí jejich telefon, nejsem tak rychlá, abych jim odepsala nebo je pozvala na kávu a popovídání. Stanovila jsem si zdravé hranice a necítím se špatně, když řeknu „ne“. toho člověka miluji, ale nemohu pro něj žít.

Druhého dne jsme se po několika dnech bez větší komunikace sešli na pokec u kávy. Neměli zrovna nejlepší náladu a zjevně se trápili. Poté, co jsme si objednali kávu a občerstvení, jsme se usadili a já se zeptal: „Jak se vám daří?“

„Myslím, že bych nechyběl ani jednomu člověku, kdybych přestal existovat,“ zněla jejich věcná odpověď.

Okamžitě jsem vytáhl svůj mentální Rolodex pro rozhovory o myšlenkách na sebevraždu a vhodné otázky. Než jsem se stačil na cokoli zeptat, mávli přede mnou rukou a řekli: ‚Nechte toho. Nemám sebevražedné sklony, jen vím, že nemám moc co nabídnout a většině lidí bych nechyběl, kdybych odešel. Nehodlám si ublížit, tak se přestaň stresovat.“

Když máme pocit, že nás druzí nemají dost rádi, měli bychom se vždy zastavit a podívat se, jestli dostatečně milujeme sami sebe. Tvé síto je ucpané z přijímání lásky od druhých, a pokud ho nevyčistíš, nejprve láskou od sebe, nikdy se nebudeš cítit přiměřeně lásce druhých.

„Nemám tušení, proč se tak cítíš,“ opáčil jsem, „znám spoustu lidí, kteří si tě opravdu váží, a myslím, že tyto pocity pramení spíše z toho, jak se cítíš ty sám, než jak se cítíme my.‘

Když máme pocit, že nás ostatní nemají dostatečně rádi, měli bychom se vždycky zastavit a podívat se, jestli dostatečně milujeme sami sebe.“

„Už skoro týden jsi nezvěstný,“ opáčili horlivě. Ano,‘ opáčil jsem pomalu, ,měl jsem jiné priority, na které jsem se musel v posledních dnech soustředit, ale to nijak nesnižuje, jak moc si tě vážím. To, že jsem s tebou několik dní netrávil čas, neznamená, že moje láska k tobě vyprchala… takhle vztahy nefungují.“

Nejsem dost silný na to, abych nás oba unesl, ale rád tě povedu.“

„Jak už jsem ti řekl,“ pokračoval jsem pomalu a trpělivě, „cítím, že se opravdu potýkáš se záležitostmi mnohem většími, než jaké zahrnují mé schopnosti přítele. Myslím, že rozhovor s odborníkem by vám velmi pomohl. Dokonce i rozhovor s vaším rodinným lékařem by byl skvělým prvním krokem. Nejsem dost silný na to, abych nás oba unesl, ale rád vás povedu.“

Když se trápíte, budete se snažit ublížit druhým v naději, že nějak lépe pochopí bolest, kterou prožíváte. Nejčastěji tahle taktika funguje jen tak, že od tebe tvé blízké odstrčí ještě dál, ne blíž.“

„Já vím, já vím,“ odfrkli si a foukli do kávy, než se napili, „myslíš si, že mluvení pomůže. Jistě, mluvení s někým, kdo je placený za to, aby se mnou mluvil, pomůže,‘ pokračovali sarkasticky, ,ale chceš něco vědět? Za tři dny mi nikdo nezavolal ani nenapsal. Tři dny, Amane, víš, jaké to je?“

„Samozřejmě že vím,“ opáčil jsem, „ale to nijak nesnižuje vztahy, které máš. Nikdo ti nedluží esemesku denně. Musíš od svých vztahů přestat očekávat tyto nevyřčené věci, protože tím zklamáváš sebe, ne nás.“

Naše očekávání od druhých nás zklamávají, ne nedostatek činů ze strany druhých.

Nakonec můj přítel buď pochopil můj názor, nebo se rozhodl mě uchlácholit, aby se od rozhovoru vzdálil.

Všiml jsem si, že to moji blízcí dělají často, zejména když je jejich deprese uvrhla do velmi hluboké jámy. Začnou pronášet sebemrskačské poznámky o tom, jak je nikdo nemá rád, jak o ně nikdo nestojí a jak si jich nikdo dostatečně neváží, a to může být opravdu nepříjemné.

Vždycky mě to nutí se od nich odtáhnout, protože se cítím nepříjemně, jako bych je zklamávala, když neodpovídám na každý telefonát nebo nejsem k dispozici pokaždé, když se mě zeptají, což může být hodně na pováženou.

Taky jsem byla přesně tam, kde jsou oni.

Když jste tak na dně, že začnete obsedantně potřebovat čas a pozornost druhých lidí, nikdy to vašemu vztahu neprospěje. Přidává to spoustu odpovědnosti a očekávání na vztah, ve kterém by se taková úroveň neměla očekávat. Samozřejmě, že od svých blízkých můžeme očekávat různé věci, ale samozřejmě s realisticky stanovenými hranicemi.

Můžeme očekávat, že naši přátelé budou chodit včas na naplánované schůzky, že nám budou věnovat svou nerozdělenou pozornost, když si budeme povídat, a že tu pro nás budou v dobrých i zlých časech, ale nemůžeme od nich očekávat, že nás vytáhnou z duševní nemoci.

Vedení v péči o své zdraví musíte převzít vy sami.

Není ani úkolem vašeho partnera, aby vás sám vytáhl z depresivního stavu.

Vedení v péči o své zdraví musíte převzít vy sami. Musíte vyhledat odbornou pomoc a vedení, abyste zajistili úspěšný přechod z vašeho současného psychického stavu. Musíte se vzdělávat, abyste si mohli vytvořit sadu nástrojů, které vám pomohou, až další depresivní epizoda vstoupí do dveří.

Příště, až si budete myslet, že vás nikdo nemá dost rád, že nemáte dost přátel nebo že jste hodně času osamělí, zeptejte se sami sebe, zda máte nejprve rádi sami sebe. Zeptejte se sami sebe, zda by vám chyběli. Zeptejte se sami sebe, zda jste ochotni udělat cokoli pro to, abyste se tak necítili ani o chvilku déle, než je nutné.

Příště, až začnete na své okolí svalovat stále větší a větší očekávání, uvědomte si, že možná neúmyslně sabotujete sami sebe.

Možná se záměrně snažíte lidi od sebe odstrčit tím, že se v jejich blízkosti stáváte nesnesitelnými. Možná se snažíte naplnit své vlastní proroctví, že pro vás nikdo nikdy nebude, tím, že téměř znemožňujete splnit všechna svá očekávání. I když to může být děsivé a neznámé, odborná podpora je k dispozici z nějakého důvodu a nediagnostikovaná duševní onemocnění nejsou určena k tomu, aby byla ignorována.