Austrálie je proslulá svými údajně děsivými pavouky. Přestože pohled na pavouka může u některých lidí vyvolat hrůzu, jsou nezbytnou součástí přírody. Nepřátelské reakce poškozují úsilí o ochranu přírody – zejména když lidé pavouky zbytečně zabíjejí.

Populace mnoha druhů bezobratlých, včetně některých pavouků, jsou velmi zranitelné. Některé druhy vyhynuly v důsledku ztráty a degradace životního prostředí.

Přečtěte si více:

V dramatické snaze vyhnout se pavoukům nebo je zabít lidé údajně nabourali svá auta, zapálili dům a dokonce způsobili takový rozruch, že se objevila policie.

Patologický strach z pavouků, známý jako arachnofobie, je samozřejmě legitimní stav. Ve skutečnosti se však nemáme čeho bát. Přečtěte si, proč byste měli naše osminohé pavoučí přátele milovat, a ne se jich štítit.

Pavouci v Austrálii už 40 let nikoho nezabili

K poslednímu potvrzenému smrtelnému kousnutí pavoukem v Austrálii došlo v roce 1979.

Jen několik druhů má jed, který může člověka zabít: někteří myší pavouci (druh Missulena), sydneyští nálevníci (druh Atrax) a někteří jejich blízcí příbuzní. Protijed pro sklípkany (Latrodectus hasseltii) byl zaveden v roce 1956 a pro nálevníky v roce 1980. Jed sklípkanů však již není považován za životu nebezpečný.

Pavouci nás zachraňují před nejsmrtelnějším zvířetem na světě

Pavouci se většinou živí hmyzem, což pomáhá kontrolovat jejich populace. Jejich sítě – zejména ty velké a složité, jako jsou sítě našich tkalců koulí – jsou obzvláště obratné při chytání drobného létajícího hmyzu, například komárů. Viry přenášené komáry zabíjejí na celém světě více lidí než kterýkoli jiný živočich.

Mohou se dožít úctyhodného věku

Nejstarším zaznamenaným pavoukem na světě byla 43letá samice pavouka sklípkana (Gaius villosus), která žila poblíž Perthu v západní Austrálii. Tragicky ji zabilo vosí žihadlo, nikoli stáří.

Pavoučí hedvábí je úžasné

Pavoučí hedvábí je nejpevnější a nejpružnější přírodní biomateriál, jaký člověk zná. V minulosti se používalo k výrobě obvazů a britští vědci přišli na to, jak hedvábné obvazy zatížit antibiotiky. Pavučiny pavouka zlatohlávka, rozšířeného po celé Austrálii, jsou dostatečně pevné, aby se do nich chytili netopýři a ptáci, a kdysi se z jejich hedvábí tkaly celé pláště.

Její jed by nám mohl zachránit život

Na Queenslandské univerzitě využívají pavoučí jed k vývoji nenávykových léků proti bolesti. Jed rychle znehybňuje kořist tím, že zasahuje její nervový systém – tato schopnost může u lidí působit jako lék proti bolesti

Číst dále: Zvídavé děti: Proč pavouci potřebují tolik očí, ale nám stačí dvě?

Jed z pavouka nálevníka z Fraserova ostrova obsahuje molekulu, která zpomaluje účinky mrtvice na mozek. Vědci zkoumají, zda by jej mohli podávat záchranáři, aby ochránili oběť mrtvice na cestě do nemocnice.

Jed z pavouků z čeledi nálevníkovitých se také používá k výrobě cílených pesticidů, které jsou neškodné pro ptáky a savce.

Mohli by soutěžit v malé atletice

Australský lovčík (čeleď Sparassidae) dokáže uběhnout 40 délek těla za sekundu, což je asi osmkrát rychleji než nejrychlejší lidští běžci.

Další pavouci mají skvělé vrhačské schopnosti. Aby chytil můry, spřádá pavouk bolas vlákno s lepkavou koulí hedvábí na konci. Kulička napodobuje pach samičky můry. Když ho přijde prozkoumat samec můry, pavouk hodí kuličku na můru, chytí ji a pak ji namotá.

Pavouci chtějí být ponecháni na pokoji

Pavouci nejsou agresivní a buď se snaží před lidmi utéct, nebo se brání. Mnozí z nich jsou výjimeční v tom, že se dokáží skrýt nebo zamaskovat v naději, že je ani neuvidíme.

Pavouci ovíječi (druh Dolophones) se přes den rozplácnou kolem větví, aby se ukryli, a v noci vylézají ven a staví sítě.

Pavouci skákavky se skrývají tím, že vypadají jako, ano, skákavky.

Západoaustralští pavouci štítonošové (druh Idiosoma) používají své neobvykle tvrdé břicho k tomu, aby „ucpali“ svůj tunel, když do něj vstoupí predátor, a vytvořili tak neproniknutelný štít.

Pavouci se štítovými dvířky žijí v norách s hedvábným víkem, které se pevně uzavře a pak se zasype hlínou nebo listím.

Pavouci mají velmi neobvyklý sexuální život

Je dobře známo, že některé samice pavouků požírají své partnery během sexu nebo po něm. Samci tasmánských jeskynních pavouků se však vyvinuli tak, aby se tomuto osudu vyhnuli. Pomocí záhybů v nohách přitisknou samici během páření k sobě kly, což jí může zabránit v tom, aby ho zabila. Tito pavouci jsou tak fascinující, že o nich byl natočen dokumentární film Sixteen Legs

Obecněji řečeno, samci pavouků používají své „ruce“ (tzv. pedipalpy), aby přenesli sperma do pavoučích „vagín“ (tzv. epigyn).

Při námluvách předvádějí australští samci pavouků samičkám svá pestrobarevná bříška pomocí docela působivých tanečních pohybů.

Pavouci jsou skvělé matky

Některé samičky pavouků produkují pro svá mláďata mléko, nebo se dokonce obětují jako potrava. Všechny pavoučí matky chrání svá mláďata, kterým se říká pavoučata. Pavoučí matky však nechávají pavoučata žít v domovské noře po dobu devíti měsíců, než si nedaleko vyhrabou vlastní nory.

Lidé potřebují pavouky k přežití

Je důležité si uvědomit, že pavouci a další bezobratlí – živočichové bez ostnů – tvoří 98 % živočišných druhů. Jsou životně důležití pro fungování ekosystémů; bez nich by zbývající 2 % obratlovců, včetně člověka, nemohla přežít.

OK, OK. Záleží mi na pavoucích. Co teď?“

Šířte mezi své přátele a rodinu informaci, že o pavouky je třeba se starat.

V každém případě učte děti, že někteří pavouci vyžadují opatrnost a je třeba je obdivovat z bezpečné vzdálenosti. Pokud však má vaše dítě z pavouků iracionální strach, řešte to co nejdříve. Podporujte pozitivní zájem o pavoučí svět tím, že budete děti seznamovat s knihami a filmy, jejichž hlavními hrdiny jsou pavouci, například Šarlotina pavučina nebo Spiderman.

Výzkum ukázal, že dospělí mohou překonat strach z pavouků častým vystavováním se jim. Nezapomeňte proto sdílet obrázky pavouků se svými přáteli trpícími arachnafobií!

Na tomto článku se podílela Caitlin Hendersonová

Přečtěte si více: Zvědavé děti: Z čeho se skládají pavučiny a jak jsou pevné?