Projekt je financován Norskou taxonomickou iniciativou.

O vodních M&M

Sladkovodní roztoči v rámci řádu Trombidiformes a kousavé a nekousavé mušky (Diptera: Ceratopogonidae a Chironomidae) jsou rozmanité skupiny, které sdílejí mnoho stejných stanovišť. Vodní roztoči jsou v Norsku málo známí a v nedávné zprávě o znalostech norské druhové rozmanitosti jim byl přidělen status 2; totéž platí jak pro taxonomii a ekologii ceratopogonidů, tak pro rozšíření a ekologii chironomidů (Elven & Søli 2016). Zatímco rozšíření a taxonomie chironomidů v Norsku jsou považovány za o něco lépe známé (úroveň 3), znalosti o rozšíření ceratopogonidů jsou považovány za chudší (úroveň 1). Nedávné publikace a vlastní pozorování obou čeledí pakomárů ukazují, že z Norska stále zbývá zaznamenat řadu druhů, včetně druhů pro vědu nových.

Současné záznamy o voucherovaných exemplářích určených na druhovou úroveň v norské druhové mapě služby Artskart nejsou v Norsku rozmístěny rovnoměrně. Zejména jižní Norsko, Nordland a Troms mají málo registrací.

Z Norska bylo zaznamenáno sto šedesát čtyři druhů vodních roztočů, ale odhady skutečné diverzity Elven & Søli (2016) neuvedl. Známý počet druhů je ve stejné výši jako u Finska (148 druhů), ale je podstatně nižší než počet druhů uváděných ze Švédska, země srovnatelné velikosti a zeměpisné šířky. Tam je uváděno přibližně 230 druhů. Odhadujeme tedy, že v Norsku žije více než 200 druhů vodních roztočů. Zatímco z Norska je zaznamenáno 124 druhů ceratopogonidů a 625 druhů chironomidů (Artsnavnebasen březen 2018), odhadovaná diverzita je 550, resp. 650 druhů.

Cíle

Hlavním cílem tohoto projektu je revidovat znalosti norských vodních roztočů, kousavých i nekousavých mušek, a poskytnout georeferencované, voucherované sběry norských druhů.

Konkrétně se projekt zaměřuje na splnění těchto dílčích cílů:

• Revize taxonomie v kontrolním seznamu norských druhů vodních roztočů.
• Sbírat a identifikovat vodní roztoče, chironomidy a ceratopogonidy z různých stanovišť v jižním Norsku.
• Poskytnout čárové kódy DNA všech sebraných druhů.
• Revidovat neidentifikované exempláře vodních roztočů z univerzitního muzea NTNU. Revidovat vodní roztoče nasbírané a popsané Sigem Thorem uložené v NHM v Oslu s cílem potvrdit nebo zneplatnit pochybné druhy.
• Přispět k přenosu znalostí od mezinárodních odborníků k norským výzkumníkům.
• Přijmout studenta magisterského studia taxonomie vodních roztočů, chironomidů nebo ceratopogonidů.
• Zapojit do projektu střední školu v Kristiansandu prostřednictvím účasti na terénních pracích a kódování DNA místní fauny.

Více o studovaných organismech

Vodní roztoči

Sladkovodní roztoči mají fascinující životní cyklus. Preadultní stádia zahrnují larvální stádium parazitující na dospělém (vzácně larválním) sladkovodním hmyzu, které obecně vykazuje stejné preference kořisti jako dospělci. Na druhové úrovni mohou populace téhož druhu preferovat různé hostitelské druhy v různých částech svého areálu rozšíření. Obecně platí, že zástupci časných derivačních kladů preferují hostitele patřící do širšího spektra hmyzích řádů (v extrémních případech larvy jednoho druhu parazitují na heteropterách, coleopterách, dipterách, a dokonce i na trombidiformních roztočích. Odvozenější roztoči jsou zpravidla specializováni na hmyz vybraného řádu nebo čeledi. Zdaleka nejdůležitějšími hostiteli parazitických larválních stadií vodních roztočů jsou nekousavé mušky. Nedávný výzkum přinesl důkazy o tom, že také dospělí ceratopogonidi jsou často parazitováni vodními roztoči, přinejmenším na jarních stanovištích. Vzhledem k tomu, že všechna ostatní vývojová stadia (včetně vajíček) jsou citlivá na sucho, je geografický rozptyl a tok genů zaručen pouze prostřednictvím larválního stadia. Připoutané k létajícímu hmyzu se mohou dostat na nová vhodná stanoviště, a to i na oceánských ostrovech. Dospělci jsou predátory sladkovodních bezobratlých, často s preferencí vajíček a larválních stadií svých hostitelských druhů. Tyto specifické adaptace a jejich úzký vztah ke společenstvu bezobratlých umožňují vodním roztočům obsazovat nejrůznější ekologické niky. V důsledku toho vytvářejí druhově bohatá společenstva i na stanovištích s extrémně omezenou rozlohou. Zvláště zajímavá je adaptace mnoha druhů na rozhraní podzemní a povrchové vody a existence více druhů krenobiontů než u kterékoli jiné skupiny živočichů. Popsané biologické vlastnosti vysvětlují velký, často opomíjený potenciál sladkovodních roztočů pro ekologické hodnocení a biomonitoring.

Vodní roztoči jsou často nápadní díky jasnému zbarvení, jako rozdíl od většiny ostatních vodních bezobratlých. Tato skutečnost se vysvětluje jejich obranným systémem žláz. Stejně jako u vos jsou barvy reklamou pro potenciální predátory a většina ryb se již v raném věku naučí, že roztoči chutnají nechutně.

Nekousavé mihule

Čeleď Chironomidae (Diptera) je taxonomicky dobře vymezená a v preadultních stadiích je jednou z nejhojnějších a druhově nejbohatších skupin hmyzu ve sladkovodních ekosystémech. Na celém světě je popsáno více než 6500 druhů (P. Ashe pers comm.), ale odhady uvádějí, že jich musí být 10-15 000 druhů. Ačkoli existují druhy se suchozemskými a mořskými nedospělými stadii, nejvíce taxonů má larvy v rybnících, řekách, potocích, jezerech, pramenech a bažinách. Tato skupina má tedy velký potenciál jako environmentální indikátory při monitorování a hodnocení, zejména až se čárové kódy DNA stanou zavedenou metodou pro identifikaci druhů. V Norsku je registrováno o něco více než 600 druhů nekousavců a Elven & Søli (2016) odhaduje celkem 650 druhů. Na základě našich zkušeností s DNA čárovým kódováním norských chironomidů a účasti na předchozích inventarizačních projektech v severním, středním a východním Norsku však očekáváme, že toto číslo se bude blížit 800. To zahrnuje řadu druhů, které jsou pro vědu nové a z nichž bylo dosud publikováno jen několik. Počet georeferencovaných záznamů o chironomidech je zvláště chudý v jižním Norsku. Uváděná diverzita chironomidů v oblasti, kterou navrhujeme prozkoumat v rámci tohoto projektu, je tedy ve srovnání s očekáváním velmi chudá. Zároveň je pravděpodobné, že jižní Norsko hostí kontinentální druhy, které se v jiných částech země nevyskytují.

Kousavci

Kousavci (Diptera, Ceratopogonidae) jsou malé nematocerózní mouchy a jedna z nejrozmanitějších čeledí dvoukřídlých. Přestože jsou známy ze všech kontinentů kromě Antarktidy a vyskytují se v různých biotopech od pobřežních oblastí až po vysoké hory (až do 4000 m n. m.), naše znalosti o jejich taxonomii a geografickém rozšíření jsou neuspokojivé. Kromě toho jsou kousavky kvůli své malé velikosti a křehkosti obvykle málo zastoupeny ve sbírkách a taxonomické postavení mnoha nominálních druhů není dosud vyřešeno. V Norsku bylo dosud zaznamenáno pouze 110 druhů a z nich pouze 11 platných druhů zde má svůj locus typicus. Je pozoruhodné, že řada uváděných druhů je známa pouze z jednotlivých lokalit a že rozsáhlé oblasti země zůstávají stále nedostatečně prozkoumané. V celosvětovém měřítku se většina nedávných studií o Ceratopogonidae zaměřila na krvesajné druhy rodu Culicoides a stejný trend výzkumu lze pozorovat i v Norsku. S výjimkou druhů Forcipomyia, Dasyhelea a Brachypogon jsou ostatní nehematofágní kousavci do značné míry opomíjeni a informace o jejich taxonomii a rozšíření nejsou zdaleka uspokojivé.

Dospělci ceratopogonidů žijí v široké škále vodních, semiakvatických i pravých suchozemských biotopů. Larvy obývají kaluže, jezera, prameny, řeky, bažiny, rašeliniště, fytotelmata a vlhkou půdu. Některé druhy se rozmnožují v míze vytékající ze stromů, tlejících rostlinách a efemérních skalních tůních, jiné jsou uváděny ze slané půdy nebo vody vnitrozemských slaných stanovišť a přílivové zóny moří. Larvy se živí řasami, houbami a detritem, ale některé druhy jsou v tomto stadiu také dravci a loví prvoky, roupice, hlístice, annelidy, kadeřavky, chironomidy a larvy komárů. Dospělci se obvykle vyskytují v místech rozmnožování nebo v jejich blízkosti, např. mezi keři nebo bylinami a na květech. Samci všech druhů kousavek se živí výhradně cukrem a vodou z nektaru a medovice. Některé druhy jsou opylovači a získávají bílkoviny z pylu. Samičky ostatních kousavých mušek někdy doplňují svou potravu nektarem, ale obvykle potřebují ke zrání vajíček potravu bohatou na bílkoviny.

Krváci z rodu Ceratopogonidae jsou nepříjemnými kousavci lidí a volně žijících i domácích zvířat a často jsou považováni za vážné škůdce, zejména v pobřežních biotopech a horských oblastech. Bylo zjištěno, že hematofágní kousavci jsou přenašeči 66 virů, 15 druhů prvoků a 26 druhů filariových hlístic.

.