Po celém světě pokračují protesty Black Lives Matter po zabití George Floyda v Minneapolis. V USA a mnoha evropských zemích vedly protesty k odstraňování koloniálních a otrokářských památníků a k požadavkům na dalekosáhlé změny, které by řešily systémový rasismus.

Protesty Black Lives Matter se však konaly také v zemích s černošskou většinou, kde vyvolaly některé nepříjemné pravdy. Na Jamajce se protesty a veřejná debata v posledních týdnech zaměřily na vysoký počet vražd spáchaných policií na ostrově a další sociální nespravedlnosti. Vyvolaly však také debaty o kolorismu – diskriminaci lidí s tmavou barvou pleti.

6. června se před americkým velvyslanectvím v Kingstonu konal malý protest Black Lives Matter. Protestující se zaměřili zejména na mimosoudní popravy ze strany policie a dalších bezpečnostních složek. Podle Amnesty International je na Jamajce jeden z nejvyšších počtů smrtících policejních zastřelení na světě.

Dva dny po vraždě George Floyda koncem května byla ve svém domě při policejně-vojenské operaci v kingstonské čtvrti August Town údajně zastřelena Susan Bogleová, chudá žena s mentálním postižením. Protestující nesli transparenty s jejím jménem, stejně jako se jmény dalších obětí policejní brutality, včetně Maria Deana, který zemřel ve vazbě v roce 2014.

Protestující zdůrazňovali, že tyto oběti policejní brutality měly jedno společné: byly chudé a kvůli složitým třídním a barevným vztahům na Jamajce většinou tmavé pleti.

Několik dní po zabití Bogleové navštívil jamajský premiér Andrew Holness její rodinu a prohlásil, že incident bude plně vyšetřen. Na internetu však čelil reakci těch, kteří tuto návštěvu označili spíše za necitlivý PR trik než za snahu smysluplně řešit vysoký počet policejních vražd, násilí gangů nebo celkově tíživou situaci chudých Jamajčanů.

Kolorismus na Jamajce

Ačkoli se však veřejné debaty v novinách i na sociálních sítích z velké části soustředily na mimosoudní popravy, objevily se také otázky, zejména ze strany mladých Jamajčanů, týkající se role kolorismu v jamajské společnosti.

Vyskytující se bělení kůže je pouze jedním z projevů kolorismu na Jamajce. Tyto předsudky mají svůj původ v otroctví, kdy děti otroků zplozené bílými plantážníky nebo dozorci – často v důsledku sexuálního násilí – získávaly zvláštní privilegia. Patřilo k nim osvobození od práce na poli z důvodu jejich blízkosti k bílým mužům a z definice bělošství.

Přečtěte si více:

Kolorismus a diskriminaci bělochů vůči černochům na Jamajce, v USA a dalších částech Ameriky je třeba vnímat jako dvě strany téže mince. Kolorismus by neexistoval bez evropského kolonialismu a využívání zotročených Afričanů na cukrových plantážích. Ve svém vlastním výzkumu jsem tvrdil, že kolorismus v jamajské společnosti byl veřejným tajemstvím – něčím, co je všeobecně známo, ale málokdy otevřeně přiznáno. Ti, kteří se jej odvážili odhalit, byli obvykle očerňováni. A dnes to stále častěji znamená, že se jim nadává a vyhrožuje na sociálních sítích.

Vítaná debata

Veřejná debata po vraždě George Floyda naznačuje, že stále více Jamajčanů je ochotno otevřeně přiznat, že světlá pleť propůjčuje privilegia a že se jedná o formu rasismu. A to se netýká jen těch, kteří se stali obětí kolorismu. Jeden muž světlé pleti například na Twitteru napsal, že ví, že se s ním často zachází lépe kvůli barvě jeho pleti.

Stále však také existuje mnoho lidí, kteří tvrdí, že rasismus je něco, co se děje v USA, a že na Jamajce dochází k „třídnímu“ rasismu. Jinými slovy, že to, že někteří Jamajčané dostanou dobrou práci nebo nejlepší místo v restauraci, je prostě dáno jejich třídním privilegiem a s barvou pleti to má pramálo nebo vůbec nic společného.

Od získání nezávislosti Jamajky v roce 1962 byla země svědkem různých „rasových erupcí“ – rasových incidentů, které vedly k veřejné debatě o rase a barvě pleti. Jedním z nechvalně proslulých případů byl tzv. incident ve Skyline v roce 1972, kdy ministr pro bydlení tmavé pleti Anthony Spaulding obvinil hotel Skyline z rasismu, protože odmítl obsloužit jeho a jeho přátele, protože jeden z jeho přátel si odmítl sundat čepici, jak bylo pravidlem hotelu.

Žádný z těchto incidentů však nezměnil rasový status quo: světlá pleť nadále poskytuje privilegia ve veřejné i soukromé sféře. Různé studie například prokázaly úzkou souvislost mezi bohatstvím a barvou pleti.

Zůstává otázkou, zda tato nejnovější rasová erupce povede k opatřením zaměřeným na řešení kolorismu. Skutečnost, že se o něm nyní otevřeněji hovoří, je pozitivním krokem vpřed.