Wendatové, jak se nazývají ve svém jazyce, nebo Wyandotteové, jak se jim začalo říkat po sloučení s dalšími příbuznými skupinami, jsou irokézsky mluvící indiáni z východních lesů. Předpokládá se, že jejich jméno znamená „obyvatelé poloostrova“ nebo „ostrované“.

První wendatská konfederace vznikla kolem roku 1400 n. l., kdy se spojily síly Attignawantanů (Medvědí národ) a Attigingueenongnahaců (Šňůrový lid). K nim se následně připojili Arendaronon (Lidé skal), Ataronchronon (Lidé jedné lóže) a Tahontaenrat (Jelení národ). Kdysi se vědci domnívali, že tyto národy jsou pozůstatky Irokézů svatého Vavřince, kteří založili vesnice nacházející se poblíž dnešního Montrealu, jež navštívili první francouzští průzkumníci. Archeologové vykopali rozsáhlá sídliště ze 16. století severně od jezera Ontario, což naznačuje, že zde mohlo dojít k soustředění národa Wendatů. Ti později migrovali do oblasti poblíž Georgianského zálivu, kde se s nimi na počátku 17. století setkali francouzští průzkumníci.

Francouzští průzkumníci se s Wyandoty setkali kolem roku 1536 a nazvali je Huronové. Byli to zuřiví nepřátelé národů irokézské konfederace, která tehdy sídlila na území dnešního New Yorku. Wendatská konfederace, zdecimovaná epidemiemi neštovic, byla v prvních desetiletích 17. století vážně oslabena. V roce 1649 byli poraženi Irokézy a většina z nich odešla do bezpečí na jihozápad, kde se usadila s kmeny Odawa a Illinois. Jiní se přestěhovali na východ do Quebecu.

Odchovanci spojených národů Wendatů a Petunů se spojili v novou skupinu, která se stala známou jako Wyandotové z Wyandotte. Na počátku 18. století se Wyandotové přestěhovali do údolí řeky Ohio a rozšířili se do oblastí, které se později staly Západní Virginií, Indianou a Michiganem. Kolem roku 1745 se velké skupiny usadily poblíž města Sandusky v Ohiu. Po americké revoluci potvrdila jejich pozemkovou držbu smlouva podepsaná se Spojenými státy v roce 1785. Greenvillská smlouva z roku 1795 však jeho rozlohu značně zmenšila.

Smlouva z Fort Meigs z roku 1817 drasticky zmenšila území Wyandotteů a ponechala jim jen malé pozemky v Ohiu. V roce 1842 Wyandotteové přišli o veškerou svou půdu na východ od řeky Mississippi, a to pod tlakem vládní politiky Spojených států, která usilovala o vystěhování původních obyvatel Ameriky na Západ. Uzavřeli s vládou USA smlouvu, podle níž měli dostat za své pozemky náhradu.

Byli vystěhováni do rezervace Delaware v dnešním Kansasu, která byla tehdy považována za indiánské území. Během tohoto stěhování a v prvních měsících trpěli jejich lidé mnoha nemocemi. V roce 1843 přeživší pohřbili své mrtvé na vysokém hřebeni s výhledem na řeku Missouri na místě, které se stalo hřbitovem Huronů v dnešním Kansas City v Kansasu. V roce 1971 byl zapsán do Národního registru historických míst. Nyní se nazývá Wyandotské národní pohřebiště.

Po americké občanské válce byli Wyandotové, kteří se v roce 1855 v Kansasu nestali občany Spojených států, v roce 1867 naposledy vystěhováni do dnešní Oklahomy. Byli usazeni na 20 000 akrech (81 km2) v severovýchodním cípu Indiánského teritoria. V roce 1872 byla ve Wyandotte v Oklahomě otevřena Průmyslová internátní škola Seneca, Shawnee a Wyandotte, nazývaná také Wyandotte Mission.

V roce 1893 Dawesův zákon požadoval rozdělení kmenových společných statků v Indiánském teritoriu na jednotlivé příděly. Pozemky byly rozděleny mezi 241 členů kmene uvedených v Dawesových seznamech. Členové Wyandotte v Oklahomě si zachovali určitou kmenovou strukturu a stále měli pod kontrolou společný majetek Huron Cemetery, do té doby připojený ke Kansas City.

Reorganizace na národUpravit

V roce 1937 využili Wyandotteové příležitosti, kterou jim poskytl americký zákon o péči o indiány v Oklahomě z roku 1934, aby znovu získali kmenovou strukturu a samosprávu, a zorganizovali se do Wyandotte Nation of Oklahoma, později změnili svůj název na prostý Wyandotte Nation a dosáhli federálního uznání. Tento zákon umožnil původním obyvatelům Ameriky opět držet společný majetek a rozvíjet samosprávu a suverenitu.

Snahy o ukončení činnostiEdit

Kongres USA přijal 1. srpna 1956 veřejný zákon č. 843, 70 Stat. 893 o ukončení činnosti kmene Wyandotte of Oklahoma v rámci federální politiky ukončování činnosti indiánů. Na dokončení zániku byly vyčleněny tři roky. Jedna z podmínek vyžadovala, aby pozemek v Kansas City v Kansasu, vyhrazený jako Huronský hřbitov, který byl Wyandotům přidělen smlouvou z 31. ledna 1855, byl Spojenými státy prodán. Proti Spojeným státům a městu Kansas City byl skupinou Absentee Wyandotů zahájen soudní spor, který federální vládě zakázal splnit podmínky statutu o ukončení smlouvy a nakonec zabránil zániku národa Wyandotů. Záznamy Úřadu pro správu půdy potvrzují, že Federální registr nikdy nezveřejnil zánik pozemků Wyandotte, a proto nikdy nebyly oficiálně ukončeny.

Když Kongres obnovil ostatní oklahomské kmeny, zahrnul do zrušení i Wyandotte. Dne 15. května 1978 byly v jediném zákoně nazvaném Public Law 95-281 zrušeny zákony o zániku a všechny tři kmeny byly obnoveny se všemi právy a výsadami, které měly před zánikem.

Huronský hřbitovEdit

Huronský hřbitov byl po desetiletí zdrojem sporů mezi Wyandotským národem Oklahomy a potomky Wyandotů v Kansasu. Ti první chtěli pozemek prodat za účelem přestavby. O tuto výstavbu usilovalo i město Kansas City, které anektovalo všechny pozemky v této oblasti. V roce 1907 se jednalo o výhodné místo; nedaleko stála nová Carnegieho knihovna, hotel Grund a zednářský chrám v rekonstrukci po požáru.

V roce 1906 Wyandotský národ pověřil ministra vnitra prodejem hřbitova s tím, že těla budou znovu pohřbena na nedalekém hřbitově Quindaro. Proti tomuto návrhu se postavila Lyda Conleyová a její dvě sestry v Kansas City, které zahájily několikaletou kampaň za zachování pohřebiště. Získaly velkou podporu. V roce 1916 senátor Charles Curtis z Kansasu, který byl částečně indiánského původu, dosáhl schválení zákona, který hřbitov chránil jako národní park a poskytoval určité finanční prostředky na jeho údržbu. Ironií osudu to byl právě spor o tento hřbitov, který zachránil kmen před zánikem v 50. letech 20. století.

V průběhu let Wyandotte Nation nadále hledal způsoby, jak zvýšit příjmy kmene, včetně přestavby hřbitova Huron. Potomci v Kansasu se těmto snahám důrazně bránili. V roce 1971 byl hřbitov zapsán do Národního registru historických míst. V roce 1998 Wyandotský národ Oklahomy a Wyandotský národ Kansasu dosáhly dohody o zachování Wyandotského národního pohřebiště pro náboženské, kulturní a související účely odpovídající jeho posvátné historii a využití.

Konfederace WendatůRedakce

V srpnu 1999 se národ Wyandotte připojil k současné Konfederaci Wendatů spolu s národem Wyandotů v Kansasu, národem Huron-Wendatů z Wendake (Quebec) a národem Wyandotů z Anderdonu v Michiganu. Kmeny se zavázaly poskytovat si vzájemnou pomoc v duchu míru, příbuzenství a jednoty.

Tato událost následovala po důležitém smírčím setkání Hurónů v Midlandu v kanadském Ontariu, kterého se zúčastnili zástupci irokézské konfederace, wyandotských národů, britských, francouzských, nizozemských, anglikánské církve a katolických jezuitských bratří. Víkendovou akci uspořádal Výbor pro usmíření v Huronii.