Erupce Vesuvu, 24. srpna 79 n. l., 1813, Pierre-Henri de Valenciennes. Olej na plátně, 147,5 x 195,5 cm. Toulouse, Musée des Augustins, 7811. Zdroj: Zdroj: Wikimedia Commons. Toto fantaskní vyobrazení zkázy Pompejí s předobrazem smrti Plinia Staršího je nazváno podle tradičního data výbuchu Vesuvu.

Dne 24. srpna 79 vybuchl Vesuv a zničil starořímská města Pompeje a Herkulaneum. Takové je alespoň datum zapsané v učebnicích dějepisu. Jak naznačují dobře medializované nedávné objevy, sopka mohla místo toho vybuchnout v říjnu.

V tomto příspěvku vás seznámíme s důkazy pro a proti srpnovému datu, které nabízí fascinující případovou studii problémů spojených s psaním příběhu starověké minulosti.

Co říkají texty?

Nejpodrobnější popisy erupce Vesuvu se objevují ve dvou dopisech starořímského vojáka a úředníka Plinia Mladšího. Byly napsány koncem roku 107 nebo počátkem roku 108 a poskytují živé svědectví o erupci. Jeden dopis popisuje smrt jeho strýce z matčiny strany a adoptivního otce Plinia Staršího, který se pokoušel erupci vyšetřit a zachránit její oběti; druhý popisuje strastiplný útěk mladšího Plinia a jeho matky. V prvním z obou dopisů je uvedeno datum události. (Nejnovější překlady těchto dopisů si můžete přečíst v knize Popelavé nebe vydané nakladatelstvím Getty).

Codex Laurentianus Mediceus. Biblioteca Laurentiana, Florencie. Tradiční datum je uvedeno na druhém a třetím řádku zdola (nonum kal. Septembres).

Ale stejně jako většina ostatních antických textů, které se nám dochovaly, se i Pliniovy dopisy dochovaly pouze prostřednictvím kopií pořízených ve středověku. Jak kvůli lidským chybám, tak kvůli změnám záměrně provedeným středověkými písaři se dnes často setkáváme s mírně odlišnými verzemi téhož starověkého textu.

Jeden z nejúplnějších příkladů Pliniových dopisů se nachází v knize z 9. století známé jako Codex Laurentianus Mediceus. Tento rukopis datuje erupci do „devátého dne před kalendami září“ (latinsky nonum kal. Septembres) – jinými slovy 24. srpna. Staří Římané počítali inkluzivně a číslovali začátek i konec posloupnosti. Při tomto výpočtu 24. srpna + 25. + 26. + 27. + 28. + 29. + 30. + 31. + 1. září = 9 dní. Toto datum erupce se stalo kanonickým.

Jiné verze Pliniova textu však datum vynechávají nebo uvádějí jiné. Pařížská verze z patnáctého století zaznamenává datum jako nonum kal, (devátý den před prvním), bez uvedení měsíce. Vydání vytištěné v roce 1474 má listopad kalend (prvního listopadu).

Tři další verze mají kl. (nebo Cal.) Novembres, což někteří badatelé považují za zkomolení z nonum kal. Novem, tj. 24. října. V roce 1797 neapolský biskup a klasický učenec Carlo Maria Rosini upravil Pliniův text tak, že zní „IX kal. Decembris“, což by erupci umisťovalo ještě o měsíc později.

Co nám říká archeologie?

Od znovuobjevení pohřbených vesuovských měst v 18. století někteří vědci tvrdí, že k erupci došlo na podzim. Jejich důkazy? Těžké oděvy, které měly některé oběti na sobě a které jsou dodnes patrné na sádrových odlitcích z dutin, jež v sopečném popelu zanechala jejich těla. Stejně tak byly v mnoha domech v regionu objeveny žároviště. Ani jedno by nebylo vhodné pro letní horko v jižní Itálii.

Jiní badatelé oponovali, že oběti si mohly obléci těžší oděv, když prchaly před ohnivým padajícím popelem. A pekáče se používaly k vaření i vytápění, takže se mohly používat i v létě.

Jedním obzvlášť zajímavým důkazem je jediná, silně zvětralá mince nalezená v Pompejích. Je na ní nápis oslavující patnácté vyznamenání císaře Tita jako imperátora neboli vojenského vítěze. Máme také dva další dokumenty z počátku září 79, které zmiňují Tita jako čtrnáctého císaře. Ty musely předcházet vzniku mince. Ale ani to není žádná kouřící zbraň, protože odborníci se stále neshodují, kdy přesně byla mince vyražena.

Co odhaluje věda?“

K oběma stranám debaty přispěly také vědecké výzkumy. Analýza zbytků starověké rybí omáčky zvané garum nalezené v Pompejích zřejmě podporuje tradiční srpnové datum, protože ryb, z nichž se vyráběla, bylo v létě nejvíce.

Archeobotanické důkazy naproti tomu svědčí o opaku: byla nalezena i granátová jablka a vlašské ořechy, které by se sklízely až na podzim.

Mozaika z Pompejí zobrazující amforu používanou k uchovávání garumu, fermentované rybí omáčky, která ve starověkém Středomoří sloužila jako běžné koření. Zbytky garumu nalezené v Pompejích naznačují letní datum výbuchu Vesuvu. Foto: Claus Ableiter, licencováno pod licencí Creative Commons Uveďte autora-ShareAlike 3.0 Unported (CC BY-SA 3.0). Zdroj:

Atmosférické studie mezitím naznačují, že struktura spadu sopečného popela odráží výškové jihovýchodní větry, které dnes v oblasti převládají na podzim. Vzorce větrů se však mohly za téměř dva tisíce let od erupce změnit.

Jen před několika měsíci přidali vykopávači v Pompejích další střípek do skládačky: objevili graffito z dřevěného uhlí datované XVI K Nov, šestnáctý den před listopadovými kalendami – tj. 17. října. Mohl být tento zdánlivě čerstvý vzkaz napsán jen několik dní před erupcí 24. října? Nebo mohl být napsán již v předchozím roce a zůstat na zdi deset měsíců, než jej zachovala srpnová erupce?

The Challenges of Writing Ancient History

Podle našeho názoru rovnováha důkazů nyní ukazuje na podzim, možná 24. října, jako nejpravděpodobnější datum pro Mt. Vesuv. Záleží však skutečně na přesném datu? Ano – protože i malé úpravy data mohou změnit naše interpretace historických událostí, a tím i naše psaní dějin.

Bioarcheoložka Dr. Kristina Kilgroveová při vysvětlování významu data uvádí, že místa pohřbená Vesuvem jsou důležitá pro pochopení demografie a ekologie nemocí v Římské říši. Vzhledem k tomu, že mnoho nemocí vrcholí v určitých ročních obdobích, je rozdíl dvou měsíců „nesmírně důležitý pro badatele, kteří se zabývají analýzou organických pozůstatků“. Kilgrove se tomuto tématu bude věnovat na sympoziu v Gettyho vile 20. října 2019 v souvislosti s aktuální výstavou Pohřben Vesuvem:

Různé druhy důkazů o datu erupce – literární, archeologické, numismatické, archeobotanické, atmosférické a epigrafické – a jejich rozdílné interpretace zpochybňují, jak dobře známe jednu z nejslavnějších událostí starověku. S tím, jak shromažďujeme nová data, klademe si nové otázky a zpochybňujeme staré předpoklady, postupně získáváme větší znalosti a vhled do minulosti.