Kdo jsem já? Kým se chci stát? Kým mě Bůh stvořil? – To jsou jedny z nejhlubších otázek, které si můžeme klást, a přitom jediné, k čemu nás Bůh vyzývá, je být více sami sebou, svým pravým já.

Naše tradice má sklon zabývat se hříchem a soudem, kdy je naše identita určována součtem našich morálních vítězství a selhání. Tradice, která má svůj původ v Písmu svatém, však vypráví jiný příběh. „Já tě neodsuzuji,“ říká Ježíš cizoložné ženě. Místo toho ji vyzývá k větší celistvosti.

Tato meditace nám pomůže položit si tři klíčové otázky o našem potenciálu k celistvosti: Kde jsem byl/a? Jaká jsou napětí mého bytí? A: K čemu jsem v sobě povolán, abych se rozvíjel? Já, se kterým se ztotožňujeme, se v průběhu našeho života mění a vyvíjí. Mění se naše ctnosti, zájmy i způsob, jakým se rozhodujeme. To, kým jsem byl a jak jsem žil, bylo před deseti lety trochu jiné než to, kým jsem nyní.

• Nejprve se zamýšlím nad těmi ctnostmi a vlastnostmi ve mně, které mě dostaly tam, kde jsem nyní – do mé víry a přesvědčení, do mé práce, do mých vztahů, do mého životního stavu. Jinými slovy: Kdo jsem byl já, které mě dovedlo tam, kde jsem?

Pravé jáství se týká vnitřních věcí, ne stylu našeho oblékání nebo účesu. Jak řekl Ježíš farizeům: „Vy čistíte pohár a mísu zvenčí, ale vnitřek je špinavý.“ To je pravda. Bůh mi dal dary, schopnosti a talenty, které mě přitahují k dobru a k Bohu. Mám však v sobě také slabosti, které mě vzdalují od toho, kým chci být. Být celistvý znamená zapojit se do svých jedinečných darů tak, abych byl přitahován k Bohu a k laskavému člověku, kterým chci být.

• Jaká jsou ta vnitřní napětí, která přispívají k mému potenciálu celistvosti nebo mě od něj odvádějí?

Bůh mě přijímá takového, jaký jsem, s těmito napětími, dary a slabostmi. V evangeliu je příběh o Zacheovi, který vylezl na strom, aby viděl Ježíše z výšky zástupu. Ježíš ho zavolá dolů ze stromu a pozve se do Zacheova domu na večeři. Zacheus je celník, kterým zástupy opovrhují. Diví se, proč se Ježíš chce přátelit s takovým hříšníkem, který bral od lidí víc peněz, než měl. Ježíš nyní Zacheovo jednání neschvaluje, ale ani jednou ho neodsuzuje. Ježíš miluje Zachea takového, jaký je, a volá ho, aby byl více Zacheem, takovým, jaký je v Bohu, jakým ho Bůh stvořil.

Bůh nechce odsuzovat, ale volá lidi k hlubšímu sebeuvědomění, k rozvíjení našich darů. V ignaciánském pojetí je to magis. Znamená to usilovat o více, větší, hlubší. Když ty a já usilujeme o magis, usilujeme o to, abychom se stali více tebou a mnou. Nežádá se po nás, abychom byli někým jiným. Spíše se po nás žádá, abychom se stali více sami sebou.

• Kdo je to pravé já, které se ve mně snaží objevit? V jakého člověka si přeji vyrůst? Jaké ctnosti si přeji pěstovat nebo v nich pokračovat?“

Bůh vás k tomu den po dni vyzývá, volá vás, abyste byli celistvější, více sebou. Odpověď na otázku Kdo jsem? se týká spíše našeho osobního rozvoje než odsuzování sebe sama nebo snahy být jiným člověkem. Stejně jako se Ježíš ptal svých učedníků: „Za koho mě pokládáte?“, možná bychom se i my měli ptát Boha na sebe: „Za koho mě pokládáš? Kým si přeješ, abych se stal?“

Zakončeme modlitbou za celistvost:

Bože, který jsi mě stvořil, ty mě přijímáš takového, jaký jsem.
Miluješ mě takového, jaký jsem.
Povoláváš mě, abych byl sám sebou.
V tvých očích je celé mé já minulostí, přítomností i budoucností.

Věci, které mám, schopnosti, které mám, síly, které mám, jsou moje.
Věci, které mi chybí, schopnosti, které mi chybí, silné stránky, které mi chybí, jsou také tím, kým jsem.
Zavolej mě k celistvosti, k hlubšímu vnímání sebe sama, aby to, co mi chybí, mohlo být naplněno tebou.

Volím si své pravé já.
Volím si přinášet plody svého bytí.
Volím si magis, s tvým povzbuzením,
den
za
den.

Hudba: Kevin MacLeod a Audionautix.com

.