V tomto rozhovoru s Dr. Erwinem Lutzerem, který byl původně publikován po zemětřesení a tsunami v Japonsku v roce 2011, pastor a autor odpovídá na otázky týkající se Boží role při přírodních katastrofách.

Po ztrátách a katastrofách se snažíme pochopit, jak může být Bůh, který je všemocný a vševědoucí, zároveň považován za dobrého a milujícího. Pastor a učitel Erwin Lutzer se tomuto nelehkému tématu věnuje ve své knize Kde byl Bůh?

Otázka: Můžete se vyjádřit k něčemu, co často slýcháme, a sice: „Proč by Bůh dopustil přírodní katastrofy?“

Lutzer: Musíme si uvědomit jednu věc: svět je padlý. Bible říká, že když člověk upadl do hříchu, celá příroda byla prokleta. Jinými slovy, pro hříšného člověka bylo nemožné žít v dokonalém prostředí ráje, takže celá příroda je prokletá.

Ale když jsme to řekli, neznamená to, že Bůh má v případě přírodních katastrof volnou ruku. Mnoho lidí chce Boha chránit před jasným učením Bible, které ukazuje, že se na přírodních katastrofách podílí. Nejde o to, že by je Bůh způsoboval, ale právě skutečnost, že by jim mohl zabránit, ukazuje, že se musíme postavit čelem ke skutečnosti, že přírodní katastrofy se dějí v rámci Boží prozřetelnosti.

Uvedu několik příkladů. V době pohrom v Egyptě je jasné, že Bůh tyto pohromy seslal. Pak máte dobu Noemovu; potopu zjevně seslal Bůh. O Jonášovi se říká, že Bůh vrhl do moře bouři. V přírodních katastrofách musíme vidět Boha. Otázkou samozřejmě je, proč je dopouští a čemu se z nich můžeme naučit.

Otázka: Jaké poučení si můžeme vzít z přírodních katastrof? Přírodní katastrofy jsou Božím megafonem a dávají nám různá ponaučení. Především nám přírodní katastrofy ukazují nejistotu života. Tisíce lidí se ráno probudí, aniž by věděli, co se ten den stane, jako například při strašlivé devastaci na Haiti a jinde. Jeden pár opustil Kalifornii, protože se bál zemětřesení. Když pak přijeli do Missouri, zabilo je tornádo. Nemůžeme se vyhnout skutečnosti, že život je velmi, velmi krátký a že je možné, abychom si dělali iluze.

Když se díváme na zprávy a vidíme tyto katastrofy, je to jako předobraz přírodních katastrof, které jednou přijdou na zemi. Když se podíváte na druhý příchod Krista, najdete s ním spojeno mnoho různých přírodních katastrof.

Otázka: Co mohou křesťané říci svým sousedům a přátelům, kteří se ptají, zda Bůh může být milosrdný a milující a dopustit, aby došlo ke katastrofám?

Dr. Lutzer: Jednou z největších výzev, kterou jako křesťané máme, je nějakým způsobem pokračovat ve víře v Boha a důvěřovat mu uprostřed strašlivé zkázy. Když vidíte děti oddělené od svých otců a matek, když vidíte rozervané životy a stovky mrtvých, je zcela přirozené klást si otázku: „Kde je Bůh?“

Je třeba si uvědomit, že Bohu můžeme důvěřovat, i když se zdá, že není na naší straně. Musíme lidi upozorňovat na skutečnost, že Bůh zasáhl na naší planetě tím, že poslal Ježíše Krista. Tam vidíme Boží lásku nejzřetelněji.

Byl to Martin Luther, kdo řekl: „Když se rozhlížíš kolem sebe a přemýšlíš, zda se Bůh stará, musíš vždycky spěchat ke kříži a musíš ho tam vidět.“

Další věc, kterou je třeba si uvědomit, je, že čas je krátký a věčnost dlouhá. Někdy to obracíme. Hodnoty, které máme tady na zemi, jsou sice vzácné, ale faktem je, že zemětřesení smrt nezvyšuje. Každý jednou zemře. Jen způsob, jakým umírají, nám způsobuje tolik smutku.

Když se dozvíme o přírodní katastrofě, měli bychom truchlit s těmi, kdo truchlí. A měli bychom se ptát, co můžeme udělat, abychom zmírnili jejich utrpení.

Nakonec si myslím, že toto je nejlepší ilustrace. Všech deset Jobových dětí zemřelo při přírodní katastrofě. Přišla větrná bouře, která strhla dům. Jób byl konfrontován s tím, že kvůli přírodní katastrofě je na vrcholu kopce 10 čerstvých hrobů. Co teď bude dělat?“

Jeho žena říká, aby proklel Boha a zemřel. Jób však říká: „Hospodin dal a Hospodin vzal. Požehnáno budiž jméno Hospodinovo.“ Jób nám ukazuje, že je možné uctívat Boha i bez vysvětlení, i když neznáme všechny důvody. Ti, kdo za takových podmínek uctívají Boha, jsou obzvlášť požehnaní.