Ptáte-li se na toxické rodiče, lidé k tomu mají co říct. Otázka na Redditu: “ Redditors who have cut toxic parents out of your life, what was the last straw?“ běží na více než 300 komentářů – mnoho z nich jsou příběhy o hrozných rodičích, kteří dělají a říkají hrozné věci. Příběhy o zneužívání, o narcismu. Příběhy o užívání drog a pěstounské péči. Ale také příběhy o každodenní toxicitě, kterou zná tolik rodin.

SOUVISEJÍCÍ: Tohle je to, jaké to je vyrůstat s narcistickou matkou

Throwaway872377 píše: „Nepřestřihla jsem dráty úplně, ale bodem, odkud už není návratu, pro mě bylo, když mi řekli, že jsou nešťastní z toho, co se z jejich dětí stalo, a že je to jejich vina. Po další diskuzi konstatování, že je to jejich vina, protože už nás nemohli kontrolovat, když jsme se odstěhovali. To byl … okamžik, kdy jsem pochopil, že jediným cílem mých rodičů je ovládat mě.“

Gogogadget2008 přidává další příběh, který děti narcistů poznají. Když se po celoživotním zneužívání snažila znovu navázat kontakt, „poslední kapkou byl osobní rozhovor o tom, jaký mám život, protože jsme spolu dlouho nemluvily a ona si o mně vlastně nic nepamatovala. Rozhovor se okamžitě stočil na ni a jejího nového ‚náhodného‘ přítele. Nikdo nemůže uvést důvod, který by ospravedlňoval to, že jsem si tuto osobu pustil k tělu.“

Takže jste se možná rozhodli, že je čas zpřetrhat vazby s toxickými členy rodiny. Je tu jen jeden problém. Jak postupovat při zpřetrhání vazeb s lidmi, kteří vám dali život? V naší společnosti klademe velký důraz na rodičovské vztahy – a ne vždy víme, jak se od něčeho tak prvotního odpoutat. Doktor Richard A. Friedman, profesor psychiatrie na Weill Cornell Medical College, v deníku The New York Times říká, že odříznout rodiče se podobá „amputaci gangrenózní končetiny“. Takže máma může být příšerná narcistka a táta alkoholik a lhář. Ale pořád jsou to vaši rodiče, ne? Je na vás vyvíjen obrovský tlak, abyste se usmívali a snášeli to. Ale nemusíte. Můžeš se z toho dostat.

Nejprve se zhluboka nadechněte

Doktor Steven J. Hanley v knize Prevence říká, že nejlepší je se nadechnout. Ke spoustě rodinných rozchodů dochází po ošklivé hádce – a vy přece nechcete udělat nebo říct něco, čeho byste později litovali. Jak zjistila studie australského časopisu Social Work, většina odcizení byla „spuštěna“ obvykle „relativně drobným incidentem nebo závažnějším činem zrady, který byl považován za provedený rodičem“.

„Nedělejte impulzivní a ukvapená rozhodnutí ohledně členů rodiny, se kterými jste měli konflikty, protože byste mohli říct nebo udělat něco, čeho budete litovat,“ říká Hanley.

A doslova se zhluboka nadechněte. Hluboké dýchání, jak uvádí Harvard Health Publishing, „vám umožní zapojit jeden z nejsilnějších samoléčebných mechanismů vašeho těla“. Americký institut pro stres doporučuje stejné soustředěné dýchání jako „super odbourávač stresu“. A pokud uvažujete o rozchodu s toxickými rodiči, je pravděpodobné, že žijete v neustálém stresu. Dovolte si tedy dýchat.

Vyhodnoťte vztah

V pořadu Máme děti Lizett, která vystudovala psychologii zaměřenou na poradenství, říká, že nejprve musíte vyhodnotit svůj vztah s rodiči. Musíte vzít v úvahu historii mezi vámi – a nezapomeňte, že minulé chování obecně předpovídá budoucí chování. Zamyslete se nad tím, koho kromě vás tento vztah ovlivňuje: vyhovuje vám, když jsou vaše děti v blízkosti vašich rodičů? A co váš manželský partner nebo drahá polovička?“

ABCNews říká, že pokud je váš vztah založen na jakémkoli druhu zneužívání nebo pokud se neustále obáváte, jak dopadne jakékoliv angažmá s nimi, „je čas milovat se natolik, abyste je nechali jít“.

Musíte také zhodnotit druh kontaktu, který s nimi udržujete. Je, jak naznačuje ABCNews, veskrze negativní? Pokud vás to stresuje natolik, že to ovlivňuje jiné oblasti vašeho života, nebo pokud je to všechno jednostranné – tj. všechno se točí kolem nich -, je na čase je pustit. A pokud ve vztahu převládají jedovaté věci, jako je užívání drog, půjčování peněz a mindráky, musíte se pro své vlastní dobro distancovat.

Distancujte se

Dejte si jakési zkušební odloučení. Je v pořádku, říká Prevention, „zkrátit interakce, občas nepřijímat hovory (například když máte dobrou náladu a volá vám maminka s dalším ze svých energii ubírajících nářků), dohodnout se, že nebudete probírat ožehavá témata, nebo si stanovit hranice, například říct tchánovi, že nebudete tolerovat jeho negativní poznámky o vaší váze.“

Lizettová v knize Máme děti doporučuje vyzkoušet tento odstup s menším počtem telefonátů, e-mailů a kontaktů. Můžete odmítnout diskutovat o určitých tématech a dokonce omezit kontakt na významné události, jako je těhotenství – které lze oznámit prostřednictvím e-mailu, a v případě potřeby dokonce prostřednictvím skupinového e-mailu.

Ale někdy to nestačí

Mark Goulston, M.D., autor knihy Talking to Crazy: How to Deal with the Irrational and Impossible People in Your Life (Mluvit s blázny: Jak se vypořádat s iracionálními a nemožnými lidmi ve vašem životě), říká preventivně, že i když si můžete vytvořit odstup, nejlepší je skutečně udělat řez – ten vám oběma poskytne uzavření, místo aby vás nechal viset ve vzduchu. Jamye Waxmanová, doktorka medicíny a autorka knihy Jak se rozejít s kýmkoli: Může to být pětiminutový rozhovor, ve kterém řeknete: „Uvědomil jsem si, že naše společné jednání nebylo zdravé. Už to nechci dál dělat.‘ Goulston říká, že pak můžete odmítnout pokračovat v diskusi větou, jako např: „Proč tu konverzaci neukončíme?“

To je důležité. Jedna z mála studií o odcizení mezi dospělými a dětmi se týkala 52 osob, které již nemluvily se svými rodiči. Byla publikována v časopise Journal of Family Communication a zjistila, že lidé, kteří si dokázali udržet požadovaný odstup, „se zapojili do komunikačních praktik, aby se od svých rodičů distancovali“. Jinými slovy, mluvili o tom a sdělovali své obavy ohledně vztahu. Lidé, kteří to neudělali, vstoupili do vztahu „on-again, off-again“, který přetrvával (a měl na ně negativní dopad), dokud si konečně pořádně nepromluvili.

Vyhledejte další zdroje podpory

Mějte na paměti, co říká Dr. Hanley: „Tak trochu truchlíte nad ztrátou někoho, koho jste pravděpodobně milovali nebo jste se cítili milováni, nebo jste se chtěli cítit milováni, což může být velmi těžké.“ Prevence doporučuje promluvit si s manželem nebo manželkou, důvěryhodným přítelem nebo podpůrnou skupinou – a že vyhledat odbornou pomoc také nemusí být špatný nápad. Jen mějte na paměti, co říká doktor Friedman: „Myslím, že terapeuti mají tendenci zachraňovat vztahy, i když mohou být pro pacienta škodlivé.“

Psycholožka Dorothy Roweová v britském časopise Psychologies uvádí, že existují významné důkazy o tom, že „vliv a ‚naprogramování‘ matky mohou převážit jiné významné postavy, jako jsou příbuzní, zejména tety, nebo dokonce učitel“. Jejich podpora může být v takových chvílích neocenitelná, zejména když přerušíte vazby s vlastním rodičem a začínáte žít bez něj.“

Tím vším se právě teď zabývám. Mám toxického rodiče. A navzdory lžím, navzdory alkoholismu, navzdory tomu, jak ubíjí mou matku, kdykoli zavolá, navzdory tomu, jak zjišťuji, že většina stížností, které na mě vysypal, byla založena na jemně vybroušeném pocitu falešné oběti, stále váhám, zda ho navždy odstřihnout. Nemluvila jsem s ním už několik měsíců, ne od té doby, co mi několikrát za sebou volal, já to nakonec zvedla, důrazně mu řekla, že nemám čas (což jsem upřímně měla), a nemohla jsem mluvit. Řekla jsem, že mu zavolám později. Jenže… nikdy jsem to neudělala. Nikdy se mi nezdálo, že je ten správný čas na to, aby mi někdo lhal. Není to tak, že by měl nějakou palčivou touhu slyšet o mých dětech – nikdy se na ně neptá, nikdy. Takže předpokládám, že jsem ghosting, což se nedoporučuje, ale zatím s touto volbou žiju.“

Pokud jste zhodnotili a rozhodli se, že musíte toxické rodiče odstřihnout – udělejte to. Jsi dostatečně silná. Jsi lepší než bolest, kterou ti způsobují. Teď, když už se nemusím bát, že mi otec zavolá, když mi zazvoní telefon, se mi žije mnohem lépe. A nezapomeň, že možná nebudeš muset úplně zpřetrhat vazby. Záleží to skutečně jen na tobě. Určitý vážný odstup může udělat hodně, pokud ještě nejste připraveni jít až do konce. Nezasloužíte si mindráky, zlehčování, nenávist a drama. Ve vašem životě pro to není místo. Tak se do toho pusťte. Nastavte si hranice, které vás udrží celistvé, šťastné a bez stresu. Stojíte za to. Já vím, že ano. A moje děti a manžel také.