Co bych ti, milý čtenáři, doporučil, je moje vlastní filozofie skepticismu, která mi dobře posloužila a kterou lze shrnout do jednoduchého výroku: Všechno, co není logicky nemožné, je možné.

• Napsal Kaushik Basu |
• Aktualizováno: Z toho v podstatě vyplývá, že neexistuje žádná pevná odpověď.

  Když jsem se nedávno setkal se svým starým přítelem Michaelem Menezesem v krásné kavárně Pali Village Café v Bombaji, myšlenkami jsem se vrátil k našim vysokoškolským časům v Dillí a k jiné kavárně.

  To bylo na začátku roku 1972, možná v březnu nebo dubnu. Naše tři roky na St Stephen’s College se chýlily ke konci, tři kouzelné roky zábavy a přátelství. V závěrečné zkoušce jsem dopadl špatně, ale to mi připadalo jako malá cena za všechnu tu radost z toho, že se nemusím učit. S Mikem jsme se rozhodli, že je čas udělat nějaký dobrý skutek, a naším plánem bylo dát dohromady jednoho z našich spolužáků, jehož jméno zůstane v anonymitě, s velmi půvabnou studentkou Miranda House, jejíž jméno si bohužel nepamatuji. Vymysleli jsme tedy pozoruhodný podnikatelský plán. Napsali jsme jí dopis, v němž jsme předstírali, že jsme on, vyznávali jí lásku a prosili ji, aby přišla do univerzitní kavárny a setkala se s ním. A jemu jsme napsali dopis, v němž jsme předstírali, že jsme ona, vyznávali jí lásku a žádali ho, aby se ve stejnou dobu dostavil do Kavárny.

  Když nastal onen významný den, vydali jsme se s Mikem do Kavárny, abychom byli svědky plodů našeho dohazování. Cestou jsme si museli zavolat a vstoupili jsme do jedné z těch tehdy tak všudypřítomných telefonních budek, do kterých se vkládají mince, abyste mohli zavolat. A tam jsme narazili na zlato, přesněji řečeno na bankovku v hodnotě 10 rupií, kterou někdo nechal na telefonní přepážce. Nikdo poblíž nebyl vidět a byla to příliš malá částka na to, abychom se vydali hledat majitele. Oba nás napadlo, že je to příležitost ke kávě zdarma. Mikea, jakožto katolíka, napadlo, jestli se nechystáme spáchat hřích. Ujistil jsem ho o pružnosti hinduistických bohů. Dále jsem někde na střední škole přestal věřit v boha. Neviděl jsem žádné důkazy o existenci boha a v případě, že by existoval a skrýval důkazy o své existenci, jistě by ho dráždila nepoctivost věřících, kteří tvrdili, že důkazy vidí.

  V každém případě jsme se rozhodli, že je to dobrý test boží existence. Uvidíme, zda nás za tento hřích potrestá, nebo ne. Přešli jsme ke kavárně a brzy, jak jsme očekávali, vešel náš spolužák, který se tvářil napjatě. Seděl sám ve vzdáleném koutě, oko upřené k hlavnímu vchodu. Během několika minut vešla a nejistě přešla do jeho rohu. Začali si povídat. Rozhovor jsme neslyšeli, ale bylo jasné, že se rozbíhá do tuhého, každý tvrdil, že ho ten druhý pozval. Pak jsme viděli, jak oba vytáhli z kapes dopisy a strčili je do sebe, načež jsme se s Mikem rozhodli, že je čas opustit místo činu.

  Když jsme vyšli z kavárny, Mike dostal důkaz (v jeho případě připomínku) boží existence. Sáhl do kapsy a jeho peněženka záhadně chyběla.

  Salátové dny na vysoké škole skončily v červnu. Sbalil jsem si kufry ze svého bydliště ve Štěpánské Rudě Jihu, rozloučil se se svými nejdražšími přáteli a odjel na krátkou dovolenou do Kalkaty a pak na London School of Economics. (Naštěstí mě LSE přijala ještě předtím, než viděla můj výkon v posledním ročníku na St Stephen’s.)

  O tři roky později mě potěšilo, když Mike, v té době už diplomovaný účetní, přišel na LSE dělat magisterský titul. Jednoho odpoledne jsme na procházce vstoupili do jedné z těch ikonických červených telefonních budek Londýna, abychom si zavolali. A ano, ležela tam opuštěná pětilibrová bankovka, zhruba na stejném místě jako před třemi lety bankovka v hodnotě deseti rupií. V okolí nebyl nikdo, kdo by mohl být jejím právoplatným majitelem. Zalapali jsme po dechu, jak je ta situace až neuvěřitelně podobná. Zkoušel nás snad bůh, zda jsme se poučili? My jsme se zase rozhodli, že si musíme ověřit, jak je bůh důsledný. Vyzvedli jsme tedy peníze a vydali se na kávu do Wimpy.

  Podobně jako Alexander Fleming ve své laboratoři, kde čekal, zda se bakterie rozrostou, jsme seděli, pili kávu, ale s myslí upřenou na experiment. Čas utíkal. Dopili jsme kávu, zaplatili za ni svým neblahým výdělkem a nervózně odešli ven, zpátky do hostelu. Pak se stalo následující:

  Vzhledem k rozdílné reakci přírody na naše sbírání opuštěných bankovek v Dillí a v Londýně zůstala otázka otevřená: Existuje bůh? Existuje několik možných hypotéz: Bůh neexistuje a ztráta peněženky v Dillí byla náhoda; bůh existuje, ale věří, že trestá lidi za pití kávy z nekalých zisků, ale jen tehdy, když je to spojeno s psaním dopisů cizími jmény. Když však Mike později odhalil, že experiment nebyl úplně stejný, protože tentokrát při pití kávy sevřel peněženku, uvědomili jsme si, že existuje i třetí hypotéza – bůh existuje, ale není tak mocný, a zejména nedokáže vyrvat peněženky ze sevřených pěstí.

  Výsledek je v podstatě takový, že neexistuje žádná pevná odpověď. Co bych ti, milý čtenáři, doporučil, je moje vlastní filozofie skepse, která mi dobře posloužila a kterou lze shrnout do jednoduchého diktátu: Všechno, co není logicky nemožné, je možné.

  Žij podle ní a budeš se v životě lépe rozhodovat.

  Autor je profesor C. Marks na Cornellově univerzitě a bývalý hlavní ekonom a senior viceprezident Světové banky

  Máte aktualizace

  – Tento článek vyšel poprvé v tištěném vydání 7. března 2019 pod názvem „Ekonomické graffiti:

  📣 The Indian Express je nyní na Telegramu. Kliknutím sem se připojíte k našemu kanálu (@indianexpress) a budete mít přehled o nejnovějších titulcích

  Pro všechny nejnovější zprávy o názorech si stáhněte aplikaci Indian Express App.

  
  • 
  • Webové stránky The Indian Express získaly od globální služby Newsguard, která hodnotí zpravodajské zdroje z hlediska jejich novinářských standardů, hodnocení GREEN za důvěryhodnost a důvěryhodnost.
  • 
  • Tags:god