Co znamená zapřít sám sebe?

Přednášející: Bonnie Sala | Série: Lukáš 9,23

„Tehdy jim všem řekl: ‚Chce-li kdo jít za mnou, musí zapřít sám sebe, vzít denně svůj kříž a následovat mě'“. (Lukáš 9,23). Kdo byl ten, kdo učinil tak odvážné prohlášení? V dějinách je identifikován jako Ježíš Nazaretský, ale Nazaret byl pouze místem, kde vyrůstal. Jednoho dne položil Ježíš svým učedníkům otázku: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“ „Za Syna člověka“, odpověděli učedníci. (Mt 16,13). Petr odpověděl: „Ty jsi Kristus, Syn živého Boha.“ (Mt 16,16)
Nyní se mnozí lidé shodnou, že Ježíš měl odvahu odlišit se od společnosti kolem sebe a byl tím, kdo výrazně změnil běh dějin. Ježíš to svým následovníkům vyložil černé na bílém. Svou výzvu nijak nepřikrášloval. Ve skutečnosti byly chvíle, kdy lidem následování skutečně ztěžoval. Věřil, že jádro skutečně oddaných mužů a žen může dokázat mnohem víc než armáda víkendových návštěvníků kostela, kteří mu v neděli ráno zpívají uctívací písně a po zbytek týdne na něj zapomínají.
„Chce-li někdo jít za mnou,“ vyzval Ježíš, „musí zapřít sám sebe“ (Mt 16,24). Dnes je skutečností, že skutečného sebezapření je u těch, kteří si říkají křesťané, velmi málo. Je to jeden z důkazů, že většina toho, co dnes nazýváme křesťanstvím, je povrchní a postrádá smysl. Když Ježíš vyslovil slova: „Zapři sám sebe a vezmi svůj kříž!“, okamžitě se lidem vybavil obraz ukřižování a všeho, co znamenalo. Učedníci, kteří Ježíše slyšeli, věděli, co je ukřižování, protože při mnoha příležitostech sledovali, jak je bezmocná oběť nabodávána na dřevěná břevna spojená v pravém úhlu.
Kříž vypovídal o smrti, o odporné, mučivé smrti, a učedníci věděli, že pokud chtějí Ježíše skutečně následovat, musí být na prvním místě on, protože vlastní ambice a zájmy musí dát stranou. Vyžaduje snad Ježíš méně i dnes? Trvá stále na tom, aby jeho království bylo upřednostněno před našimi vlastními královstvími osobního prospěchu?“
Překladatel Bible z Wycliffe Ken Jacobs se pokusil přeložit slovo „zapřít“, když pracoval s mexickými indiány kmene Chamula. Zjistil však, že v jejich kultuře a jazyce neexistuje pojem sebezapření. Bičování nebo bití sebe sama – ano, měli pro to slovo, ale zapírání sebe sama jim bylo cizí. Nakonec Ken toto slovo přeložil slovy: „Chce-li mě někdo následovat, ať odloží ze svého srdce, co chce dělat jeho srdce, a přijde, vezme svůj kříž každý den a následuje mě.“ A právě o tom je učednictví.
Poslední myšlenka: Následování Ježíše je zcela dobrovolné. On lidi k ničemu nenutí. Neuplácí je „domem v nebi a dokonalým životem od teď až do nastěhování. Pouze je zve: „Pojď, následuj mě!“. Jednu věc však vyžaduje. Trvá na tom, aby měl první místo.
„Když Kristus volá člověka,“ napsal Dietrich Bonhoeffer, „žádá ho, aby přišel a zemřel.“ Vždycky je to tak. „Zapřít se znamená uvědomovat si jen Krista a už ne sebe, vidět jen toho, který jde napřed, a už ne cestu, která je pro nás příliš těžká… Jediné, co může sebezapření říci, je: „On vede cestu, držte se u něj.“
Poselství kříže se s postupem času nezměnilo. Vyřezaný ze slonoviny nebo pozlacený zlatem stále hovoří o osobní smrti, aby v nás žil Kristus. I sama příroda nás učí, že smrt musí předcházet životu. Semeno umírá a je pohřbeno do studené země, než v něm vyklíčí nový život. To je začátek života, který nezná konce.
Čtení z pramenů: Matouš 19,16-26