Když čtu o lidech v Bibli, často na mě dělají dojem pochvaly, které jsou jim v Písmu věnovány:

David: „Když ho odstranil, vzbudil jim za krále Davida, o němž vydal svědectví a řekl: ‚Našel jsem v Davidovi, synu Jišajově, muže podle svého srdce, který bude plnit všechnu mou vůli‘. (Skutky 13,22)

Mojžíš: „A od té doby nepovstal v Izraeli prorok jako Mojžíš, kterého Hospodin poznal tváří v tvář…“ (7152). (Dt 34,10-12 ESV)

Abraham: „“Abraham uvěřil Bohu a bylo mu to počítáno za spravedlnost“ – a byl nazván Božím přítelem.“ (Dt 34,10-12 ESV)

Abraham: „“Abraham uvěřil Bohu a bylo mu to počítáno za spravedlnost“. (Jak 2,23, ESV)

Noach: „Noe byl muž spravedlivý, bezúhonný ve svém pokolení. Noe chodil s Bohem.“ (Genesis 6.9, ESV)

Ještě zajímavější jsou ti, o nichž víme jen málo, jako například Henoch:

Vírou byl Henoch vzat nahoru, aby neviděl smrt, a nebyl nalezen, protože ho Bůh vzal. Než byl vzat, byl pochválen, že se zalíbil Bohu.

~ Židům 11,5, ESV

To, co víme o Henochově životě, je shrnuto v 1. Mojžíšově 5,18-24. Ještě předtím, než byl vzat, byl pochválen, že se zalíbil Bohu. Ve věku 65 let se stal otcem Metuzaléma – nejstaršího zaznamenaného člověka. Víme, že po narození Metuzaléma chodil Henoch tři sta let s Bohem a měl další syny a dcery. Po třech stech letech nebylo jeho tělo nalezeno, neboť Písmo říká: „Bůh si ho vzal.“ Jeho tělo se však nenašlo. Víme také, že byl pradědečkem Noemovým a v rodokmenu Kristově.

Nejlepší pochvala, které se mu dostává, je ta, která se počítá nejvíce: „Henoch chodil s Bohem tři sta let.“

Nežiji ani půl století; tři sta let je nepochopitelných. Viděl jsem v životě dost na to, abych věděl, že nechci žít tři sta let. Jedno je jisté: Henochova cesta vyžadovala dlouhodobé nasazení.

Přečti si tohle: Chceš-li růst ve víře

Tato myšlenka chození s Bohem se v Písmu opakovaně objevuje. Noe chodil s Bohem. Mojžíš přikázal lidu, aby „chodil po všech cestách“. Apoštol Jan přikázal křesťanům, aby „chodili ve světle, jako je ve světle“. Apoštol Pavel napsal „chodit podle Ducha“ a „držet krok s Duchem“.

Víme, že máme chodit s Bohem, ale jak to vypadá?“

Je to víc než slova.

„Bůh je světlo a v něm není žádná tma.Říkáme-li, že s ním máme společenství, a přitom chodíme ve tmě, lžeme a nepraktikujeme pravdu; chodíme-li však ve světle, jako je on ve světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu.“

~ 1 Jan 1,5-7, ESV (zvýraznění moje)

Věnujte pozornost slovesům v této pasáži. Pokud říkáme jednu věc (máme společenství s Bohem) a přitom děláme druhou (chodíme ve tmě), lžeme. Můžeme sice dobře mluvit, ale odráží náš život to, co říkáme?“

Kráčet s Bohem je víc než jen slovní souhlas, je to životní styl. To, co děláme, vypovídá více než vše, co říkáme. Lidé chválení jako věrní možná tu a tam něco pokazili, ale důsledně činili pokání a až do smrti se vraceli k následování Boha.

Odráží mé jednání Kristovo světlo, nebo temnotu světa? Svědčí mé priority o chození s Bohem, nebo o uspokojování sebe sama?“

To znamená, že někam směřujeme

Mám za sebou slušnou řádku výletů k dosud neviděným cílům. Měl jsem důvěru, že lidé, kteří stezku vytvořili, a průvodci mě dovedou k tomu či onomu jezeru nebo pamětihodnosti. Prodíral jsem se dobře vyšlapanými a někdy nejistými stezkami, po kterých přede mnou kráčely stovky nohou, abych viděl vše, co stálo za vidění.

Bůh nám dal ve svém slově průvodce po stezkách a my máme velký oblak svědků, kteří před námi prošli cestou víry a ukazují nám cestu do nebe. Máme důvěru, protože Bůh je ten, kdo tuto cestu vytvořil na prvním místě. Často mám pocit, že bloudím bez cíle, zvláště když mé plány sejdou z cesty. Učím se však také, že tato stezka v divočině vede ke konečnému cíli a Bůh mě tam dovede, pokud budu ve víře pokračovat.“

Existencialisté věří, že život nemá smysl, po smrti nic není. Podle nich je život v podstatě cvičení na běžícím pásu a po smrti se nikam nedostaneme. Získej, co můžeš, dokud to jde.

Kým bys raději byl? Existencialistou na křeččím kole, nebo křesťanem na cestě do nebe?“

Kráčet s Bohem není plýtvání energií. Máme cíl a účel.

Vyžaduje to vytrvalost.

Na střední škole jsem se s třídou biochemie vydal na túru s batohem v Yosemitech. Připnuli jsme si těžké batohy a vydali se do háje sekvojí, kde jsme se utábořili přes noc. Byla to nádherná túra a stála za každý bolavý sval.

Ten batoh… mnohokrát jsem ho chtěl hodit do stromů! Byl neskladný a na mé malé postavě nepohodlný. Vícekrát jsem chtěl přestat jít nebo se vrátit do údolí pro trochu R-N-R.

Život je těžký jako ten batoh. Někdy máme chuť toho nechat a všechno odhodit. Někdy prostě chceme, aby ten příběh skončil. Mojžíš a Eliáš – velký zákonodárce a velký prorok – oba měli chvíle, kdy chtěli přestat. Udělali to, co bychom měli udělat my dva: ve svém trápení vzývali Hospodina a On je vyslyšel. Posílil je a poskytl jim pomoc, kterou potřebovali, aby zůstali na cestě.

Pokud se otočíme a začneme žít jako všichni ostatní, propásneme největší příležitost v dějinách. Pokud zavrhneme svou víru, přijdeme o věčnou odměnu. Nezastavuj se. Neotáčejte se. Chyťte se Boží ruky a jděte dál.

Nezahazujte tedy svou důvěru, která má velkou odměnu. Potřebujete totiž vytrvalost, abyste, až splníte Boží vůli, dostali, co je zaslíbeno.

~ Židům 10,35-36, ESV

Kráčet s Bohem znamená mluvit s Bohem

Společné mlčení má své chvíle. S manželem trávíme spoustu času tím, že spolu nic neříkáme. Já jsem stejně většinou ten upovídaný – stačí se podívat na délku slov v mých příspěvcích! Kdybych však mluvil jen já, nikdy bych neměl prospěch z manželčina vynikajícího rozhledu.

Na druhou stranu, kdybychom spolu nekomunikovali vůbec, náš vztah by to rozhodně zatížilo. Mluvíme spolu o všem – a děláme to tak od chvíle, kdy jsme spolu začali chodit. Kdykoli jsme byli od sebe déle než jeden den, vždycky jsme se spojili telefonem nebo esemeskou, i kdybychom si řekli jen „Miluju tě“ nebo „Jaký jsi měl den?“ nebo „Chybíš mi“. Abychom spolu mohli úspěšně „žít“, udržujeme silné komunikační linky.

Přečtěte si to:

Máme čas naslouchat Bohu? Sdílíme s ním své životy? Říkáme mu o svých snech? Obavy? Potřeby? Děkujeme mu, když se objeví něco krásného? Modlitba bez studia nebo studium bez modlitby je jednostranná komunikace – obojí musí jít ruku v ruce. Cenné družné mlčení s Bohem přichází, když tiše sedíme, nic neříkáme, rozjímáme o Bohu a o všem, co udělal.

Natahujeme k Bohu ruku jen tehdy, když nás postihne neštěstí? Nasloucháme mu jen napůl v neděli? Přijde nám na mysl, jen když nám na Facebooku proklouzne nějaký verš? To není základ dobré komunikace…

Kráčet s Bohem znamená mluvit s Bohem. Denně naslouchejte Slovu. Denně se modlete k Pánu. „Nedělejte život“ bez Boha.

Teď si přečtěte tohle:

Tento příspěvek původně vyšel na stránkách ElihusCorner.com a byl znovu publikován se svolením.

Elihu Anderson je rodák z Kalifornie, který přežil a v současné době se mu daří v západním Texasu. Když zrovna nepíše pro Elihu’s Corner, učí, bádá, chodí na procházky a brouzdá po knihách s šálkem čaje. Navštivte Elihu na adrese elihuscorner.com