Dá se říci, že většina lidí by si dokázala představit svět bez žraloků. Ať už jste surfař, který tráví tolik času hledáním predátorů ve vodě jako hledáním dalšího velkého vlnobití, nebo obyčejný návštěvník pláže, který zažil hrůzu při sprintu na břeh, když plavčík silně zapíská, většina z nás by se vydala na moře s větší lehkostí, kdyby věděla, že pod hladinou nehlídkují kladivouni, žraloci černí nebo býčí žraloci. Pravdou však je, že je potřebujeme více, než si myslíme.

Žraloci v roce 2013 zabili 10 lidí. Na druhou stranu lidé každoročně vybíjejí populaci žraloků někde mezi 30 a 70 miliony. Zdá se, že neustálý úbytek žraloků má na vodní ekosystém ničivý vliv, který se může vinout až na váš talíř. Nedostatek žraloků totiž narušuje potravní řetězec, který byl způsobem života pod mořskou hladinou po stovky milionů let .

Žraloci jsou vrcholoví predátoři. To znamená, že ti velcí jsou na vrcholu řetězce mořských živočichů. Živí se menšími rybami – například tuňákem – a ty zase ještě menšími druhy, které se živí u dna – například mušlemi – a které přežívají převážně díky řasám. Bez žraloků, kteří udržují populaci na uzdě, je pravděpodobnější, že tyto řasožravce pohltí jejich přirození predátoři, kteří se dostanou na vrchol řetězce, aniž by je měl kdo lovit. Bez žraloků žijících u dna řasy divoce rostou, poškozují korálové útesy a další vegetaci, ucpávají žábry ryb a kontaminují mořské plody a vodu.

Oceán bez žraloků by také změnil způsob pohybu ostatních mořských živočichů. Kořist žraloků by již nebyla nucena odcházet do odlehlých oblastí méně příznivých pro život a rozmnožování. Nemuseli by se totiž neustále ohlížet přes rameno, zda nejsou na jídelním lístku .

Pokud vás to nepřesvědčí o tom, že žraloci tu musí zůstat, zamyslete se nad vlastním břichem. Bez žraloků, kteří pomáhají kontrolovat populaci pod vodou, se budou moci středně velké ryby volně vykrmovat mořskými živočichy, kteří by se jinak mohli dostat na váš talíř. Přesně to se stalo u pobřeží Severní Karolíny, kde nadměrný lov žraloků zdecimoval kdysi prosperující populace hřebenatek, ústřic a škeblí. Ekologové tvrdí, že náhlý nedostatek predátorů, jako jsou žraloci býčí, velcí bílí a kladivouni, vedl ke skokovému nárůstu počtu menších rejnoků. Tito tvorové trávili dny poleháváním a pojídáním sousedů, kteří by jinak možná skončili na syrovém baru někde na mysu Hatteras .