Miluju tě.

Tři obrovská slova.

Ať už jste ve vztahu jakkoli ohromeni, úroveň pohodlí málokdy stačí k tomu, abyste s naprostou jistotou vyřkli velké slovo na L.

Vyjádřete se k tomu, jak se cítíte. Odradíš ji? Odpoví vám to? Je to nejtemnější terén a debutovat s tímto slovem je šíleně zatěžkaný bungee jump.

Ale jakmile ho překonáte, jste zlatí. Po chvíli Slovo bez námahy vyklouzne a v mžiku nenuceně uhasí slovní plameny. Stane se z něj rutina, po níž je téměř nemožné přestat házet {srdíčko} do každodenních rozhovorů. Skutečně, nikdy nezníme tak odporně, jako když jsou naše slova na L příznivě přijímána.

A ačkoli Velká trojka jsou slova, která rozhodují o vztahu, nejsou těmi největšími. Zkuste Osudovou čtyřku. Ach ano, le question. Přes veškerou lingvistickou pyrotechniku, do které se můžete pustit, se otázka musí nevyhnutelně (na koleně) zúžit na WYMM. Uděláte to? Je to tak jednoduché.

Gulp. Zhluboka se nadechni, chlapče/děvče, tohle by mohlo bodnout. (Zajímalo by tě, jestli jsem to prasknul?) Jasně, několikrát. (A pak?) Ach, uklidni se. Kulky se pokaždé bezpečně odrazily od serendipitových odmítnutí a milosrdně zanechaly nakrátko pomýleného lumpa na jeho pravidelných cestách.

Nejde jen o změnu života, tato otázka je dvojsečná tím nejsmrtonosnějším způsobem. Ne je samozřejmě okamžitě zničující. Čekáš, že proskočí obručí jako extatický delfín a s vyjeveným jásotem sklouzne po prstenu. Ve skutečnosti se na vás dívá jako obzvlášť odpudivý účetní na módní přehlídce: nechtěný a úplně mimo. Vztah hara kiri je zřejmý a absolutní. Změnil jsi běh vašich společných dějin a budeš ještě větší rohožkou než kdy dřív.

Ano, obvykle směřuje večer rovnou do bublinkového magnum, často vede ke stejně opojnému návalu jako podřadné šampaňské. Probudíte se lehce omámeni a za spánky vám pulzuje pocit „Did-I-really“. V závislosti na vašem přirozeném optimismu to po deseti minutách buď opadne, nebo se přistihnete, že se zamyšleně, sebevražedně díváte z okna. Nevyhnutelně máte pocit, že jste se unáhlili.

Pokusme se však být akademičtí a podívejme se na to jako na ideální dvojici, v níž se muž probudí s úsměvem, vítězoslavně svírá své ano a cítí se velmi spokojeně. Všechno je na světě v pořádku, že ano?
Ne, troubo. Nad latté příští odpoledne se na tebe chichotá s ostýchavostí, kterou vůbec nepoznáváš. Konverzace se zdá být klamně pravidelná, dokud neudělá narážky na Blížící se. Počkej, pomyslíš si a snažíš se zamračit natolik, abys udusil potní žlázy na čele a neprozradil svou paniku. ‚Neměla to být, však víš, nějaká eventualita?‘

Ani náhodou, José. Zeptal ses a teď bude každá její bdělá konverzace (snad kromě těch, kdy za ní budeš irelevantně sledovat, jak rozšiřuje svou sbírku bot) prokládána vydatnou porcí ‚Kdy?‘. Do týdne od tvého dotazu už vymýšlí místa pro rande, které ti připadá směšně brzké.

Ale i když jsou výše uvedené situace přiznaně kruté a neúprosné, mají výhodu jasnosti: ve slovech ano nebo ne není obsažena žádná dvojznačnost.

Ale to není to nejhorší, protože alespoň existuje odpověď. Ptáš se a dychtivě, optimisticky, debilně na ni hledíš a čekáš na reakci. Někdy tě zmateně požádají, aby ses zeptal znovu, dej jim něco klišovitějšího a filmičtějšího, co mohou považovat za romantické. Nebo se na vás mohou vážně podívat a poplácat vás po ruce, když se rozhodnou, že potřebují víc času na rozmyšlenou.

Složitost skutečně vyvstane, když i na Otázku odpoví nějakou svou vlastní. „Proč si myslíš, že bychom se měli vzít? Všichni muži jsou okamžitě omráčeni a reflexivně reagují slovy Tři slova. „Ano, miláčku, já také,“ řekne trpělivě, „ale proč svatba?

Vítej v pekle, bratře.

Znepokojení nespočívá v tom, že je to záludná otázka. Samozřejmě že je. Zjišťuje tvou reakci, tvé zdůvodnění – ale po delší době randění jsi na to už tak trochu zvyklý. Problém je v tom, že právě položila nesmírně trefnou otázku, na kterou se spousta z nás snaží nemyslet.

Jednoho kamaráda nedávno tato protiotázka doprovázená povinným úsměvem uvedla do varu. Po dlouhém zvažování vyhodnotil situaci tak, že je mu podezřelá z jeho motivů. ‚Co když si myslí, že to dělám jen proto, abych zachránil vztah, jako východisko? Jsi, vyzvídala jsem. ‚Možná,‘ připustil.

Když jsme však seděli a nadechovali se, nedokázali jsme na tomto cíli najít nic špatného. Příjemcem je přece vztah, nebo ne? Pokud je manželství jediným způsobem, jak posunout vztah kupředu, proč je tento návrh považován za byť jen vzdáleně sobecký?

Protože, dámy a pánové, popování se musí dít pouze a jedině ze Tří slov a žádná jiná úvaha nemusí být nikdy použita. Pokud skutečně máte tu smůlu, že dostanete třetí stupeň (ačkoli máte štěstí, že jste si našli stejně frustrujícího partnera s mozkem), přiložte záda ke zdi, usmívejte se a opakujte zpěv Tří slov ad infinitum.“

Don Jawan je nepopiratelně mladý a rozhodně svobodný, kromě toho je to, co by se dalo nazvat „metrosexuál“.

Nenechte si ujít jeho dřívější sloupky!“

O krátkých sukních a dvojích standardech
• Proč máme rádi ženy v uniformách
• Žena, kterou nedostanete
• Všichni muži vrní pro Catwoman

.