Střední Asie je region, který si po staletí střežil svá tajemství a některé země, jako například Uzbekistán, se donedávna bránily otevření světu. Někteří oddaní cestovatelé si cestu do „Stanů“ našli, ale kromě názvu země a statusu bývalé součásti SSSR nemá většina z nich o zemích tohoto regionu mnoho znalostí. Pokud začínáte uvažovat o cestě do Uzbekistánu, rozhodně byste měli, ale tady je to, co byste měli vědět před návštěvou.

Uzbekistán jako takový je moderní vynález.

Foto: eranicle/

To znamená, že pojem Uzbekistán neexistoval ani před sto lety. Uzbecká sovětská socialistická republika vznikla v roce 1925. Předtím existovaly různé sovětské socialistické republiky řízené Sověty. Ty vznikly z předchozích geopolitických států, včetně Bucharského emirátu, Chivského chanátu a Turkestánské gubernie – součásti Ruského impéria. Před těmito útvary žili Středoasijci v osadách a jako součást kočovných kmenů, kterým vládli chánové, císařové a imperátoři. Lidé se pohybovali po celém regionu bez ohledu na hranice, jak o nich uvažujeme dnes.

Uzbekistán není jen „zemí Uzbeků“.

Foto: autorka: Andrey N Bannov/

Na území, které se dnes nazývá Uzbekistán, žijí po staletí různá etnika – Tádžikové, Kyrgyzové, Uigurové, Karakalpakové, Turkmeni, Afghánci a další. Ve východní části země, zejména v Bucharu a Samarkandu, se většina obyvatel označuje za etnické Tádžiky. Jejich dialekt perštiny je tam rozšířený, stejně jako ve městě Ferghana na dálném východě země. V západní části Uzbekistánu je patrná autonomní oblast, Republika Karakalpakstán, kde se mluví jazykem podobným kazaštině. V různých regionech jsou silně zastoupeny i další národnosti, například turkmenská, kazašská a ujgurská.

Tyto vlivy a jejich interakce s uzbeckou tradicí vytvořily odlišnou estetiku, jídlo a zvyky. Například chorežmský tanec lazgi (například surnay lazgi na hudbu, v níž výrazně vystupuje dechový nástroj surnay) je díky svému pestrému kostýmu s péřovými klobouky a energickým pohybům snadno rozeznatelný od ostatních. V Bucharu vyniká starobylá tradice hudby šašmakam, která má perské kořeny.

Samarkand je proslulý svým patirem, druhem vyvýšeného chleba připravovaného na živočišném tuku nebo másle. V minulém století se do Uzbekistánu přistěhovaly nebo usadily i další národnosti, například Rusové, Korejci, Gruzínci, Arméni, Poláci, Ukrajinci a Řekové. Překvapivým příkladem je muzeum v Chivě, kde se můžete seznámit s německými mennonity, kteří žili v Chórezmu v 19. a 20. století. Jsou zde vystaveny předměty, které mohli používat nebo vyrábět, a informace o tom, jak a proč se usadili ve vesnici Oq-machit („bílá mešita“).

Kulturní směsice znamená, že zde existuje spousta různých kuchyní.

Foto: Mgr: Sun_Shine/

Vzhledem k sovětské praxi dobrovolného i nuceného stěhování lidí z míst jejich původu se v Uzbekistánu někdy na jednom stole setkávají jídla různých etnických skupin. Tatarský beliš (malý přátelský koláč z masa a brambor) a chebureki (ploché, smažené kapsy z těsta s mletým masem) jedí všichni se stejnou chutí. Typickými jídly rychlého občerstvení jsou korejská, dnes již místní, markavcha (lehce marinovaná strouhaná mrkev), pigodi (housky vařené v páře) a kuksi (studený vývar s nudlemi a zeleninou). Mohli byste zkusitlagmanFoto: MehmetO/

Pohostinnost je vlastností celé Střední Asie a Uzbekové jsou hrdí na to, že se dědí z generace na generaci. Může se stát, že vás někdo pozve k sobě domů na jídlo nebo vám nabídne cestu cizinec, který vás uvidí vypadat ztraceně. Lidé žijící v Uzbekistánu jsou odhodláni postarat se o to, abyste se dobře bavili, což může mít mnoho podob, od nabídnutí rady až po skleničku vodky. Pokud skončíte na jídle u někoho doma, připravte se na velmi nadšené a časté podávání jídla. Aby hostitel pochopil, že jste opravdu sytí, nechte si na talíři trochu jídla. Je také dobré přijít s něčím na stůl – sladkosti nebo dezert ke sdílení udělají své. Nepřinášejte s sebou alkohol, i když jste viděli, že váš hostitel pije, protože by mohl být opatrný, kdyby tak činil v přítomnosti své rodiny.

Místní výklad islámu je umírněný.

Foto: MehmetO/

Stále více lidí aktivně vyznává islám, ale stále je dost těch, kteří v pátek půjdou na modlitbu a v sobotu si dají skleničku. Pokud jako cizinci nenavštěvujete skutečně fungující mešitu, neočekává se od vás, že budete mít zahalené nohy, ruce nebo hlavu. V turistických oblastech pravděpodobně nikoho nebudete šokovat tím, že budete mít na sobě své obvyklé oblečení. V ostatních částech země, v závislosti na tom, o jak venkovskou oblast se jedná, bude pro muže i ženy typické skromnější oblečení. Je také dobré si uvědomit, že historicky lidé žijící v této části světa vyznávali různé druhy víry – zoroastrismus, buddhismus a hinduismus jsou některá hlavní náboženství přítomná před islámem. I když se většina obyvatel stala muslimy, v místech, jako je Buchara, žili židé, a když se ve Střední Asii začali usazovat Rusové, žili zde i křesťané.

Amir Timur je vybraný hrdina.

Fotografie: Nixy Jungle/

Nemůžete navštívit Taškent, aniž byste narazili na sochu Tamerlána na koni. Po získání nezávislosti byl Amir Timur vybrán jako historická postava, která měla pomoci formovat nově vytvořenou uzbeckou národní identitu. Velký důraz je kladen na mecenášství dobyvatele v oblasti umění a vědy. Když učinil Samarkand hlavním městem své říše, nařídil podle legendy přivést nejlepší architekty a stavitele z okolních dobytých zemí, aby postavili nové budovy města. Město Šachrisabz je proslulé především tím, že je panovníkovým rodným městem a že zde Tamerlán v roce 1380 nařídil postavit monumentální palác Oqsaroy.

SSSR přetrvává.

Fotografie: Polina LVT/

I když se Uzbekistán ze všech sil snaží setřást SSSR, je možné cítit jakousi nostalgii po těch časech. Sovětské cetky nebo nádobí můžete zastihnout na bleších trzích, v domácnostech lidí i v těch nejmódnějších kavárnách. Pokud máte rádi brutalistické nebo jen obyčejné betonové stavby, je v Taškentu k vidění skvělá architektura. Ukázkovými příklady jsou Státní historické muzeum, dříve Leninovo muzeum, a palác Družby národů (Přátelství národů). Pokud se budete procházet po ulicích Navoi, Šota Rostaveli nebo Oqqorgon (dříve Novomoskovskaja), dávejte pozor na čtyř- až pětipatrové budovy ze stalinské éry se složitou výzdobou fasád. V mnoha budovách se uplatňují středoasijské dekorativní tradice – vzory, mozaiky a gancové řezby.

Uzbeci rádi nakupují v místních obchodech a vy byste si měli kousek země odvézt domů.

Foto: Iryna Hromotska/

Dnešní „handmade“ boom nemá v novodobé historii země obdoby. V SSSR nesměli řemeslníci provozovat své umění soukromě, pouze ve specializovaných dílnách. V širším měřítku nebyla tradiční řemesla podporována. To vedlo k úpadku lidového umění. Teprve v posledních 15 letech zažívá Uzbekistán skutečnou renesanci módy a řemesel inspirovaných etnickými tradicemi, jako je hedvábnictví, vyšívání, hrnčířství, řezbářství atd. Uzbekové si často velmi váží tradic a našli nekonečné množství způsobů, jak je kombinovat s moderními postupy. Jednou z oblíbených místních značek, která se tímto způsobem již léta zabývá, je Kanishka. Zboží vyrobené v Uzbekistánu má nejen větší kulturní nádech, ale je také levnější. Čistě střižené zboží z pravé kůže v obchodech The Black Quail je za svou kvalitu kradené. Jak napovídá jejich slogan „Born in Uzbekistan“, většina jejich kůže pochází ze zdrojů v zemi a je také navržena a zpracována do peněženek, kabelek, brašen, doplňků a dalších předmětů.