Je možná bolestné si to přiznat, ale každý z nás se někdy v úspěchu ztratí.

U některých se to stane okamžitě. Znáte ten typ. Jsou povýšeni. Dají si na dveře své jméno. A než se jich stačíte zeptat, jak se jim daří, už chrlí rozkazy a bojovně přikazují lidem jako vládce na vysokém koni.

Svůj nový titul si oblíbili – a rádi svůj status ostatním často připomínají.

U jiných je proces „ztracení v úspěchu“ pomalejší. Děje se tak postupněji. Není to ani tak jejich ego, které se nafoukne, jako spíše změna jejich návyků. Z kdysi hladového a oddaného žáka se stává líný a přejedený úspěchář.

Nemají už co dokazovat – sobě ani svému okolí -, a tak se přestanou snažit úplně.

Někteří lidé to zažijí při svém prvním malém vítězství. Jiní s tím dokáží bojovat celé roky.

Prostudujte si však nejúspěšnější lidi na světě a všimnete si společného tématu.

Natáčí se z toho filmy. Hudebníci mu věnují celá alba. Podnikatelé o něm mluví. Joseph Campbell ji nazval „cestou hrdiny“ a stává se každému, kdo dosáhne úspěchu.

V určitém okamžiku se kvůli ní změní. A jen ti, kteří se dostanou na druhou stranu, najdou způsob, jak se vrátit ke svým kořenům a znovu vymyslet sami sebe.

Aby se tak stalo, musí si připomenout, co ztratili:

Jako lidé se v tomto světě pohybujeme prostřednictvím zpětné vazby, kterou dostáváme jak zvenčí, tak zevnitř – ale spíše zvenčí.

Když začnete vidět úspěch v něčem, co děláte, i když to není vaše oblíbená věc nebo dokonce věc, kterou jste měli v úmyslu dělat po zbytek života, je těžké se tím neřídit. Je těžké slyšet potvrzení od druhých a záměrně se rozhodnout, že o toto potvrzení nebudete dál usilovat – a je to obzvlášť těžké, když jsou v tom peníze.

Úspěch ve vás vyvolává pocit, že musíte držet krok se svými vlastními očekáváními

Jak nám dětem, které vyrůstaly, říkával můj táta: „Výdaje rostou podle příjmů.“

Když se stáváte úspěšnějšími, mění se vaše základní linie. Mění se to, co je pro vás považováno za „normální“. „Levné“ se mění. „Drahé“ se mění. A najednou už nedržíte krok s lidmi kolem sebe – ale držíte krok se svými vlastními očekáváními. Snížení úrovně by bylo znamením, že se pohybujete špatným směrem.

Takže jakmile zvýšíte svou životní úroveň, návrat zpět znamená, že jste nějakým způsobem „selhali“.

Úspěch vám ukazuje, co je možné – a vyžaduje, abyste se dál honili za „více“

Každý úspěšný člověk vám řekne:

Nejprve si myslíte, že budete šťastní, až budete vydělávat 100 000 dolarů ročně. Pak toho dosáhnete a myslíte si, že budete šťastní, když budete vydělávat 200 000 dolarů ročně. Pak vyděláte tolik a začnete si myslet: „Hele, když můžu vydělávat 200 000 dolarů ročně, tak se vsadím, že můžu vydělávat milion ročně“. Pak to vyděláte a říkáte si, že kdybyste mohli vydělávat 2 miliony dolarů ročně, tak byste byli spokojení sami se sebou.

A tak to jde pořád dál a dál.

Jednou z nejtěžších částí toho, jak se stát stále úspěšnějším, je vědomě si vybrat, kdy už to stačí. A mnoho lidí s tím bojuje, protože mají pocit, že to znamená, že to „vzdali“.

Úspěch se stává tím, jak vás lidé vnímají a mají k vám vztah

Jakmile se stanete v něčem úspěšní, tak vás lidé definují. To je nálepka, kterou vám dávají, a to je úroveň očekávání, kterou od vás mají ve svých hlavách.

Stává se pak výzvou, abyste těmto očekáváním dostáli. Nechcete lidi zklamat a zároveň nechcete ztratit jejich obdiv a (někdy nově nabytý) respekt.

Je to ale opravdu to, co vás definuje? Není pro tebe víc než to, čeho jsi „dosáhl“?

Když jsi začínal, byl jsi ještě dítě. Tehdy jsi nebyl nikdo výjimečný. Chtěl jsi jen dělat něco nového a zábavného.

Úspěch ti říká, abys upřednostnil úspěch před vším ostatním

Zapomeň na sebevyjádření. Zapomeň na to, že bys trávil čas psaním deníku, malováním, tvorbou hudby pro zábavu. Zapomeňte na dlouhé procházky nebo na čas pro sebe, na audit toho, jak se cítíte.

Tyto věci vám další úspěch nepřinesou – a protože jste teď „úspěšní“, nemáte na ně čas.

Je smutné, kolik lidí propadá tomuto vzorci myšlení. Mají pocit, že musí trávit veškerý čas dokazováním ostatním, jak jsou teď úspěšní, místo aby se ptali, proč se vůbec chtěli dostat „sem“. (Přitom pro většinu lidí byl úspěch prostředkem k tomu, aby mohli dělat další věci, které milovali a které je bavily – ale to se v tom procesu ztratilo.)

Nezapomínejte kontrolovat sami sebe, jak postupujete na své cestě k úspěchu.

V určitém okamžiku vás to dožene.

A budete nuceni, stejně jako všichni ostatní, učinit rozhodnutí:

Buď budete nešťastně tlačit na pilu.

Nebo se znovu spojíte s tím dítětem uvnitř sebe, které se na samém začátku rozhodlo udělat něco jiného.

Vypadá to, že se vám to podaří.