BIOGRAFICKÝ PROFIL

JAN PAVEL II
(1920-2005)

Karol Józef Wojtyła, zvolený papežem 16. října 1978, se narodil 18. května 1920 ve Wadowicích v Polsku.

Byl třetím ze tří dětí narozených Karolu Wojtyłovi a Emilii Kaczorowské, která zemřela v roce 1929. Jeho starší bratr Edmund, lékař, zemřel v roce 1932 a otec Karol, poddůstojník armády, zemřel v roce 1941.

Bylo mu devět let, když přistoupil k prvnímu svatému přijímání, a osmnáct, když přijal svátost biřmování. Po absolvování gymnázia ve Wadowicích se v roce 1938 zapsal na Jagellonskou univerzitu v Krakově.

Když okupační nacistická vojska v roce 1939 univerzitu uzavřela, pracoval Karol (1940-1944) v kamenolomu a poté v chemické továrně Solvay, aby si vydělal na živobytí a vyhnul se deportaci do Německa.

Cítil se být povolán ke kněžství a v roce 1942 začal studovat v tajném krakovském hlavním semináři, který vedl arcibiskup Adam Stefan Sapieha. V té době byl jedním z organizátorů „Rapsodického divadla“, které bylo rovněž tajné.

Po válce Karol pokračoval ve studiu v nově otevřeném větším semináři a na teologické fakultě Jagellonské univerzity až do svého kněžského svěcení v Krakově 1. listopadu 1946. Otec Wojtyła byl poté kardinálem Sapiehou vyslán do Říma, kde dosáhl doktorátu teologie (1948). Svou disertační práci napsal na téma Víra v pojetí děl sv. Během studia v Římě trávil prázdniny vykonáváním pastorační služby mezi polskými emigranty ve Francii, Belgii a Holandsku.

V roce 1948 se otec Wojtyła vrátil do Polska a byl jmenován vikářem ve farním kostele v Niegowići u Krakova a později u svatého Floriána v tomto městě. Do roku 1951 působil jako univerzitní kaplan, poté se opět věnoval studiu filozofie a teologie. V roce 1953 otec Wojtyła předložil na Jagellonské univerzitě v Krakově disertační práci o možnosti založit křesťanskou etiku na etickém systému, který vypracoval Max Scheler. Později se stal profesorem morální teologie a etiky v hlavním krakovském semináři a na teologické fakultě v Lublinu.

4. července 1958 papež Pius XII. jmenoval otce Wojtyłu pomocným biskupem krakovským s titulárním sídlem v Ombi. Arcibiskup Eugeniusz Baziak jej vysvětil 28. září 1958 v katedrále na Wawelu (Krakov).

Papež Pavel VI. jmenoval 13. ledna 1964 biskupa Wojtyłu krakovským arcibiskupem a následně jej 26. června 1967 jmenoval kardinálem.

Biskup Wojtyła se zúčastnil II. vatikánského koncilu (1962- 1965) a významně přispěl k vypracování konstituce Gaudium et spes. Zúčastnil se také pěti shromáždění biskupské synody před začátkem svého pontifikátu.

Kardinál Wojtyła byl 16. října 1978 zvolen papežem a 22. října zahájil svou službu univerzálního pastýře církve.

Papež Jan Pavel II. vykonal 146 pastoračních návštěv v Itálii a jako římský biskup navštívil 317 ze současných 322 římských farností. Jeho zahraniční apoštolské cesty čítaly 104 a byly výrazem stálé pastorační péče Petrova nástupce o všechny církve.

Mezi jeho hlavní dokumenty patří 14 encyklik, 15 apoštolských exhortací, 11 apoštolských konstitucí a 45 apoštolských listů. Napsal také pět knih: Překročit práh naděje (říjen 1994); Dar a tajemství:

Papež Jan Pavel II. slavil 147 blahořečení, při nichž vyhlásil 1 338 blahoslavených, a 51 kanonizací, celkem 482 svatých. Svolal 9 konzistoří, při nichž ustanovil 231 kardinálů (plus jednoho in pectore). Předsedal také 6 plenárním zasedáním kardinálského kolegia.

Od roku 1978 svolal papež Jan Pavel II. 15 shromáždění biskupské synody:

Dne 3. května 1981 byl na Svatopetrském náměstí spáchán atentát na papeže Jana Pavla II. Zachráněn mateřskou rukou Matky Boží, po delším pobytu v nemocnici atentátníkovi odpustil a s vědomím, že obdržel velký dar, zintenzivnil s hrdinskou velkorysostí své pastorační závazky.

Papež Jan Pavel II. projevil svou pastorační starostlivost také vybudováním četných diecézí a církevních obročí a promulgací kodexů kanonického práva pro latinskou a východní církev, jakož i Katechismu katolické církve. Vyhlásil Rok vykoupení, Mariánský rok a Rok eucharistie, jakož i Velký jubilejní rok 2000, aby Božímu lidu poskytl obzvláště intenzivní duchovní zážitky. Mladé lidi zaujal také tím, že zahájil slavení Světového dne mládeže.

Žádný jiný papež se nesetkal s tolika lidmi jako Jan Pavel II. Jeho středečních generálních audiencí (kterých se zúčastnilo více než 1 160) se zúčastnilo více než 17,6 milionu poutníků. V tomto počtu nejsou zahrnuty žádné další zvláštní audience a náboženské obřady (jen ve Velkém jubilejním roce 2000 to bylo více než 8 milionů poutníků). S miliony věřících se setkal během svých pastoračních návštěv v Itálii a po celém světě. Na audiencích přijal také mnoho vládních představitelů, včetně 38 oficiálních návštěv a 738 audiencí a setkání s hlavami států a 246 audiencí a setkání s předsedy vlád.

Papež Jan Pavel II. zemřel v Apoštolském paláci v sobotu 2. dubna 2005 ve 21:37 hodin, o vigilii Neděle in albis neboli Neděle Božího milosrdenství, kterou ustanovil. Dne 8. dubna se na Svatopetrském náměstí konal jeho slavnostní pohřeb a byl pohřben v kryptě svatopetrské baziliky.

Jan Pavel II. byl blahořečen na Svatopetrském náměstí 1. května 2011 papežem Benediktem XVI, svým přímým nástupcem a dlouholetým cenným spolupracovníkem ve funkci prefekta Kongregace pro nauku víry.

Dne 27. dubna 2014 byl spolu s Janem XXIII. kanonizován papežem Františkem.

Z brožury ke slavnosti kanonizace blahoslavených Jana XXIII. a Jana Pavla II. 27. dubna 2014

.