Konečně mám za sebou dost času, abych mohl říct, co si o rozložení klávesnice Workman obecně myslím.

Shrnutí. Workman je bezpochyby lepší rozložení než Colemak, pokud jde o pohodlí a rychlost psaní. Zejména v ukazateli rychlosti je lepší než Colemak. Nebudu jej však nadále používat. Záměrně vysoké využití jedné ruky způsobuje nadměrnou únavu a brání rychlosti za hranicí 100 WPM. Vracím se ke klasickému rozložení Dvorak, abych toto rozložení znovu prozkoumal s ohledem na svou současnou počítačovou platformu a nové zkušenosti s rozložením klávesnice.

Historie. Psaní na klávesnici se věnuji po většinu svého života. Na rozložení Qwerty dokážu psát v průměru 120 WPM. Před více než 10 lety jsem se naučil rozložení Dvorak a strávil jsem značnou část času jeho osvojováním a používáním. Dokázal jsem se vyrovnat rychlosti psaní na klávesnici Qwerty v rozmezí 110-120 WPM. V té době jsem však také hodně pracoval s příkazovým řádkem UNIXu a umístění klávesy L mi dělalo takové problémy, že jsem nakonec od používání Dvorak upustil.

Poté přišel nový kluk na bloku, Colemak. Strávil jsem nějaký čas učením se tohoto nového a fantaskního rozložení. Důležitým rozdílem v rozložení Colemak je podobnost, kterou má s rozložením Qwerty. Používá jiné metriky než klávesnice Dvorak, ale takové, které na první pohled a pro většinu lidí dávají docela smysl.

Naneštěstí jsem se po dostatečném čase stráveném s tímto rozložením dokázal dostat na 80 WPM, ale ne o moc dál. Samotné rozložení bylo dostatečně pohodlné, ale při rychlosti se rozložení začíná hroutit. Konkrétně je zde pojem, který budu nazývat kompozice, který se stává důležitým, pokud chcete psát rychle. Musíte být schopni rychle a pohodlně provádět přechody mezi skupinami znaků, které se vaše prsty naučily psát rychle. Colemak má nepohodlnou sadu přechodů, které přicházejí ke slovu až poté, co začnete překonávat hranici 100 WPM.

Poprvé jsem si uvědomil, že rozložení klávesnice může být pohodlné a ergonomické, jako je Colemak, aniž by zároveň bylo rychlé. Když jsem s tím strávil nějaký čas, pochopil jsem, že Colemak sice může být ergonomický, ale není ve své podstatě tak rychlý jako obávané rozložení Qwerty.

Vrátil jsem se tedy ke své klávesnici Qwerty. Každé rozložení klávesnice, které používám, musí být alespoň tak rychlé jako Qwerty. To znamená snadno udržet rychlost 120 WPM a zároveň překračovat 150 WPM při běžnějších vzorcích, což se mi s Qwerty daří.

Rozložení Workman se pokouší řešit všechny výtky, které jsem měl k rozložení Colemak. Jeho konstrukce se soustředí na přirozený rozsah pohybu prstů. Tvrdí, že je efektivnější než Colemak nebo Dvorak. Vzhledem k tomu, že bylo navrženo speciálně pro řešení věcí, které jsem považoval za špatné na designu Colemak, řekl jsem si, že to zkusím.

Metoda. Kdykoli přecházím na nové rozložení klávesnice, přistupuji k němu prostřednictvím hlubokého ponoření; přecházím za studena a obvykle strávím intenzivní čas tréninkem na učebnici psaní, aby se mi rozložení vypálilo do mozku. Při tréninku Workmana jsem používal keybr v průběhu 4 měsíců a celkem 1:42 času stráveného na trenažéru. Také jsem ho používal výhradně při své každodenní práci.

Vždy se ujistím, že mohu být považován za poctivého písaře v rozložení, které používám, než vynesu rozsudek nad uvedeným rozložením. To obvykle znamená, že v určitém okamžiku narazím na zeď za hranicí 80 WPM. V tomto případě to bylo právě kolem hranice 100 WPM. S jistotou bych mohl říci, že jsem dosáhl bodu plynulosti.

Při hodnocení rozložení jsem chtěl vědět dvě věci: zda se mi na něm píše pohodlně a zda má potenciál splnit nebo překročit mé požadavky na rychlost? Porovnával jsem hlavně s rozložením Colemak a Qwerty, protože to jsou rozložení, která momentálně znám nejlépe.

Pohodlí při psaní. Ruku na srdce, tohle je pohodlné rozložení. Pohyby jsou přirozené a bylo celkem snadné si rozložení hned osvojit. Důraz na přirozený rozsah pohybů v kombinaci se zaměřením na kombinace je rozdíl, který rozhodně cítíte.

Co dělá toto hodnocení trochu těžším, je porovnávání s něčím jiným než Colemakem. Co se týče samotného komfortu psaní, rozložení Workman podle mého názoru proti rozložení Colemak s přehledem vítězí. Proti Qwerty mám také pocit, že je celkem snadné dokázat, že Workman je pohodlnější. Je také pravda, že běžné stisky kláves, se kterými se můžete setkat v UNIXovém CLI nebo v aplikacích s grafickým uživatelským rozhraním, jsou ve srovnání s rozložením Dvorak docela snadné, ale celá tato věc přinesla zajímavý rozpor u běžného textu.

Srovnám-li jen podle čísel na normálním textu množství hrubé práce mezi Workmanem, Colemakem, Dvorakem a Qwerty, pak by se mohlo zdát, že den připadá Workmanovi, ale po použití všech těchto rozložení v rychlosti si začínám uvědomovat, že takové globální metriky nedokážou dostatečně postihnout faktory „potenciálního paralelismu“ nebo „úsilí při rychlosti“.

Potenciální paralelismus je míra, do jaké rozložení umožňuje písaři překrýt a rozložit úkony při psaní mezi různé svaly těla. To není totéž jako to, jak rovnoměrně můžeme tyto svaly používat v průběhu času, ale jde o to, kolik svalů můžeme používat současně s určitým dobrým účinkem. Metriky, jako je využití stejné ruky, které zachycují vzorce střídání, tento koncept do jisté míry postihují. Pokud máte vysokou míru alternace, pak můžete při psaní překrývat činnosti jedné ruky s druhou. I na jedné ruce se některé akce vrství snadněji než jiné.

V případě rozložení Workman je záměrně vysoké využití jedné ruky. To znamená, že normou je, že jedna ruka je nečinná, zatímco druhá provádí kombinaci písmen. Má však dobrý paralelismus v rámci jedné ruky, a tím myslím, že i při vysokém využití jedné ruky udržuje lepší potenciální paralelismus než Colemak.

Úsilí při rychlosti je můj pokus o zachycení myšlenky, že relativní snadnost akce při rychlosti nemusí přímo odpovídat celkovému teoretickému úsilí potřebnému k dokončení akce. To znamená, že ne všechny akce zvyšují svou obtížnost stejným tempem, jakým se zvyšuje rychlost jejich provedení.

Z nějakého důvodu se tedy akce Workmanova layoutu škálují při rychlosti mnohem lépe než akce Colemakova layoutu. Jinak řečeno, relativní rozdíl v účinnosti mezi rozložením Colemak a rozložením Workman při rychlosti je větší než při nižších rychlostech, což zvýhodňuje rozložení Workman tím více, čím rychleji se píše.

To samé neplatí při porovnání rozložení Dvorak a Qwerty s rozložením Workman. Při nižších rychlostech má rozložení Workman výhodu, ale jak se tyto rychlosti zvyšují, rozložení Qwerty a Dvorak škálují lépe než rozložení Workman, což způsobuje, že výhoda rozložení Workman se podstatně zmenšuje a v případě rozložení Dvorak možná i mizí.

No, snaha o rychlost a potenciální paralelismus spolu nepochybně souvisí, a to jak navzájem, tak s mým dalším požadavkem na rychlost psaní. Některými z těchto důsledků se budu zabývat v následující části. Pokud jde o pohodlí, řeknu jen, že střídání a pohyby rozložení Qwerty a Dvorak jim umožňují velmi dobře škálovat při rychlosti, zatímco Workman neškáluje zdaleka tak dobře a Colemak s velkým odstupem nejhůře ze všech. S Colemakem jsem nikdy nebyl schopen dosáhnout dobré úrovně pohodlí nad 100 WPM. U Workmanu jsem při rychlosti pociťoval větší únavu, než by se dalo očekávat podle čísel a konstrukce. Velký podíl viny na tom nese volba vysokého vytížení jedné ruky.

Rychlost psaní. V případě rychlosti není situace zdaleka tak pozitivní jako v případě pohodlí. Layout Workman je nepochybně pohodlný layout, ale stejně jako u layoutu Colemak mám problémy s tím, abych tento layout vytlačil přes 100 WPM.

Dobrou zprávou je především to, že s tímto layoutem se mi s velkou rezervou jede mnohem snáze než s Colemakem. Kdybych chtěl jet rychle, vybral bych si toto rozložení raději než Colemak. Důraz na pohodlný rozsah pohybu se přímo promítá do zisku oproti layoutu Colemak.

Naneštěstí při rychlém psaní hraje velkou roli v rychlosti layoutu námaha při rychlém psaní a případný paralelismus. Vysoké využití jedné ruky v rozložení Workman znamená, že jedna ruka je příliš mnoho času nečinná. V tuto chvíli jsem přesvědčen, že dobré střídání rukou je důležité pro schopnost psát velmi rychle. Workman má poměrně pohodlné kombinace v jedné ruce, ale prostě nemůžete napsat stejný svazek znaků jednou rukou tak rychle, jako je můžete napsat oběma, za předpokladu, že lze najít rozumnou snahu o rychlost.

To neznamená, že rozložení Workman je špatné rozložení, ale znamená to, že se musíte více snažit, abyste se dostali na hranici 120+ WPM.

Znovu opakuji, že stejně jako u analýzy komfortu rozložení si myslím, že problémy s rychlostí jsou přímým důsledkem volby Workmanu upřednostnit vysoké využití jedné ruky. To se zdá být Achillovou patou tohoto layoutu, který má jinak tolik předností.

Myslím si, že bych mohl dosáhnout vyšších rychlostí? Rozhodně ano. Myslím si, že bych této vyšší rychlosti mohl dosáhnout s menším úsilím než u Dvoraku nebo Qwerty, nebo s výrazně menším úsilím vynaloženým v dlouhodobém horizontu při psaní? O tom silně pochybuji.

Další krok. Sečteno a podtrženo, nyní, když jsem dal těmto ostatním rozložením dobrou šanci, je Dvorak jediným alternativním rozložením, u kterého jsem byl schopen relativně snadno vyrovnat rychlostní potenciál rozložení Qwerty při stejném nebo menším úsilí jak při tréninku, tak při skutečném úsilí při psaní. To už je ale nějaký čas zpátky a důvody, proč jsem se vzdal rozložení Dvorak, už nejsou tak relevantní, protože už netrávím tolik času na příkazovém řádku psaním ls (k tomu teď většinou používám správce souborů). Bude toto rozložení stále příznivě konkurovat rozložení Qwerty? Je na čase to zjistit.

Za tímto účelem přejdu na klasické rozložení Dvorak (ostatně už jsem tak učinil a píšu tento článek s tímto rozložením) a znovu ho porovnám s rozložením Qwerty. Již předchozí zkušenosti mi říkají, že toto rozložení bude pohodlnější, ale otázkou nyní zůstává, zda se mi podaří vyrovnat nebo překonat rychlost Qwerty. S rozložením Workman nebo Colemak se mi to prostě nepodařilo, ale s rozložením Dvorak se mi to už jednou podařilo. To však bylo v době, kdy jsem jako svůj nejvyšší výsledek považoval 120 WPM, a ne průměr. Opravdu bych chtěl zjistit, jestli se mi podaří posunout svůj výkon na další úroveň a dosáhnout konzistentního průměru 130 WPM s náběhy na 160 WPM.