„Drunkorexie“ je nelékařský termín popisující chování lidí, kteří výrazně omezují příjem kalorií, ale nadále pijí alkohol, často až nadměrně. Téměř třetina vysokoškolských studentů uvádí, že se této praxi věnuje. Pro Lindsey Hallovou, které je nyní 27 let, byla hlavním motivem snaha udržet si váhu, zatímco studovala a flámovala na Arkansaské univerzitě. Hallová se svěřila, proč často místo jídla volila pití.

Všichni kolem mě na vysoké škole to dělali. Se spolubydlícími jsme tomu říkaly „tekutá dieta“. Všechny jsme chtěly být štíhlé a všechny jsme se na to velmi, velmi soustředily.

Drunkorexie opravdu hodně vycházela z mého chování při poruchách příjmu potravy. Sklony jako bulimie a anorexie jsem začala mít, když mi bylo 16 let. Když mi bylo 18, zemřela mi při nešťastné nehodě nejlepší kamarádka.

Na vysoké škole jsem byla nová, všichni pili. Hodně jsem pila, protože jsem nevěděla, jak se pořádně vypořádat se svým smutkem. Pití mi také pomáhalo omezit chuť k jídlu. Když jsem si dala dvě skleničky vína, přestala jsem pociťovat hlad.

SOUvisející:

Vždycky jsem chtěl jasně říct, že jsem se nikdy nenapil. Neměl jsem takovou touhu se opravdu, ale opravdu opít. Šlo mi výhradně o udržení váhy. Vždycky jsem se snažil najít způsob, jak snížit kalorie.

Byl jsem velmi společenský. Byla jsem ve spolku, takže jsem byla vždycky na akcích nebo večírcích a vždycky bylo kolem jídlo. Nechtěla jsem jíst, a když jsem se napila, zapomněla jsem na jídlo, protože alkohol otupí vaše vnímání toho, co je kolem vás.

Souvisí: Navíc jsem hodně emočně prožívala všechen ten smutek s mým nejlepším přítelem, takže bylo mnohem snazší cítit se opilá a zapomenout na jídlo.

Podle studentů vysoké školy je „drunkorexie“ víc než jen módní slovo

Navíc jsem hodně emočně prožívala všechen ten smutek s mým nejlepším přítelem.

Víno bylo obrovské. Víno se mi opravdu líbilo a je v něm kladen důraz na to, že je to společenský nápoj. „Měl jsi špatný den, jsi vystresovaný, co kdyby sis dal skleničku vína na uklidnění?“ A taky jsem si říkal, že je to dobrý nápad. Často jsem se za to schovávala.

V nejhorším období, právě když jsem končila vysokou školu, jsem se snažila jíst méně než 800 kalorií denně. Lindsey Hallová

Snídani jsem vynechávala úplně:

Přes den jsem nikdy nepila – měla jsem vyučování a práci. K večeři, to jsem pila. Když jsem šla ven, obvykle jsem těsně předtím vypila skleničku nebo dvě vína. Když jsem tam přišel, hned jsem se začal s každým stýkat. Jsem hodně extrovertní a energický.

Někdy bych si asi dal jídlo. Prostě bych něco okusoval. Ale pak bych přišla domů a přejedla se všeho, co mám ve spíži. Potom bych zvracela. Když se sebou neustále hrajete takovou hru na poruchu příjmu potravy, nakonec to praskne.

Související:

Ještě jsem nejedla: Vyléčená anorektička teď inspiruje ostatní svým příkladem

Měřím metr osmdesát a v nejnižším věku jsem vážila 82 kilo. Rozhodně jsem tehdy vypadala hodně vyhuble, padaly mi vlasy.

V tomto vzorci jsem pokračovala i po maturitě. Když mi bylo 24 let, šla jsem na rehabilitaci a dělala jsem to hned den předtím. Byla jsem ze sebe opravdu unavená a měla jsem velké deprese. Nevěděl jsem, jak změnit své myšlenkové pochody nebo návyky. Cítil jsem se tím úplně pohlcený.

Mělo to i zdravotní následky: Z toho, že jsem se o sebe nestaral, jsem měl za rok devět zubních kazů. Nadměrně jsem běhal, takže jsem měl stresové zlomeniny obou holenních kostí. Měla jsem osteopenii – lékaři říkali, že mám kosti jako 82letý člověk.

Byla jsem na rehabilitaci asi dva měsíce. Byla to úžasná zkušenost.

Dnes je mi dobře. Jsem naprosto zdravá a vážím 113 kilogramů – to je na mou velikost normální a zdravé. Už více než rok a půl jsem se nepřežíral ani neočišťoval.

Alkohol piju i teď, jen už ne takovým způsobem. Neřekla bych, že jsem byla alkoholička, protože jsem věděla, kdy přestat, a necítím, že by mě alkohol spouštěl.

Moje zotavení je nahoru a dolů. V některých dnech mám stále tendence něco dělat. Nejsem dokonalý, ale jsem mnohem lepší.

– Jak řekl A. Pawlowski pro TODAY

.