Kombinovaná léčba vedla k vyléčení přibližně 80 % dětí s Wilmsovým nádorem. Podle National Wilms‘ Tumor Studies (NWTS) byla skupina pacientů s histologickými znaky anaplazie nebo sarkomatózních Wilmsových nádorů (maligní rabdoidní nádory a světlobuněčné sarkomy) méně citlivá na vinkristin a aktinomycin. Míra přežití pacientů v této skupině s nepříznivými histologickými podmínkami byla 54 % ve srovnání s 90 % u pacientů s příznivými histologickými podmínkami. Zhodnotili jsme 80 po sobě jdoucích případů Wilmsova nádoru léčených s minimálním intervalem sledování 5 let. Dva patologové nezávisle na sobě přezkoumali všechny histologické vzorky, které byly původně klasifikovány jako vzorky s nepříznivým histologickým stavem, a vzorky od dětí s příznivým histologickým stavem, u nichž následně došlo k recidivě. U jednoho ze 13 dětí s příznivými histologickými podmínkami došlo k recidivě onemocnění, u kterého byly při opětovném přezkoumání zjištěny nepříznivé histologické podmínky. Všech pět pacientů se sarkomatózním Wilmsovým nádorem mělo rychle progredující průběh. Léčba osmi dětí s anaplastickým Wilmsovým nádorem vinkristinem, aktinomycinem, cyklofosfamidem a ozařováním břicha vedla k dobrému přežití bez onemocnění a celkovému přežití (pětileté přežití 87,5 %), které se významně nelišilo od dětí s nádory s příznivými histologickými podmínkami (pětileté přežití 94 %). Všechny děti se sarkomatózními histologickými podmínkami však na léčbu nereagovaly.