Přijde mi to jako naprostá samozřejmost, ale duch náboženství začíná pocitem, že Bůh existuje. Bůh je prvotní skutečností a z toho plyne soubor hodnot a zkušeností: modlitba, chvála, láska, lítost, milost a touha přibližovat se ke svatosti. Upřímná víra začíná pokorou ve vztahu k Všemohoucímu a pocitem, že je posilována jeho nekonečnou láskou.

V jistém smyslu je výraz „islámský radikalismus“ nesprávný, protože terorismus není radikálním rozšířením tohoto druhu víry. Lidé nezačínají s tímto druhem víry a pak se z nich nestávají teroristé, protože se stali více věřícími.

Na druhou stranu duch panství nezačíná s vědomím Boha. Začíná pocitem zranění a touhou zhojit zranění prostřednictvím pomsty a nadvlády.

Pro teroristu je primární skutečností pocit ponížení. Terorismus vzniká z psychického, nikoli duchovního stavu. To se mění ve stížnost, přesvědčení, že příčinou tohoto zranění je nějaký vnější nepřítel, a ne nějaká vnitřní slabost.

To pak vede k tomu, co forenzní psycholog Reid Meloy nazývá „vicarious identification“ – morální rozhořčení, které pramení z přesvědčení, že moje viktimizace je spojena s větší viktimizací mé skupiny.

Teprve v tomto bodě cesty vstupuje na scénu náboženství, respektive absolutistická, vše vysvětlující politická ideologie, která je plevelem vyrůstajícím vedle náboženství. Bin Ladinismus vysvětluje celé dějiny a dává zraněným směr jednání, který jim dodá pocit velkoleposti a hrdinství. Je to lidský pud po nadvládě a pomstě, který si vypůjčuje spravedlivý háv.