Mike Swanson se bojí výšek, ale to mu nebrání stát se jedním z nejlepších světových letců ve wingsuitu. On i jeho kolegové Miles Daisher a Andy Farrington přiznávají, že před letem jsou všichni nervózní. Kdo by neměl? Vždyť se jedná o jednu z nejextrémnějších aktivit, které můžete provozovat.

Lidé nejsou stvořeni k létání, ale tím, že si obléknou speciální aerodynamické obleky, které se nafukují, když jejich nositel klesá k zemi, tito superlidé umožňují nemožné. S dostatkem zkušeností totiž nositelé wingsuitů dokážou proletět těsně kolem obřích mrakodrapů, mezi úzkými útesy, nebo dokonce do letícího letadla.

Swanson, Daisher a Farrington mezi sebou uskutečnili více než 7 500 BASE seskoků a 47 500 seskoků padákem, včetně tisíců „přibližovacích“ letů kolem útesů a budov nebo klidných „vyhlídkových“ letů vysoko nad Zemí ve wingsuitu.

Pro účast v tomto světě je potřeba zvláštní mentalita, a tak jsme se jich zeptali, jak a proč to dělají a jaký je to vlastně pocit létat.

Co vás poprvé přimělo k létání ve wingsuitu?

Mike Swanson: V roce 1998 jsem si vyzkoušel první sériový wingsuit. Byla to zábava, ale šlo to pomalu. O čtyři roky později jsem ve Francii viděl Loïca Jean-Alberta premiérově létat ve wingsuitu, se kterým sjížděl hory, a řekl jsem si: „To taky udělám.“

Miles Daisher: Viděl jsem svého spolubydlícího Franka Gambalieho slick tracking (let tělem) z Velké trollí stěny v Norsku, nejkolmější horské stěny v Evropě, a to mě upoutalo. Musel jsem začít létat.

Andy Farrington: Pro mě to byl přirozený další krok, protože jsem dělal seskoky padákem a BASE jumping.

Býváte někdy nervózní?

MS: Ve skutečnosti se bojím výšek, takže pro mě je blížící se místo výstupu děsivější než samotný skok. Při seskoku padákem jsem nervózní, když tam předtím nikdo neskákal a není to dokonalé, ale při BASE jumpu, jakmile letím, jsem v pohodě.

MD: Já jsem nervózní pořád. Většinou jde o to, kdy přistáváme, protože načasování je všechno. Také jsem nervózní, když zkouším něco nového, když si nejsem jistý, jak to půjde a jak budu reagovat na to, co se děje.

AF: Ano, jsem nervózní, ale řekl bych, že je to na základě výkonu. Více než samotného seskoku se obávám toho, jak se mi bude dařit.

Co se vám honí hlavou těsně před seskokem?

MS: Při normálním seskoku si vizualizuji plán a provedu závěrečnou kontrolu výstroje. U BASE a v nových lokalitách dělám více mentálních propočtů, které vycházejí z toho, kde to je, z technických aspektů, z úrovně mých dovedností a z počasí.

MD: Vizualizuji si celý seskok od začátku do konce, pak zpětně a pak zase dopředu. Pak jsem buď nažhavený a nabuzený, nebo se snažím uklidnit, záleží na typu seskoku nebo terénu, ve kterém letíme.

AF: Prozkoumám trať a pak se ujistím, že mám dobrý plán provedení. Stejně jako u lyžařského závodníka, když uděláš vršek podle plánu, tak střední část a dolů do spodní části sjezdu by měla být dobrá.

A co se ti honí hlavou, když letíš?

MS: Čím je skok techničtější, tím víc se musím v tu chvíli správně soustředit na svůj let.

MD: Prostě vzduch. Když létám, jsem klidný a v daném okamžiku. Všechno, co jsem udělal pro trénink svých reakcí na prostředí, přebírá kontrolu a já si jen užívám jízdu.

AF: Nic. Klid, svoboda, soustředění a uvolnění.

Jaký je fyzický zážitek z létání?

MD: Zpočátku je to skok víry. Tvůj skafandr se nafoukne a ty doufáš, že se nafoukne včas, abys stihl klouzavý let a neskočil ze skály, ze které jsi skočil. Jakmile se spojíte se vzduchem, cítíte se naprosto úžasně.

V závislosti na vašich schopnostech a úrovni dovedností buď řídíte oblek, nebo on řídí vás. Nejdůležitější je vždy myslet na rychlost letu. Rychlost je tvůj přítel. Dává ti sílu letět.

AF: Chcete-li letět rychle, ponoříte se dolů a ukážete hlavou; chcete-li letět pomaleji, letíte hlavou nahoru a zatlačíte svaly; a chcete-li se naklonit, ponoříte rameno dolů směrem, kterým chcete letět. Je to jako s kluzákem.

MS: Wingsuit je tak ovladatelný a manévrovatelný, že můžeš letět v nejrůznějších úhlech a rychlostech, na břiše nebo na zádech, a opravdu se můžeš dostat na pár centimetrů od cílového místa, když chceš.

Jak rychle létáš a jak tuto rychlost vnímáš?

MD: Pokud se vznášíte, můžete letět až 125 km/h, ale pokud se střemhlav vrháte a tlačíte, můžete letět rychlostí přes 225 km/h. Můžete cítit chvění rychlostních kmitů, jako na skateboardu. V tu chvíli musíte znát své limity, abyste se vyhnuli ploché otočce.“

Nemůžete si jen tak obléct skafandr a letět, jaký byl proces učení?

MD: Začal jsem se učit létat tělem při seskoku padákem, a jakmile to zvládneš, můžeš si prostě obléct oblek a letět. Jde to snadno, pokud rozumíte aerodynamice a máte dobré ovládání těla a prostorové povědomí.

Složitější je přistání. S wingsuitem nemůžete přistát přímo; na konci letu vytáhnete padák, takže musíte mít kontrolu, abyste tento přechod zvládli a dobře přistáli. Musíte mít za sebou alespoň 200 seskoků padákem.

Jaké jsou nejdůležitější dovednosti, které potřebujete?

MS: Je třeba umět dobře flat tracking (let tělem) a zvládat všechny aspekty středně pokročilého seskoku padákem. Než jsem začal létat ve wingsuitu, měl jsem za sebou téměř 10 000 seskoků.

AF: Kromě toho, že musíte mít spoustu zkušeností, musíte být pohodlní a flexibilní. Nemůžete létat jako úplný robot.

Jak dlouho ti trvalo, než ses to naučil?

MS: Dám ti vědět, až se přestanu učit.

AF: Ano, pořád se učíš. Základy přicházejí poměrně rychle, ale lidé neustále mění způsob létání.

MD: Učím se velmi rychle, takže jsem byl schopen létat ve wingsuitu na první pokus, ale létám ve wingsuitu už 20 let a stále se učím.

Čemu dáváš přednost, létání v blízkosti nebo vyhlídkovému létání?

MS: Určitě proximity. Obojí je zábava, ale proximity je nejlepší.

AF: Mám rád obojí.

MD: Záleží na mé náladě, ale zjistil jsem, že proximity létání je mnohem intenzivnější a vypočítavější a rád zatnu zuby, napumpuju džem a jdu do toho.

Kde je nejlepší místo, kde jsi kdy létal, a proč?

MS: Je těžké vybrat jedno. Let nad Petrou v Jordánsku, průlet centrem Chicaga a průlet kolem Intercontinentalu v Los Angeles v noci při superměsíci byly skvělé, ale je jich tolik. Seznam je opravdu dlouhý.

MD: Moje nejoblíbenější linka je zadní strana Jungfrau ve Švýcarsku. Bzučíš po horní hraně skalních pásem až k přistávací ploše pro paraglidisty u paty lanovky na Stechelberg.

Jak analyzuješ, přijímáš a ospravedlňuješ rizika, která podstupuješ?

MS: Jde o to minimalizovat rizika, a to začíná tréninkem. Trénuji, jak jen to jde. Neustále. Je to také o pochopení úrovně svých dovedností a vybavení. To je zásadní pro to, abyste zůstali naživu.

AF: Musíte být zběhlí a udržovat si aktuální znalosti. To znamená nejen s létáním ve wingsuitu, ale i s parašutismem obecně. Udělám asi 1000 seskoků ročně, ale nejsou to všechno seskoky ve wingsuitu.

MD: Musíte znát své limity za každých větrných podmínek a je nezbytné provést vyhodnocení rizik pro každý seskok. Uděláš špatnou volbu nebo špatné rozhodnutí a může tě čekat šest až osm týdnů léčení, nebo i něco horšího.

Stalo se ti někdy při letu něco špatně?

MS: Ano, měl jsem štěstí hned na začátku. Dělal jsem dlouhý terénní let z Eigeru a naše skupina vystoupila příliš brzy. Ten den jsem dostal velkou lekci o tom, že je třeba mít rezervu pro chybu, která vám dá druhou šanci, pokud ji potřebujete.

MD: Jednou se můj wingsuit nedostal do klouzání a já měl zlomek vteřiny na rozhodnutí, jestli mám rozvinout padák před dopadem na zem, nebo se zaměřit na pravděpodobné místo dopadu, nabrat rychlost a pak napumpovat klouzavý výkon, abych unikl. Rozhodl jsem se pro druhou možnost a nakonec jsem se na útesu jen tak tak svezl po zemi a dostal se na volné prostranství pod sebou. Bylo to o fous. Teď jsem v přípravě před seskokem mnohem metodičtější.“

Co to znamená umět létat jednou větou?

MS: Je to jednoduché – létání mě činí šťastným.

MD: Schopnost létat nám otevírá další sféru toho, jak můžeme komunikovat se Zemí, a je to pro mě ten nejúžasnější pocit na světě.

AF: Je to nejblíže tomu být superhrdinou!