To se musí Diddymu nechat. Před Kainem, Fuzzbubblem a Dy-lanem udělal Sean Combs největší rozhodnutí – nejen své kariéry, ale i hip hopu jako takového – tím, že posadil Craiga Macka na lavičku za Chrise Wallace. Kdyby Puff pokračoval v tazích s tímhle kráterovým one-hit wonderem, Bad Boy Records by jako zaměstnanci, nahrávací společnost i jako motherfuckin‘ crew byli stejně významnou společností jako třeba Body Head Entertainment nebo Damon Dash Music Group. Ale někde mezi mlaskáním dvou prázdných lahví od coly o sebe a poslechem Biggieho Smallse, který naprosto zničil svůj úvodní verš v remixu „Flava In Ya Ear“, Sean John prozřel a navždy změnil zvukovou podobu hip-hopu.

Nevadí, že Puffy měl spoustu promarněných příležitostí, jak tento monstrózní talent vypustit do světa, a zpočátku omezil svůj zlatý rapperský důl na jednorázová hostování s talenty jako Heavy D & the Boyz, Supercat a Neneh Cherry. Omluvte fakt, že skladba „Party and Bullshit“ byla na soundtracku k filmu s Yo! MTV Raps moderátoři Doctor Dre a Ed Lover, nebo že jeho úplně první singl „Cruisin'“ zaznamenal v rádiích asi tolik otáček jako píseň Dixie Chicks na Hot 97. A ano, bylo třeba přistihnout Chrise v pasti v Severní Karolíně, aby si Puff uvědomil, na čem sedí.

Ale jakmile se „It was all a dream…“ začalo pumpovat ze všech džípů, MPV a low-riderů od Brooklynu po Compton, všichni posluchači měli stejný hřejivý, mrazivý pocit jako Sean, když dostal Chrisovo demo od The Source. A deset let po jeho poslední nahrávce se všichni rappeři, zpěváci a zpěvačky, kteří se stali rappery, shodují na jednom:

The Notorious B.I.G. byl problém. A největší všech dob.

Na začátku 90. let měl hip hop levého pobřeží všechny bloky na šrot. Uvolněné, lehké flow, rytmy po George Clinton Funkadelic a máslově hladké melodie přiměly všechny od Long Beach Boulevardu po Fulton Street ke gangsta náklonnosti. A v čele toho všeho stálo vydavatelství Death Row Records pod vedením Suge Knighta. S deskami jako The Chronic, Doggystyle a Dogg Food (ve videoklipu k hlavnímu singlu „New York New York“ byli vtipně vyobrazeni kolegové z labelu Snoop Dogg, Daz a Kurupt, jak puntíkují nejslavnější mrakodrapy Manhattanu) se málokdo díval na jazzovou stylizaci kapel De La Soul a A Tribe Called Quest.

To se však změnilo s vydáním alba Ready To Die v roce 1994. Tvrdé, vtipné, příběhové, poloautobiografické a klubové v jednom, to bylo album Biggieho Smallse v jeho nejlepší formě, přičemž každý kousek připomínal spíše lekci lyrické gymnastiky než skutečnou píseň. B.I.G. proměnil svůj život a inspirace v Picassovsky velkolepé zvukové dílo, které se stalo měřítkem pro všechna budoucí hiphopová alba na východním pobřeží a zároveň sebralo korunu západu, od příběhů z grimeového plesu „Gimme The Loot“ až po brutální upřímnost „Everyday Struggles“.

Díky němu bylo také cool být „Black and ugly as ever“, a přitom stále umět balit dámy a působit uhlazeněji, než by to kdy dokázal Big Daddy Kane. Se svetry Coogi, holí a kousky Ježíše v ruce a překypující sebedůvěrou bylo Biggieho nepřirozené charisma inspirací pro všechny méně než dokonalé národy na světě a umožnilo všem Joe Camelům, gorilám s králičími zuby a dalším hot ass messes mít šanci sbalit ty nejmódnější modelky.

Bohužel, ten notoricky známý byl také měřítkem pro jednu z nejničivějších sil v dnešním hiphopu: beef. Byl nedobrovolným účastníkem v čele nejhoršího zápasu o zášť, jaký kdy v hip-hopu vznikl, přičemž chamtivé publikace neustále rozdmýchávaly oheň, a nakonec byl příkladem toho, když se udržování reality zvrtne, protože kulky oddělily život od něj i Tupaca Shakura.

V letech následujících po jeho smrti se Biggie stal nejokatěji kopírovaným mučedníkem v celém současném rapu. Potřebujete další důkaz? Zkopírujte Nasovo It Was Written, Jay-Zho Reasonable Doubt nebo Raekwonovo Only Built For Cuban Linx….. Tato tři alba, která jsou sama o sobě pravděpodobně klasikou, do očí bijícím způsobem předváděla stejnou mafiánskou identitu, drogové kšefty odsud až po Panamu a téměř bezchybnou hru se slovy, která z B.I.G. udělala černého Franka Whitea (což dovedl k dokonalosti ve svém druhém albu Life After Death). Stránky a stránky jeho rýmů byly nesčetněkrát použity od Ricka Rosse přes Beanieho Sigela až po Pushu T. Mnozí tvrdí, že nebýt Biggieho vedení a vlivu, nebyla by Lil‘ Kim tak rozšířená, jak je dnes. Představa, že by rapper, který není ze Středozápadu, plival double-time flow, byla v té době nepochopitelná, a přesto B.I.G. ve skladbě „Notorious Thugs“ „překonal“ Bone Thugs-N-Harmony. Svědčí o tom i další zesnulá velká těžká váha, Big Pun, který posunul ideály rappera v nadměrné velikosti „drtícího“ dámy s největší lehkostí na jinou úroveň. Lil Wayne, který – ačkoli je známý tím, že si půjčuje od Jiggy (který je také velmi známý tím, že si „půjčuje“ od B.I.G.) – prohlásil, že už své rýmy nepíše na papír, což je talent, který si Biggie nechvalně proslavil. Dokonce i jeho hlas (a zrůdně v některých případech i vzhled) byl napodobován, od Shynea po Guerilla Blacka.

Skutečně zenový mistr hry se slovy, Notorious B.I.G., za svých pět příliš krátkých let ve hře zůstává dodnes nejinspirativnějším, nejvlivnějším a nejsvižnějším umělcem, jakého kdy hiphopový svět zažil. Jeho beaty, rýmy a život se dnes staly návodem pro dokonalého MC, a to dalo Seanu Johnovi neustálou propustku do ghetta (proto ho stále milujeme a celou jeho „preserve my sexy“ slávu). Ostatně, opravdu by se lidé dožadovali duetů snů: The Final Chapter nebo Ma$e:

Druhý názor J-23…

Jak kdysi sám řekl, „tyhle sračky mají svá pravidla“, ale já se jen řídím manuálem, nepíšu ho. Biggie není nejlepší emcee všech dob, prostě a jednoduše. To neznamená, že nebyl neuvěřitelnej, a neznamená to, že není vysoko na seznamu. Ale dlouhověkost má v této debatě poměrně velkou váhu a Biggie ji bohužel neměl. Co my víme, Biggie mohl po Life After Death mohutně upadnout, což se stalo i jiným emcees jeho kalibru (stačí si poslechnout třeba A Taste of Chocolate od Big Daddy Kanea). Někteří lidé po příliš velkém úspěchu ztratí zápal (viz: Snoop) nebo po několika albech strašně změní styl (viz: LL Cool J). Opravdu si myslím, že by Big odpadl? Určitě bych si na to nevsadil, ale to neznamená, že mu za to patří uznání. Prostě nevíme, co by se z něj stalo, a dvě alba prostě nestačila na to, aby dostal tohle velkolepé vyznamenání.

HipHopDX.com chce vědět… Co myslíte vy?