KLINICKÁ FARMAKOLOGIE

Mechanismus účinku

XEPI je antimikrobiální léčivo.

Farmakodynamika

Vztah mezi expozicí a odpovědí

Vztah mezi expozicí a odpovědí prorozenoxacinu po lokální aplikaci však nebyl studován; je nepravděpodobný, protože systémová expozice po lokálníaplikaci je zanedbatelná .

Farmakokinetika

Absorpce

Čtyři farmakokinetické studie byly provedeny u 110 pacientů s použitím různých sil ozenoxacinového krému až do 2% (dvojnásobek koncentrace přípravku uváděného na trh). Tři ze studií hodnotily systémovou absorpci u zdravých osob a u osob simpetigem. Tyto studie byly provedeny s jednorázovou nebo opakovanou aplikací až 1 g ozenoxacinového krému na neporušenou nebo odřenou kůži (s plochou povrchu až 200 cm²). U 84 z 86 subjektů nebyla pozorována žádná systémová absorpce a u 2 subjektů byla pozorována zanedbatelná systémová absorpce na úrovni detekce (0,489 ng/ml).

Distribuce

Vazba -ozenoxacinu na plazmatické bílkoviny byla mírná (~80 až 85 %) a nezdála se být závislá na koncentraci. Vzhledem k tomu, že v klinických studiích byla pozorována zanedbatelná systémová absorpce, nebyla tkáňová distribuce u lidí zkoumána.

Eliminace

Metabolismus

Ozenoxacin nebyl metabolizován za přítomnosti čerstvých lidských kožních disků a byl minimálně metabolizován v lidskýchhepatocytech.

Exkrece

Studie nebyly zkoumány u lidí vzhledem k zanedbatelné systémové absorpci pozorované v klinických studiích.

Mikrobiologie

Mechanismus účinku

Ozenoxacin je chinolonové antimikrobiální léčivo. Mechanismus účinku zahrnuje inhibici enzymů bakteriální DNAreplikace, DNA gyrázy A a topoizomerázy IV. Bylo prokázáno, že ozenoxacin je baktericidní vůči organismům S. aureus a S. pyogenes.

Rezistence

Mechanismus rezistence vůči chinolonům může vzniknout mutací jednoho nebo více genů, které kódují DNA gyrázu nebo topoizomerázu IV. Rezistentní organismy obvykle nesou kombinaci mutací v rámci podjednotek gyrA a parC.

Celková frekvence rezistentních mutantůselektovaných ozenoxacinem je ≤10-10.

Interakce s jinými antimikrobiálními látkami

Ozenoxacin byl testován v kombinacise 17 dalšími běžně používanými antimikrobiálními látkami proti S. aureus a S.pyogenes. antagonistické interakce ozenoxacinu byly pozorovány s ciprofloxacinem proti S. aureus.

Antimikrobiální aktivita

Bylo prokázáno, že ozenoxacin je aktivníproti většině izolátů následujících mikroorganismů, a to jak in vitro, tak při inklinických infekcích :

Gram-pozitivní bakterie

Staphylococcus aureus (včetně meticilin-rezistentních izolátů)

Streptococcus pyogenes

Klinické studie

Bezpečnost a účinnost přípravku XEPI pro léčbu impetiga byla hodnocena ve dvou multicentrických, randomizovaných,dvojitě zaslepených placebem kontrolovaných klinických studiích (Studie 1, (NCT01397461) aStudie 2, (NCT02090764)). Sedm set dvacet tři (723) subjektů ve věku dvou měsíců a starších s postiženým povrchem těla do 100 cm² a nepřesahujícím 2 % u subjektů ve věku od 2 měsíců do 11 let bylo randomizováno k léčbě přípravkem XEPI nebo placebem. Subjekty si aplikovaly XEPI nebo placebo dvakrát denně po dobu 5 dnů. Subjekty se základním kožním onemocněním (např,preexistující ekzematická dermatitida), kožní trauma, klinické známky sekundární infekce nebo systémové známky a příznaky infekce (např. horečka), byly z těchto studií vyloučeny.

Celkový klinický úspěch byl definován jako absence potřeby další antimikrobiální léčby základní postižené oblasti (oblastí) a absence/snížení klinických příznaků a symptomů hodnocených na konci léčby (den 6-7), jak je uvedeno níže: absence exsudátů/pusu, krust, tepla a bolesti tkání a erytém/zánět, otok tkání a svědění hodnocené jako méně než mírné ve studii 1; a absence puchýřů, exsudátů/pusu, krust a svědění/bolesti a mírný nebo zlepšený erytém/zánět ve studii 2. Níže uvedená tabulka 2 uvádí výsledky klinické odpovědi na konci terapie.

Tabulka 2 : Klinická odpověď na konci terapie ve studii 1 a studii 2 u všech randomizovaných subjektů

Nejčastěji identifikovanými bakteriemi byly S. aureusa S. pyogenes. V tabulce 3 níže jsou uvedeny výsledky klinické úspěšnostina konci terapie u subjektů se S.aureus nebo S.pyogenes na základní linii.

Tabulka 3 : Klinická úspěšnost na konci terapie ve studii1 a studii 2 u subjektů se S. aureus nebo S. pyogenes

.