Zatímco za krásu mnoha slavných evropských měst je z velké části zodpovědný městský nebo královský podnik, americká města, všude tam, kde vynikají prvotřídními úspěchy, vděčí z velké části silné soukromé iniciativě, životodárné síle americké demokracie. Máloco bylo tak ostře kritizováno jako nesourodost a nedostatek harmonie, které panují ve velkých částech průměrného amerického města. Výsledky rozvoje měst a předměstí, ponechané na obecních úřadech nebo na drobných soukromých snahách nespolupracujících sousedů, byly skutečně většinou zklamáním.

Vytvoření Wyomissing Parku si zaslouží zvláštní pozornost a pochvalu, protože nebylo vedeno obyčejnou touhou po zisku tím, že by poskytlo exkluzivní rezidenční park pro několik bohatých. V této souvislosti má velký význam návrat k základní myšlence Williama Penna o častých otevřených náměstích, jejíž opuštění tolik uškodilo kráse starších částí Readingu. Návratem k Pennově myšlence bylo možné ve Wyomissing Parku vytvořit šťastné prolínání domů různých nákladů, svázaných harmonií designu, dýchá pravým duchem demokracie a pokroku pro všechny.

V podstatě je tento projev demokratického ducha nezbytný pro umožnění skutečně krásné zástavby. Běžná takzvaná „high class“ subdivize má v sobě zpravidla cosi monotónního, pokud se všechny domy podobají standardnímu samostatně stojícímu „high class“ venkovskému sídlu. Tyto rezidence jsou velmi často rozesety po pozemku v poměrně rovnoměrných intervalech, čímž vzniká ono monotónní opakování, které dalo podnět ke slovnímu spojení „hřbitov venkovských domů“. Flekatost vyplývající z rovnoměrného rozmístění samostatně stojících venkovských domů je jen o málo lepší než nudná monotónnost vyplývající ze zastavění ulice za ulicí malými domky ve spojovacích řadách, jak je to obvyklé ve Filadelfii a Readingu. Ani samotné samostatně stojící domy, ani domy v těsných řadách, ale šťastná kombinace různých prvků dává v moderní subdivizní práci ty nejlepší efekty.

V protikladu k monotónnosti běžné subdivize, zastavěné rovnoměrně buď řadami, nebo samostatně stojícími domy, stojí sloučení ploch zabíraných široce rozkročenými domy na jedné straně a jednotkami těsněji zastavěného území na straně druhé. Šťastné seskupení levnějších obytných domů do jednotek o dvou až šesti domech přináší velmi cenný prvek rozmanitosti. Uspořádání malých skupin umožňuje vznik půvabných dvorů, náměstí a náměstíček, jejichž prototypy patří k nejkrásnějším pokladům městské výstavby v historických městech. Krása měst v dřívějších dobách totiž do značné míry závisela na podobných efektech náměstí těsně orámovaných domy. Inteligentně naplánované moderní město s větší volností, kterou zajišťují tramvaje a automobily, však umožňuje kombinaci jemných zarámovaných náměstí s otevřeným půvabem parkových čtvrtí ve stylu samostatně stojících venkovských domů. Wyomissing Park je rozvržen tak, aby pravidelná krása malého uzavřeného náměstí kontrastovala se sousedními částmi otevřeného a nepravidelného půdorysu, čímž je zajištěno střídání otevřených a uzavřených struktur, zahradního města a městského náměstí. Tímto postupem se mírně drahý řadový dům stává prvkem stejně velkého uměleckého významu jako efektní prostředí milionářské rezidence; krása jednoho je umocněna druhým. Tato šťastná kombinace účinně vyvrací nevybíravou kritiku řadových domů, která je oprávněná pouze tam, kde, jako ve starších částech Readingu, zneužití tohoto jinak chvályhodného typu vedlo k nesmyslnému řazení nesouvisejících skupin nebo k budování nekonečných řad bez charakteru. Monotónní řady domů jsou ošklivé. Krátké řady, dobře seskupené, mohou být krásné.

Hegemann, který byl uveden jako autor textu plánu, a Peets a Hudnut, jimž byly připsány výkresy, požadovali zachování přírodních prvků lokality, k nimž patřil klikatý potok Wyomissing a okolní louky, bydlení pro různé sociální vrstvy a také komunitní funkce, včetně obchodního centra ve tvaru podkovy s obchody a divadlem, dvanácti náměstí, dvorů a náměstí a parků a hřišť.

Plán oplýval skupinovými domy, z nichž mnohé měly zadní uličky zajišťující přístup ke garážím, a předpokládal, že průmysloví dělníci budou vlastnit automobily, ačkoli na Shillington Boulevard byla zajištěna pouliční automobilová doprava a vzdálenost jedné až tří mil do centra Readingu byla v propagační literatuře propagována jako „z velké části v pěší vzdálenosti od srdce města“. Hegemann a Peets kombinovali „jemně orámovaná náměstí“ uzavřená řadovými domy s otevřeným půvabem parkových čtvrtí v samostatně stojících venkovských domech…., čímž zajistili střídání otevřených a uzavřených struktur, zahradního města a městského náměstí. Tímto postupem se řadový dům s mírnou cenou stává prvkem stejně velkého uměleckého významu jako efektní prostředí milionářské rezidence; krása jednoho je umocněna druhým. Domy pro jednu rodinu měly být od sebe vzdáleny nejméně 30 stop, aby se zabránilo „nepříjemnému efektu stísněnosti“, a v západním cípu obce byly naplánovány a upraveny čtyř- a pětiakrové a větší pozemky způsobem, který by umožnil budoucí dělení. Tento plán zachoval velké množství krásné krajiny v místě, propojil obec sítí volných prostranství a přeměnil bývalou zemědělskou skládku na oblast aktivní rekreace. Parky a rekreační prostory měly být přístupné všem, nejen obyvatelům. Do roku 1917 byly čtyři obytné skupiny rozvrženy a postaveny víceméně podle plánu.

V roce 1923 najala společnost Wyomissing Development Johna Nolena, aby projekt, který se nyní soustředil na nedávno získané pozemky na jihu, bývalou školku o rozloze 265 akrů, znovu oživil. Části původního pozemku byly předány několika velkým usedlostem a také nemocnici v Readingu a Veřejnému muzeu v Readingu, pro které Nolen připravil krajinné plány. Kromě toho vytyčil Parkside Drive North a Parkside Drive South podél parkových ploch lemujících údolí potoka Wyomissing Creek a propojil areál nemocnice a muzea s bulvárem Wyomissing Boulevard.