Začátek roku 2000 znamenal pro domácí herní konzole velkou změnu. Společnost SEGA náhle ukončila výrobu hardwaru a zaměřila se výhradně na vývoj softwaru, zatímco Microsoft vsadil na zbrusu nový Xbox. Sony a Nintendo se však prosadily i v další generaci konzolí s PlayStation 2, respektive Nintendo GameCube.

Sony však mělo před Nintendem náskok. Pro začátek, PS2 byla v Japonsku a Severní Americe uvedena na trh o celý rok a půl dříve než GameCube, což donutilo fanoušky Nintenda buď sedět a čekat na své peněženky, nebo si pořídit PlayStation. Dalším velkým otřesem byla myšlenka domácích konzolí nejen jako herního systému, ale také jako systému domácí zábavy. PlayStation 2 a Xbox ukázaly svou všestrannost s funkcí CD i DVD, zatímco Nintendo se u nástupce N64 rozhodlo pro proprietární disk drobné velikosti.

Koneckonců se GameCube prodalo nejméně konzolí této generace (s výjimkou SEGA Dreamcast, protože výroba byla ukončena ještě před uvedením GameCube na trh). Pokud vám nestačí tento nepříliš výkonný vnitřek a proprietární vlastnosti systému, existuje řada titulů, které vyšly na GameCube a na které je lepší zapomenout. Mezi špatnými licenčními smlouvami a adaptacemi, které se snaží čerpat z mnoha vlajkových sérií Nintenda, jsou desítky a desítky špatných vajec, které konzoli kazí partu.

Tady je 15 nejhorších her, které kdy vyšly pro Nintendo GameCube.

15 Monsters, Inc. Scream Arena

Proč nezačít špatnou licencovanou hrou, že? Monsters, Inc. Scream Arena byla navržena jako kombinace příběhu a postav z filmu Monsters, Inc. od Disneyho a Pixaru a základní hry vybíjené. Cílem každé hry je buď srazit všechny členy soupeřova týmu, nebo naplněním kanystrů smíchu házením „míčků smíchu“ po hrací ploše. Stejně jako většina licencovaných her jsou herní arény ovlivněny scénami z původního filmu spolu s herci, které mohou hrát až čtyři hráči.

Jediný aspekt hry Monsters, Inc. Scream Arena, který má alespoň trochu integrity, je zdrojový materiál. Poté je hratelnost průměrná a množství obsahu ve hře je přinejlepším mizivé. Hra se skládá pouze ze sedmi různých arén a několika dalších bonusových fází a miniher, pokud se protrpíte příběhem hry. Navíc je na začátku k dispozici pouze pět ze třinácti hratelných postav, což přidává další motivaci k tomu, abyste museli pokračovat v hraní, abyste je všechny odemkli. Co dělá Monsters, Inc. Scream Arena špatná, není jen nízký počet postav a arén, v nichž lze bojovat, ale to, jak je tento počet ještě snížen ve snaze pokusit se udržet lidi u této už tak hrozné hry.

14 MC Groovz Dance Craze

Společně s novými generacemi domácích konzolí se prosazoval taneční žánr založený na rytmu, a to jak v hernách, tak v rodinných domech. Nejvíce se na tomto novém hnutí může podílet nic z toho, že série Dance Dance Revolution. Vzhledem k úspěchu Dance Dance Revolution by nemělo nikoho překvapit, že se do tohoto šílenství chtějí zapojit i další společnosti ve snaze urvat si malý kousek koláče. To, co se MC Groovz Dance Craze snažila napodobit, však nebylo nic jiného než propadák.

Největší srážkou, kterou lze MC Groovz Dance Craze dát, je její přízemní prezentace. Zatímco Dance Dance Revolution zakomponuje do pozadí hudební videa, MC Groovz Dance Craze dává hráčům k dispozici jednoduše dvě věci: hudbu a čtyři směrové šipky pro koordinaci se skladbou. Jistě, jeho herní režim Spin přidává čtyři diagonální tlačítka pro zvýšení obtížnosti, ale dva z celkem pěti herních režimů vyžadují druhý beatpad pro kooperativní a soutěžní hru. Mluvíme o skrytých nákladech na snahu prodat příslušenství.

13 Batman: Dark Tomorrow

Kdo nemá rád dobré hry s Batmanem? Současná a minulá generace konzolí nám dala neuvěřitelné pecky od RockSteady se sérií Arkham. V roce 2003 se o populární hru s Batmanem pokusila i konzole GameCube s hrou Batman: Dark Tomorrow. Ve hře se hráči účastní záchranné mise, jejímž cílem je přivést zpět komisaře Gordona, který je držen v zajetí v přepadeném Arkham Asylum. Jako obvykle se utkáte s některými známějšími nepřáteli Bruce Wayna, včetně Ra’s al Ghula.

Hra bohužel prošla vývojovým peklem. To, co bylo kdysi prezentováno jako hra s otevřeným světem, ve které jste mohli využívat množství Batmanových vozidel, se stalo lineárním, na stealthu založeným dobrodružstvím. Hra navíc přišla s obvyklými předpoklady, kterými jsou obdařeny téměř všechny příšerné hry: špatné ovládání, nešikovné úhly kamery a opakující se mise. Ale tím největším pro Batman: Dark Tomorrow je absence jakéhokoli náznaku, jak se dostat ke skutečnému konci hry. Pokud jste se nenašli na internetu, abyste zjistili, jak Ra’s al Ghula zlikvidovat, vždycky z toho vyšel jako vítěz. To není zrovna nejpřitažlivější zakončení pro každého, kdo už se dokázal smířit se všemi technickými zádrhely v průběhu hry.

Původně byl Batman: Dark Tomorrow plánován jako exkluzivní titul pro GameCube, ale vyšel také na Xboxu. Verze hry pro PlayStation 2 byla nakonec krátce poté zrušena.

12 Universal Studios Theme Park Adventure

Pokud byste mohli nějakou hru postavit do horní řady licencovaných titulů, Universal Studios Theme Park Adventure by se v tomto seznamu umístila na prvním místě. Cílem hry Universal Studios Theme Park Adventure je, aby hráč cestoval po parku a účastnil se řady úkolů a miniher, aby získal přístup k atrakcím a filmovým kvízům v parku. Tyto poslední aktivity, jak se dalo očekávat, jsou založeny na některých z nejpopulárnějších filmů, které vzešly z Universal Studios, jako je E.T., Návrat do budoucnosti, Jurský park, Čelisti a další.

Hra ztrácí na hráči háček hned od začátku. Pro začátek vás odradí absence možnosti přizpůsobení vaší postavy. Jakmile se však ocitnete v parku, pochůzky, které musíte vykonat, abyste získali přístup k atrakcím, jsou příšerné. Nejsem si jistý, kdo si myslel, že sbírání volně ležících odpadků bude ve videohře zábavná věc, ale můžu vám říct, že rozhodně není. Narazit na postavy v kostýmech a potřást jim rukou se taky nepočítá jako zábava. Opět tu máme další licencovanou hru, jejíž jedinou devizou, která vás přiměje si ji koupit, je zdrojový materiál, nikoliv hratelnost.

11 Charlieho andílci

Hra Charlie’s Angels na konzoli GameCube vychází z prvního a druhého filmu a je to hra ve stylu beat ‚em up sestávající primárně z boje zblízka, tupých zbraní a takedownů v prostředí. Ve hře Charlie’s Angels je cílem hry odhalit záhadu řady národních pokladů, které se ztratily. Hra umožňuje hráčům přepínat mezi jednotlivými anděly při boji v několika úrovních a skupinách nepřátel.

Klíčovým problémem, pokud jde o funkci přepínání, je to, že nemůžete jít přepínat mezi anděly během boje. Také když jste v boji a procházíte úrovněmi, všechny dívky jsou vidět v plavkách, což nejenže způsobuje kolizi témat ve hře, ale je to příšerný pokus o sex-appeal. Sběratelské předměty ve hře se skládají z fotografií a filmových kotoučů z Charlieho andílků:

Nemělo by být překvapením, že všechny aspekty hry byly kritikou odsouzeny, když GamesRadar hru aktuálně umístil na 79. místo v žebříčku „Nejhorších her všech dob“.

10 Aquaman: Bitva o Atlantidu

Jak jsem již zmínil u hry Batman: Dark Tomorrow, vrcholem kritiky oceňovaných videoher založených na DC je série Arkham. Batman-bust na GameCube však nebyl jediným titulem od této komiksové společnosti, který padl na hubu. Aquaman: V této hře se Aquaman vrací na Atlantidu, aby zachránil její obyvatele a zneškodnil Black Mantu. Během boje a procházení není žádná řeč ani text, ale místo toho jsou filmové scény prezentovány komiksovou formou se statickými obrázky a textovými bublinami pro postavy.

Děsivá část, když se konečně dostanete ke hře, je to, jak moc se podobá Supermanovi 64, a každý ví, jak špatně to dopadlo. Při boji s nepřáteli se není nad čím rozplývat a způsob, jakým se skupiny nepřátel snaží Aquamana napadnout, není zrovna nejpřesvědčivější. K tomu připočtěte ponorkové mise, které nedrápou žádné svrbění, a hratelnost je veskrze špatná. Nápad mít komiksem ovlivněné filmové scény vypadá na první pohled skvěle, ale bohužel rozbíjí tempo hry… pokud vůbec nějaké bylo.

9 Pokémon Box: Ruby And Sapphire

Nejspíš si řeknete, že jsem se zbláznil, když mám v nějakém katalogu „nejhorších her“ jakoukoli hru s Pokémony. Nicméně tento konzolový spin-off pro třetí generaci Pokémonů to schytává za nedostatek praktičnosti. Podobně jako Pokémon Stadium z Nintenda 64, i Pokémon Box: Ruby and Sapphire se dodával v balení s propojovacím kabelem a paměťovou kartou pro Game Boy Advance. Myšlenka hry spočívá v tom, že funguje jako paměťový systém pro jakoukoli hru třetí generace (tituly Ruby, Sapphire, Leaf Green a Fire Red). Součástí je také funkce „Showcase“, která hráčům umožňovala vytvářet a zobrazovat herní kousky Pokémonů, a GBA link kabel dával hráčům možnost připojit a hrát své handheldové hry na televizi.

Problémem této „hry“ je, že je prezentována jako super nenápadný doplněk, který bylo těžké sehnat hned zkraje. Ve státech byla poměrně omezená dostupnost a v Evropě musela být hra kvůli problémům s překladem přeznačena. Aby hráči mohli hru plně využít, museli mít v podstatě nasbíraný slušný počet pokémonů, aby titul plně využili.

8 P.N.03

S hrou P.N.03 od společnosti Capcom se hráči ujmou ovládání Vanessy Z. Schniederové, žoldnéřky na volné noze, která má za úkol zlikvidovat řadu berserk robotů, kteří v minulosti zabili její rodiče. Navzdory zjevným paralelám s jinými vlastnostmi Capcomu vývojáři hru záměrně navrhli tak, aby se vyhnula podobnostem s franšízami Devil May Cry a Resident Evil této společnosti. Za účelem likvidace řady zabijáckých robotů byla postava Vanessy navržena s akrobatickými pohyby a samovýrobou smrtících zbraní (v podstatě střílí paprsky z rukou).

Z technického hlediska si hráči, kteří dali P.N.03 šanci, pravděpodobně hned všimli něčeho, co se týká soubojů: Vanessa nemůže střílet a pohybovat se zároveň. To sice vede hráče k řešení problémů a hledání různých způsobů přežití, ale trochu to rozbíjí tempo hry. Kvůli časovým omezením při vývoji byly vyškrtnuty takové prvky, jako je Vanessa ovládající skutečné střelné zbraně, a hráči tak zůstali u ovládání tohoto podivného kybernetického humanoida. Aby toho nebylo málo, hra končí docela otevřeným závěrem a v době před DLC se hráči museli drbat na hlavě, co se před nimi právě odehrálo.

7 Finding Nemo

Hej hele, další hra podle filmu! Hra Hledá se Nemo dělá to, co téměř všechny hry podle filmů, a to, že se snaží převzít příběh z velkého plátna a přetvořit ho v interaktivní zážitek. Hra vychází z filmu z roku 2003, který natočily společnosti Disney a Pixar, a vy v ní budete ovládat Nema, Marlina a Dory v úrovních, které vycházejí z nejvýznamnějších scén filmu. Hra sice běží na enginu Crash Bandicoot, ale její hratelnost není tak strhující, jako byly tyto hry pro fanoušky.

Jako vždy, ani v případě těchto licencovaných titulů nelze očekávat nic nového. Kromě těch, kteří jsou velkými fanoušky zdrojového materiálu nebo sběrateli her, můžete očekávat, že budete tímto dílem zklamáni.

6 Nickelodeon Party Blast

Pokud jste byli fanoušky klasických kreslených seriálů Nickelodeon z devadesátých let a počátku tisíciletí, měl by vás zaujmout koncept, kdy všechny vaše oblíbené postavičky hodíte do party mashupu. Osm různých postaviček na výběr a šest různých párty režimů ve dvaceti různých fázích? Co by se mohlo pokazit?

Zřejmě hodně. Hratelnost je těžce nevyvážená a rozbitá. Snaha pohybovat se po hrací ploše je těžkopádná. Zvukové fronty jsou příšerné. Skoro to vypadá, jako by se snažili udělat tuhle hru co nejhorší. Pokud někdy budete potřebovat svou kreslenou dávku, rozhodně se od této kaše držte dál a jděte si zapnout televizi. Přijetí bylo tak špatné, že verze hry pro PS2 byla nevyhnutelně zrušena a IGN ohodnotil hru známkou 1,1 z 10!!!

5 Karlík a továrna na čokoládu

Než začnu zesměšňovat jeho herní adaptaci, je třeba ocenit herce z Karlíka a továrny na čokoládu. S výjimkou Johnnyho Deppa byli všichni hlavní herci z filmu k dispozici pro namluvení svých postav ve hře (Deppa nahradil James Arnold Taylor). Stejně jako ve filmu budete muset najít zlatý lístek, abyste se dostali do továrny, a pak se vydat na cestu skrz podivnosti, kterými je Továrna na čokoládu Willyho Wonky.

Jedním velkým problémem, který se zdá být spojen s hrami podle filmů, je to, že mají tendenci vycházet ve stejnou nebo přibližně stejnou dobu, kdy se film, kterým jsou ovlivněny, dostane na velké plátno, což může způsobit, že hra působí uspěchaně nebo rozpočtově. Karlík a továrna na čokoládu z roku 2005 spadá do stejného scénáře, a tak nám opět zanechává hru, která je příliš krátká a příliš jednoduchá. Díky nešikovnému schématu ovládání a superjednoduchým misím je uživatelské hodnocení hry 39/100 na Metacritic asi tak úctyhodné, jak si jen lze představit, že by hra mohla být.

4 Shrek Super Party

Ještě horší než špatná filmová hra je hra, která se snaží převzít myšlenky úspěšné série a selhává na všech frontách. Vstupte do Shrek Super Party, herní adaptace Mario Party od Dreamworks, kde si zahrajete za Shreka, Fionu, Oslíka a Lorda Farquaada v soutěži založené na deskové hře plné miniher a kdovíčeho ještě.

Problém Shrek Super Party není nutně v typu hry, kterou je, ale v typu hry, kterou se snaží být. Pokud chcete party hru pro více hráčů, kterou si můžete zahrát s přáteli, Mario Party bude vždycky volbou číslo jedna. Ale snaha okopírovat v podstatě vše, co dělá vlajková party hra společnosti Nintendo, selhává na celé čáře bez záblesku úspěchu.

3 Sonic Riders

Po prohraných válkách o konzole v 90. letech ve prospěch společností Nintendo a Sony se Sega stáhla z hardwarového byznysu ve snaze soustředit se výhradně na tvorbu her jako vývojář třetích stran. Krátce po změně směru vydávala Sega hry pro své tehdejší konkurenty, protože nadále podporovala sérii Sonic hromadou spin-off titulů. Jednou z těchto her byl Sonic Riders. Ačkoli se v jádru jedná o závodní hru, Sonic Riders se pokouší o typickou generickou příběhovou linii Sonica, Tailse a Knucklese v boji proti Dr. Eggmanovi.

Ačkoli jeho kritická hodnocení možná číselně nepatří do kategorie nejhorších her pro GameCube, hry Sonic budou vždy srovnávány se svým protějškem Mariem, a v tomto případě konkrétně s Mario Kart. Fanouškovská základna je tu pro Maria, zatímco pro Sonica už tolik ne. Jistě, Sonic Riders se dočkal případného pokračování pro Wii, ale verze hry pro Game Boy Advance byla nakonec zrušena. Možná kvůli nízkým prodejním číslům na tak velkou společnost, jako je SEGA (celkem se prodalo asi 920 000 kusů).

2 Disney Sports Skateboarding

Dalším pokusem vývojáře, který se snaží využít úspěšnou herní sérii jako vliv na nový projekt, je Disney Sports Skateboarding. Ve hře zaměřené především na mladší publikum si můžete zahrát za Mickeyho, Minnie, Goofyho, Maxe nebo Peta v řadě úrovní skateparku a downhill jamů.

Velkým důvodem, proč je tato hra zaměřena na mladší publikum, je obtížnost. Hra je úžasně snadná a skateboardová hra, která vás po celou dobu drží za ruku, není něco, co by hráče udrželo příliš dlouho. 3D prostředí nepracuje dobře s komplexností úrovní a hra je technicky horší než jiné skateboardové hry, které vyšly ve stejné době, především Tony Hawk’s Pro Skater. Pokud se chcete vrátit a zkusit si nějakou skejtovou hru ze staré školy, měli byste se bez rozmýšlení spokojit s THPS.

1 Spyro: Enter The Dragonfly

Představení draka Spyra v roce 1998 společností Insomniac založilo jednu z nejikoničtějších postav generace PS1. Díky hrám Ripto’s Rage a Year of the Dragon spolu s Crashem Bandicootem od Naughty Dog vytvořila společnost PlayStation dva oblíbence fanoušků z rodiny Sony.

Naneštěstí nakonec vzala za své obchodní stránka odvětví. Po vydání poslední hry trilogie v roce 2000 koupila společnost Universal Interactive práva na Spyro od Insomniac ve snaze pokračovat v sérii, protože Insomniac přešla na sérii Ratchet & Clank. Když v roce 2002 vyšel Spyro: Enter The Dragonfly, skutečnost, že se jednalo o multiplatformní titul, už stačila některým lidem zanechat kyselou pachuť v ústech (Spyro byl mou nejoblíbenější sérií z původního PlayStationu. Proto odbočuji…).

A kdyby to nestačilo, výsledný produkt zjevně vypadal jako uspěchaný projekt. Závady a bugy byly dost časté na to, aby se to dalo srazit. Aby to nebylo to nejhorší, rozhodl se vydavatel vrátit Ripta z druhé hry, aniž by vysvětlil, jak přesně se vrátil. Pokračování série Spyro od kohokoli jiného než od Insomniacu zanechalo příliš mnoho nedostatků a příliš mnoho nezodpovězených otázek.