Wu Sangui
Vzdání se dynastii ČchingEdit
Do února 1642 ztratila dynastie Ming čtyři z osmi důležitých měst za průsmykem Šan-chaj-kuan ve prospěch mandžuské armády. Ningjüan, kde Wu sídlil, se stal poslední obranou Pekingu před mandžuskou armádou. Hong Taiji se opakovaně pokoušel přesvědčit Wua, aby se vzdal, ale bez úspěchu. Wu se postavil na stranu dynastie Čching až poté, co byla obranyschopnost dynastie Ming značně oslabena a její politický aparát zničen povstaleckými vojsky Li Č‘-čchengovy dynastie Šun.
Na počátku roku 1644 Li Č‘-čcheng, vůdce rolnické povstalecké armády, zahájil ze Si-anu poslední ofenzivu na severovýchod směrem k Pekingu. Císař Čchung-čen se rozhodl opustit Ning-jüan a vyzval Wu, aby bránil Peking před povstalci. Wu Sangui obdržel titul Pingxi Bo (čínsky: 平西伯; pinyin: Píng xībó; doslova „hrabě, který uklidňuje západ“), když se vydal čelit rolnické armádě.
V době pádu Pekingu do rukou Li Č‘-čenga, 25. dubna 1644, byl Wu se svou 40tisícovou armádou – nejvýznamnější mingskou bojovou silou v severní Číně – na cestě do Pekingu, aby přišel císaři Čchung-čenovi na pomoc, ale pak dostal zprávu o císařově sebevraždě. Místo toho obsadili průsmyk Šan-chaj, východní cíp hlavní části Velké čínské zdi. Wu a jeho muži se tak ocitli mezi povstalci uvnitř Velké zdi a Mandžuy vně ní.
Po pádu dynastie Ming se Wu a jeho armáda stali důležitou vojenskou silou při rozhodování o osudu Číny. Dorgon i Li Č‘-čcheng se snažili získat Wuovu podporu. Li Zicheng podnikl řadu opatření, aby si zajistil Wuovu kapitulaci, poskytl mu stříbro, zlato, vévodství a především zajal Wuova otce Wu Xianga a nařídil mu, aby napsal dopis, který měl Wua přesvědčit, aby Liovi přísahal věrnost.
Zpočátku měl Wu v úmyslu vzdát se Li Č‘-čchengovi, ale když se dozvěděl o dravém chování Liovy armády a o zajetí svého otce, změnil své plány. Místo toho zabil Liova vyslance. Aby zachránil život své rodiny, odepsal otci a vynadal mu za jeho neloajalitu a prohlásil, že s otcem přerušuje vztahy. Kromě toho vyslal několik generálů, aby předstírali, že Liovi slibují věrnost. Věděl, že jeho síly samy o sobě nestačí na boj s Liovou hlavní armádou. Napsal Dorgonovi o vojenskou podporu pod podmínkou, že omezí nadvládu Mingů a Mandžuů na jižní, respektive severní Čínu, a tvrdil, že obnoví dynastii Ming. Mandžuský kníže-regent Dorgon usoudil, že je to příležitost nárokovat pro Čching mandát nebes. Dorgon dal ve své odpovědi jasně najevo, že Mandžuové Wu pomohou, ale Wu se bude muset podřídit Čchingům. Wu to zprvu nepřijal.
Li Č‘-čcheng vyslal dvě armády, aby zaútočily na průsmyk, ale Wuovy bojem zocelené jednotky je 5. a 10. května 1644 snadno porazily. Aby si zajistil své postavení, byl Li odhodlán Wuovu armádu zničit. Dne 18. května osobně vyvedl z Pekingu 60 000 vojáků, aby na Wua zaútočili. 21. května Wua porazil. Následujícího dne Wu napsal Dorgonovi žádost o pomoc. Dorgon využil příležitosti a přinutil Wua ke kapitulaci a Wu neměl jinou možnost než přijmout. Dne 22. května 1644 Wu otevřel bránu Velké čínské zdi v průsmyku Šan-chaj, aby vpustil čchingská vojska do vlastní Číny a uzavřel spojenectví s Mandžuy. Wu nařídil svým vojákům, aby nosili bílé látky připevněné ke zbroji, aby se odlišili od Li Zichengových sil. Společně Wuova armáda a čchingská vojska porazila 27. května 1644 v bitvě v Šanhajském průsmyku shunské povstalce. Po porážce Liovy hlavní armády Čchingové bez odporu vpochodovali do Pekingu a v Zakázaném městě dosadili na trůn mladého císaře Šun-č‘. Wu slíbil věrnost dynastii Qing.
Potlačení povstání v Šan-siEdit
Wu Sangui se vzdal dynastii Čching a obdržel titul Pingxi Wang (čín: 平西王; pinyin: Píngxī wáng; lit. „Kníže, který uklidňuje Západ“). Stále se však obával, že ho dynastie Čching drží v podezření.
V říjnu 1644 dostal Wu rozkaz potlačit vzbouřenou rolnickou armádu. V té době Li Zicheng stále držel Shanxi, Hubei, Henan a další oblasti a shromažďoval svá vojska, aby znovu povstal. Wu spolu se Šang Kche-si vedl své vojáky do Šan-si proti povstalecké armádě pod vedením Ajigeho, generála Ťing-jüanu jmenovaného knížetem regentem Dorgonem. Od října do srpna následujícího roku, kdy se vrátil do Pekingu, bojoval Wu s rolnickou armádou a dosáhl velkých úspěchů.
Li Zicheng choval k Wuovi zášť pro jeho nevěrnost, a tak popravil třicet osm členů Wuova rodu včetně Wuova otce, jehož hlava byla vystavena na městské zdi. Rozzuřený Wu přitvrdil své odhodlání postavit se novému režimu a 3. a 10. května porazil předvoj Šunů vedený Tchang Tungem. V červnu 1645 Wu Sangui dobyl Yulin a Yan’an. Ve stejné době byl Li Zicheng zabit vesnickým náčelníkem v okrese Tongshan v provincii Hubei.
V roce 1645 odměnil čchingský dvůr Wu Sanguie titulem Čchin Wang (čínsky: 亲王; pinyin: Qīnwáng; doslova „Princ krve“) a nařídil mu, aby posádku v Jinzhou. Vznešeně znějící titul byl vyvrácen přeložením Wu do Ťin-čou, které ztratilo své postavení vojensky významného města a stalo se bezvýznamnou týlovou oblastí. Navíc se spolu s velkým počtem Mandžuů a Chanů stěhujících se do střední Číny stalo řídce osídleným a pustým. Proto se Wu cítil zmatený a rozrušený.
Dne 19. srpna 1645, než se Wu vrátil z Pekingu do Liaodongu, předložil čchingskému císařskému dvoru žádost, aby se vzdal svého titulu čchin-wang (princ). Poté, co se vzdal svého titulu, začal vyvíjet úsilí o upevnění své moci tím, že požadoval vojsko, území, odškodnění a odměnu pro generály pod svým velením, což mu císařský dvůr vyhověl.
V červenci 1646, kdy byl Wu Sangui předvolán císařem, mu čchingský dvůr poskytl jako mimořádnou odměnu celkem 10 koní a 20 000 stříbrných. Wu však nebyl potěšen, protože od svého návratu do Ťin-čou byl ponechán stranou, zatímco armáda Konga Youdeho, Geng Ťing-čonga a Šang Keseje od roku 1646 bojovala proti dynastii Jihovýchodní Ming v Hunanu a Kuang-si.
Potlačení povstání v S‘-čchuanuRedakce
V roce 1648 povstání proti dynastii Čching vyvrcholilo. Na západě vedl Ťiang Siang, úplný generál Datongu, povstání v Šan-si, zatímco na jihu, v Nan-čchangu a Kantonu, se vzbouřili také Ťin Šen-chuan a Li Čcheng-tung, což dramaticky změnilo vojenskou situaci.
Vzpoura kapitulujících chanských generálů značně šokovala vládce dynastie Čching. Uvědomili si významnou roli těchto podrobených generálů pro ovládnutí centrální Číny a také důležitost strategie „využití Hanu k ovládnutí Hanu“ (以汉制汉). V této situaci se Wuovi opět dařilo.
Na počátku roku 1648 nařídil čchingský císařský dvůr Wuovi, aby se se svou rodinou přestěhoval na západ a jako Pingxi Wang s vrchním generálem (Du Tong) osmi praporů Moergenem a Li Weihanem posádku Hanzhongu. Za necelý rok Wu potlačil povstání ve většině oblastí Šan-si a zvrátil situaci na severozápadě. Poté Wu v čele svých vojsk v každé bitvě dokazoval svou věrnost dynastii Čching. Po čtyřech letech bojů nastal v provincii Šen-si mír. Čchingský císařský dvůr Wu za jeho zásluhy ocenil a jeho postavení vzrostlo.
V roce 1652 se hlavní silou povstání proti Čchingům stala povstalecká armáda Daxi. Situaci ztížila smrt čchingských generálů Konga Youdeho a Ni Kana, když povstalci Li Dingguo a vojsko Liu Wenxiu vpochodovali do Sichuanu. Čchingský císařský dvůr poté povolal Wu, aby potlačil armádu Daxi v Sečuánu. Wu Sangui byl však bedlivě sledován generálem Li Guohanem, důvěrným poradcem císařského dvora. Wu se mohl vymanit ze sledování až o několik let později, kdy Li Guohan zemřel. Proto Wu rychle posílil svou vojenskou sílu získáním velkého počtu nepřátelských kapitulací.
Posádka YunnanEdit
V roce 1660 se čchingská armáda rozdělila na tři části, vpochodovala do provincie Yunnan a zlikvidovala dynastii Jižní Ming, čímž dosáhla předběžného sjednocení pevniny. Nicméně císařský dvůr stále čelil řadě vážných vojenských a politických hrozeb. Císař Yongli z dynastie Jižní Ming a Li Dingguo z armády Daxi se stáhli do Barmy a udržovali si vliv v Yunnanu. Pro vojáky Osmého praporu bylo nevýhodné obsazovat pohraniční oblast Yunnan Guizhou, která byla daleko od hlavního města. V důsledku toho mohl císařský dvůr pouze schválit návrh Chung Čcheng-čoua na stažení těchto vojáků a předat Wuovi a jeho armádě velení nad pohraniční oblastí. Wu tak nejen velel velké armádě, ale také kontroloval rozsáhlé území.
V roce 1661 čítala armáda pod zelenou vlajkou pod vedením Wua 60 000 vojáků, zatímco Šang Ke-si a Geng Ťimao měli ve svých armádách pouze 7 500 ad 7 000 vojáků. Wu plánoval trvalou posádku a připravoval se na to, že si pohraniční oblast přivlastní. Yunnan však v té době nebyl stabilní, protože nově odevzdaní vojáci nebyli plně asimilováni do čchingských sil. Navíc se v Yunnanu po desetiletí budovala armáda Daxi, která měla úzké vztahy s různými národnostními menšinami. Mnoho tusijských vůdců odmítalo přijmout Wuovu vládu, což vedlo k řadě povstání. Existence císaře Yongliho z dynastie Jižní Ming a armády Li Dinggua byla považována za velkou hrozbu pro Wu. Proto se Wu aktivně připravoval na jejich likvidaci, aby upevnil svou vládu. Zveličoval hrozbu povstání, šířil fámy. a předložil dvoru svůj návrh, v němž naléhal na invazi do Barmy, kterou císařský dvůr po čase schválil.
V červnu 1662 byl císař Yongli zajat a zabit, zatímco Li Dingguo zemřel na nemoc. V následujících několika letech vedl Wu svou armádu od severozápadní k jihozápadní hranici a umožnil dynastii Čching získat v této části země nadvládu.