Wu Peifu
. Celé jméno 吳佩孚
Tituly Ministr armády Císařský komisař (1927 – pozn. překl.) )
Narozen 22. dubna 1874 v Dengzhou, Šan-tungu, Císařství Čching (61 let)
Stav Život
Věrnost Říše Čching
Politická strana Zhili Clique

Wu Peifu je čínský generál a současný císařský komisař říše Čching. Narodil se 22. dubna 1874 v Šan-tungu, je také vůdcem severní kliky Zhili a má velkou moc nad vládou v Pekingu, je de facto nejmocnějším mužem v Číně.

Historie

Raný život

Wu Peifu se narodil v Penglai v Šan-tungu za vlády císařství Čching. Poté, co se zpočátku zabýval konfuciánskou učeností, nastoupil na vojenskou akademii v Baoding a prosadil se v řadách Nové armády (Beiyang Army). V řadách armády rychle stoupal.

Vzestup k moci

S nástupem válečnické éry v Číně se Wu Peifu ocitl ve velkém plánu občanské války jako bezvýznamný hráč. V roce 1915 se Wu vyšvihl na velitele 6. brigády Pej-jangské armády, nedlouho předtím, než se Jüan Š‘-kai prohlásil čínským císařem. Po rozpadu jednoty beiyangské vlády se Wu Peifu rozhodl postavit na stranu Zhiliho kliky Feng Guozhanga, opět stoupal v hodnostech a stal se jedním z nejvlivnějších generálů kliky.

Wu Peifu a Cao Kun, agitující proti Anhuiově klice vedené Duanem Qirui, vytvořili Spojeneckou armádu národní spásy, protianhuiovskou koalici. V roce 1920 tato koalice zaútočila na anhuiskou kliku a kliky Zhili a Fengtian vytvořily v Pekingu společnou vládu.

Tato společná vláda se však rychle rozpadla a vypukla první Zhili-Fengtianská válka, která skončila rozhodujícím vítězstvím Zhili a ústupem fengtianských sil Zhang Zuolina do Mandžuska. Díky těmto postupným vítězstvím získal Wu Peifu novou přezdívku „čínský Napoleon“. Zdálo se, že Wuova severní klika Zhili je předurčena ke sjednocení země a v cestě jí stála pouze Sun Yat-Senova kuomintangská vláda v Guangdongu, zbytky kliky Anhui v Zhejiang a fengtianská klika Zhang Zuolina na severovýchodě. Tyto tři skupiny vytvořily trojstranné spojenectví a doufaly, že se jim podaří zatáhnout Wu do nákladné války na třech frontách, ale většina pozorovatelů se domnívala, že jejich kapitulace je nevyhnutelná.

Pekingský převrat

Na konci roku 1924 začala druhá čchili-fengtianská válka kvůli sporu mezi provinciemi Ťiang-su a Če-ťiang (Ťiang-su-če-ťiangská válka). Ačkoli boje v Če-ťiangu skončily poměrně rychle a postup Kuomintangu se zastavil v Hunnanu, severní fronta se stejně rychle dostala do patové situace. Wuovy kreativní pokusy o prolomení patové situace, včetně první čínské obojživelné operace přes Bohajské moře, selhaly. Klíčový okamžik nastal, když Feng Yuxiang, jeden z Wuových podřízených pověřený klíčovým průlomem u Chengde, změnil kurz, zradil Zhili Clique a zmocnil se Pekingu. S náhle ohroženým týlem byla Wu Peifuova vojska nucena ustoupit do Hubeje, zatímco Sun Chuanfang bojoval o kontrolu nad východní Čínou proti rychle postupující Fengtianské armádě.

Přes období vyjednávání a kompromisů mezi Fengtianskou klikou Zhang Zuolina a nově zformovanou Kuominjun Feng Yuxianga začaly obě frakce brzy bojovat proti sobě, což Wuovi poskytlo tolik potřebný oddechový prostor. Přestože Wu uzavřel s Zhang Zuolinem proti Guominjunu chabé spojenectví a bojoval s Fengovými armádami v Henanu, strávil zbytek roku 1925 ve vnitroklanickém boji o vůdcovství se Sun Chuanfangem a začal obnovovat své síly ve Wuhanu.

Resurgence

Zdálo se, že události se opět obrátí proti Wuovi, když Kuomintang zahájil počátkem roku 1926 svou Severní expedici. Čao Cheng-ti z Hunanu, od něhož se očekávalo, že bude držet KMT u Čchang-ša, nedokázal ubránit svou provincii proti svému bývalému podřízenému Jang Šen-č‘ a koncem léta se Wu ocitl v zoufalé situaci při obraně Wu-chanu. Zatímco se na severu a východě odehrávaly klíčové události, Wu se držel na svém území, dokud na začátku října nezačala jeho zbývající posádka hladovět. Vysvobození přinesl incident na Jang-c‘-ťiang, kdy německé dělové čluny SMS „Mucke“ a SMS „Marienkafer“ napadly blokádu KMT na Jang-c‘-ťiang a začaly zásobovat Wuovy jednotky. Ačkoli byl tento krok učiněn hlavně proto, aby Německo znovu potvrdilo své právo na volnou plavbu po řece a upozadilo ostatní nerozhodné zahraniční mocnosti, stal se základem partnerství, které mělo definovat Wu Peifuovu kariéru.

Ačkoli měl Wu vážné výhrady k jednání s cizinci a široce zveřejňoval svou nechuť vůbec vkročit na území zahraničních koncesí, Němci zůstávali jeho jedinou cestou k obnovení národního významu. Po krátké německé okupaci Kantonu a přítomnosti německé námořní pěchoty v bitvě u Jinhua se zbývající obléhatelé rozprchli v obavách, že by mohli čelit jak posádce, tak několika stovkám německých námořníků z koncese Hankou. Tím se Wuovi otevřela cesta k nejodvážnějšímu tahu jeho života.

WIP

Wu Peifu a Sun Chuanfang rychle přeskupili čhilskou armádu, když v roce 1927 vedli zbytky Wuovy armády a armádu jižního severu Čhili a dosáhli vítězství. Díky německému naléhání byl Wu Peifu nucen obnovit dynastii Čching.

Osobnost

Wu je především tradicionalista, pevně věřící v konfucianismus a čínské společenské struktury – prvořadý je význam seniorátu a rodinné jednotky. Některá jeho přidružená přesvědčení jsou neobvyklejší: Wu upřímně věří ve věštění budoucnosti a v to, že letadlo bylo vynalezeno v Číně v období Válčících států.

Čang Čchi-chuang, žilinský generál a Wuův osobní věštec, jednou Wuovi řekl: „Tvůj osud ovládá voda a dřevo. Oheň má na tebe malý vliv, zatímco Kov tvému osudu uškodí. Až ti bude 51 a 52 let, budou to roky kovu a obávám se, že to ovlivní tvůj osud. Musíš být opatrný!“ Wuovy jedenapadesáté narozeniny připadly na rok 1924/25, osudový rok, kdy došlo ke zradě Feng Yuxianga, pekingskému převratu a zahájení Severní expedice.

Přes Wuovu excentrickou osobnost je to politický a vojenský mistr a v posledním desetiletí obratně žongloval s neustálou možností, že ho některý z jeho generálů podrazí, s hrozbou japonské invaze a s hrozícím přízrakem německé hospodářské nadvlády. Získal jisté vzdělání v čchingské císařské správní škole, ale považuje se za nezpůsobilého vládnout Číně přímo kvůli svému postavení „vojáka“, a místo toho vládne říši Čching prostřednictvím svých dvou loutek – Puyi a prezidenta Cao Kuna. Cao byl dříve Wuovým mentorem, ale jeho stáří, léta domácího vězení pod vedením Feng Yuxianga a sebevražda jeho bratra z něj udělaly jen skořápku jeho dřívějšího já. Protože se Cao neměl čím zabavit, dal se na baiju (čínský alkohol) a z muže, který kdysi proslul tím, že podplácel shromáždění, aby pro něj hlasovalo, je nyní sešlý stařec, ochromený alkoholismem a lítostí nad tím, že se mu před deseti lety nepodařilo zastavit Fenga.

Jeden západní atašé v roce 1924 poznamenal: „Wu byl nezměrně lepší než kdokoli z fengovského vyššího velení. Bylo opravdu až komické všimnout si, s jakou úctou Mukdenští (Fengští) považovali jeho strategické schopnosti, vždy plánovali své převraty na tom úseku fronty, který v daný den nenavštívil maršál Wu, a přestali se snažit a útočili jinde, jakmile bylo známo, že generalissimus je osobně na bojišti“.

Viz také

• Aisin Gioro Puyi

.