V šedesátých letech Woody Allen vyprávěl divákům, že jeho dědeček byl tak bezvýznamný člověk, že na jeho pohřbu jel jeho pohřební vůz za ostatními auty. Nyní je Allenovi 81 let a na své postavení v historické jazzové kapele, s níž už přes 35 let hraje na klarinet v luxusních newyorských barech, pohlíží stejně uctivě. Allen nedávno v pořadu Today řekl, že „hudebník mé příšerné hrůzy“ by mohl naplnit tak vznešenou instituci, jako je Royal Albert Hall, pouze tím, že by měl za denní práci mezinárodní filmovou slávu. Když jeho kapela v neděli odpoledne v přeplněné Albert Hall geniálně swingovala a truchlivě kvílela jazzové nástroje z počátku 20. století, bylo těžké nesouhlasit. Allenovy počáteční příspěvky působily poněkud strnule a chrčivě, ale jakmile se usadil, bylo z větší části patrné, že jeho hra na klarinet má blíže k třídě superior-amatér než k třídě strašná-děsivá.

Allen byl jazzovým fanouškem od svého dospívání, které přišlo v poválečném světě, kde dominovaly nervní, virtuózní složitosti bebopu. Dával však přednost zpěvným melodiím a živelným ragtimovým rytmům jazzového věku, než se narodil, což možná naznačuje, podobně jako filmy jako Zelig nebo Sweet and Lowdown, že romantizovaná minulost je pro něj pohostinnějším místem než současnost.

Jinak řečeno, jediným Allenovým přitakáním současnosti bylo jeho úvodní prohlášení: „Nevolil jsem ho“, po němž dal jasně najevo, že smyslem koncertu je zábavná věrnost jazzové předloze, a ne showbyznys v buřinkách a vestách. Po většinu koncertu Allen zaujímal netečnou pózu vsedě, jednu béžově zbarvenou nohu měl přehozenou přes druhou, nohou pevně poklepával do rytmu, ale s publikem – nápadně různorodým – se bavil uvolněněji a výřečněji než při předchozích londýnských výjezdech s kapelou.

Allenovo frázování častěji připomíná svéráz a hlasové manýry takových klarinetistů, jako byl Johnny Dodds, partner Louise Armstronga ve dvacátých letech, než jeho první teenagerský vzor Sidney Bechet. V čistěji laděných momentech Allenův klarinet připomíná lyriku neworleanského průkopníka George Lewise. Jeho kapela byla vybroušená a vřele naladěná na směs jasných tanečních melodií, pikantních bordelových písní, pouličních pochodů a melancholických spirituálů, z nichž čerpá. Výrazným sólistou byl trumpetista Simon Wettenhall, který překlenoval taktové linky a vyšíval výplně s neuspěchanou výmluvností, která do těsných hranic melodií vtěsnala mnohem více improvizace, než se zdálo. Blues tety Hagar od WC Handyho zazpíval s úsporným citem zpěvák a banjista Eddy Davis; temně se třpytící Old Rugged Cross a latinsky laděné Puerto Rico představovaly kontrasty nálad, kterých by si koncert zasloužil trochu více (obě vytáhly Allena z jeho defenzivně staccatového frázování do expresivní dlouhatánské lyriky); basista Greg Cohen ukázal, jak snadno dokáže přejít od hudby Toma Waitse a zesnulého Ornetta Colemana k tomuto kontrastnímu scénáři; a tolikrát obehraná Sweet Georgia Brown zazněla na svižném groovu spíše s působivou něhou než s frenetičností, které se jí často dostává.

USA daly světu ve 20. století umělecké formy kinematografie a jazzu; Woody Allen je brilantním praktikem prvního z nich a vysoce postaveným, i když technicky nepevným vlajkonošem často přehlížené rané historie druhého. Ačkoli jazz vznikl v New Orleans, nejkosmopolitnějším z měst, Afroameričané mu dali některé z jeho nejživějších nuancí – což Allen zcela nezdůrazňuje ani ve svých kapelách, ani v jazzových příbězích ve svých filmech. Hudbu afroamerických velikánů, jako byli Armstrong, Bechet a Jelly Roll Morton, však oddaně miluje – a jak potvrdil i tento pořad, k jejímu vyjádření si vybírá docela dobrou společnost.

{{#ticker}}

{{vlevo nahoře}}

{{vlevo dole}}

{{vpravo nahoře}}

{{vpravo dole}}

.

{{#goalExceededMarkerPercentage}}

{{/goalExceededMarkerPercentage}}

{{/ticker}}

{{heading}}

{{#paragraphs}}

{{.}}

{{/paragraphs}}{{highlightedText}}

{{#cta}}{{text}}{{/cta}}

Připomeňte mi to v květnu

Budeme v kontaktu, abychom vám připomněli, že máte přispět. Zprávu ve své e-mailové schránce očekávejte v květnu 2021. Máte-li jakékoli dotazy ohledně přispívání, kontaktujte nás.

• Sdílet na Facebooku
• Sdílet na Twitteru
• Sdílet e-mailem
• Sdílet na LinkedIn
• Sdílet na Pinterestu
• Sdílet na WhatsApp
• Sdílet na Messenger

.