Rané woodlandské období pokračovalo v mnoha trendech započatých v pozdním a terminálním archaickém období, včetně rozsáhlého budování mohyl, regionálně charakteristických pohřebních komplexů, obchodu s exotickým zbožím na velkém území Severní Ameriky v rámci interakčních sfér, spoléhání se na divoké i domestikované rostlinné potraviny a mobilní strategie obživy, při níž malé skupiny využívaly sezónně dostupné zdroje, jako jsou ořechy, ryby, korýši a divoké rostliny. Keramika, která se v archaickém období vyráběla v omezeném množství, byla nyní rozšířena ve východním vnitrozemí, na jihovýchodě a severovýchodě. Na dalekém severovýchodě, v subarktických a severozápadních/polských oblastech se keramika rozšířila o něco později, přibližně 200 let př. n. l..

InterakceEdit

Adenská kultura stavěla kuželovité mohyly, v nichž byly pohřbívány jedno- nebo vícenásobné pohřby, často kremační, spolu s bohatým hrobovým zbožím včetně měděných náramků, korálků a gorgetů, uměleckých předmětů ze slídy, novakulitu, hematitu, páskované břidlice a dalších druhů kamene, korálků a pohárů z mušlí a listovitých „kešovitých čepelí“. Předpokládá se, že tato kultura byla jádrem interakční sféry Meadowood, v níž se vzájemně ovlivňovaly kultury v oblasti Velkých jezer, v oblasti svatého Vavřince, na dálném severovýchodě a v atlantické oblasti. Rozsáhlou oblast interakce naznačuje přítomnost mohyl adenského typu, přítomnost exotického zboží z jiných částí interakčních sfér a účast v „raně lesním pohřebním komplexu“, který definoval William Ritchie

KeramikaEdit

Keramika byla široce vyráběna a někdy se s ní obchodovalo, zejména v oblasti východního vnitrozemí. Hlína na výrobu keramiky byla obvykle temperována (smíchána s nehliněnými přísadami) se štěrkem (drcenou horninou) nebo vápencem. Hrnce se obvykle vyráběly ve tvaru kuželovité nebo kónické nádoby se zaoblenými rameny, mírně zúženými hrdly a zřasenými okraji. Keramika byla nejčastěji zdobena různými lineárními nebo lopatkovitými razítky, která vytvářela „zubovité“ (zubům podobné) otisky, otisky zvlněných linií, šachovnicové povrchy nebo povrchy s otiskem látky, ale některé hrnce byly naříznuty rybími kostmi a jinými geometrickými vzory nebo vzácněji obrazovými vyobrazeními, například obličeji. Hrnce byly vinuty a pádlovány výhradně ručně bez použití rychloobrátkového zařízení, jako je hrnčířský kruh. Některé z nich byly sklízeny nebo natírány červeným okrem.

Za tři charakteristické znaky lesního období se často považují hrnčířství, zemědělství a stálá sídliště. Ukázalo se však, že v některých oblastech Severní Ameriky pravěké kulturní skupiny s jasně archaickým kulturním souborem vyráběly keramiku bez jakýchkoli dokladů o pěstování domestikovaných plodin. Ve skutečnosti se zdá, že lov a sběr pokračovaly jako základní způsob obživy a že zahradnictví/zemědělství pro vlastní potřebu se ve velké části jihovýchodu nevyskytovalo ještě několik tisíc let po zavedení keramiky a v některých částech severovýchodu se zahradnictví nikdy nepěstovalo. Tento výzkum ukázal, že horizont keramiky s vláknitým povrchem výrazně předchází roku 1000 př. n. l. a poprvé se objevuje kolem roku 2500 př. n. l. v částech Floridy s kulturou Orange a v Georgii s kulturou Stallings. Nicméně tyto rané lokality byly typickými archaickými sídlišti, která se lišila pouze používáním základní keramické technologie. Badatelé proto nyní nově definují toto období, které začíná nejen keramikou, ale mimo jiné i výskytem stálých sídlišť, propracovaných pohřebních praktik, intenzivním sběrem a/nebo zahradnictvím škrobnatých semenných rostlin (viz Východní zemědělský komplex), diferenciací sociální organizace a specializovanými činnostmi. Většina z nich je v jihovýchodní lesnaté oblasti patrná do roku 1000 př. n. l.

V některých oblastech, například v Jižní Karolíně a pobřežní Georgii, ustala výroba keramiky deptfordské kultury po roce cca 700 n. l.

Strategie obživyUpravit

V pobřežních oblastech se mnoho osad nacházelo v blízkosti pobřeží, často v blízkosti slanisek, což byla stanoviště bohatá na zdroje potravy. V pobřežních i vnitrozemských oblastech se lidé usazovali spíše podél řek a jezer, aby měli co největší přístup k potravinovým zdrojům. Ve velkém množství se zpracovávaly ořechy, včetně hikory a žaludů, a jedlo se mnoho lesních plodů, včetně palmových bobulí, borůvek, malin a jahod, a také divoké hrozny a persimony. Většina skupin si zakládala na jelenovi běloocasém, ale lovila se i řada dalších malých a velkých savců, včetně bobra, mývala a medvěda. Důležitou součást stravy tvořili měkkýši, o čemž svědčí četné nálezy mušlí podél pobřeží a řek ve vnitrozemí.

Pobřežní národy praktikovaly sezónní mobilitu, v létě se stěhovaly na pobřeží, kde využívaly četné mořské zdroje, jako jsou mořští savci a měkkýši, v zimě se pak stěhovaly do vnitrozemí, kde měly přístup k jelenům, medvědům a anadromním rybám, jako jsou lososi, aby mohly přečkat zimu. Sezónní shánění potravy charakterizovalo také strategie mnoha populací ve vnitrozemí, kdy se skupiny strategicky přesouvaly mezi hustě osídlenými oblastmi zdrojů.

V poslední době se nahromadily důkazy o větší závislosti lesních národů na obdělávání půdy v tomto období, alespoň v některých lokalitách, než bylo historicky uznáváno. To platí zejména pro střední lesní období a možná i později. C. Margaret Scarryová uvádí, že „v dřevních obdobích lidé diverzifikovali používání rostlinných potravin … zvýšili spotřebu škrobnatých potravin. Činili tak však spíše pěstováním škrobnatých semen než sběrem většího množství žaludů“. Smith a Yarnell uvádějí „komplex původních plodin“ v některých částech regionu již v roce 3800 př. n. l.

.