Stejně jako rys kanadský je i severoamerický rosomák ze své podstaty nepolapitelný a mlčenlivý a potrpí si na izolovaná vysoko položená stanoviště – ne nepodobná těm v coloradské High Country.

Ve skutečnosti je tento všežravý predátor původním obyvatelem tohoto státu, i když od června 2009, kdy se do národního parku Rocky Mountain National Park zatoulal dospělý samec označený rádiovou značkou, nebylo známo, že by někdo navštívil jeho hranice. Největší příslušník čeledi lasicovitých – který může dosahovat délky až 3,5 metru a vážit více než 50 kg – se v Coloradu nevyskytuje ve významnějších populacích přibližně od počátku 20. století poté, co byl převážně vyhuben.

Představitelé ochrany přírody tvrdí, že to neznamená, že nedostávají zprávy o občasných pozorováních od turistů a dalších lidí v divočině kolem stromořadí, kteří se domnívají, že na jednoho z nich narazili. A vzhledem ke schopnosti urazit denně 20 až 30 mil po zemi a domovskému okrsku, který u některých samců dosahuje až 500 mil a u samic zhruba polovinu této vzdálenosti, to není vyloučeno.

„Čas od času dostáváme zprávy, ale nic není potvrzeno, že by se jednalo o rosomáka,“ řekl Eric Odell, vedoucí programu ochrany druhů v coloradských parcích a divočině. „Je nepravděpodobné, že by to byl rosomák, a pravděpodobně se jedná o některý z dalších druhů, s nimiž může být zaměněn, jako jsou svišti, jezevci a někdy i dikobrazi.“

Bez jednoznačných fotografických důkazů nebo důkazů v podobě uhynulých zvířat na silnicích není státní agentura pro ochranu přírody obvykle ochotna potvrdit přítomnost rosomáka. Jinak se vyskytují v Kanadě a na Aljašce, v přilehlých Spojených státech žije možná 200 až 300 jedinců, především v Montaně a pravidelně se objevují až na jihu ve Wyomingu a Idahu.

To ale neznamená, že je už nikdy neuvidíme, třeba i v okrese Summit.

Rosomák je v Coloradu oficiálně zařazen na seznam ohrožených druhů a už léta zůstává kandidátem federální ochrany. Otazníky nad chutí současných úředníků ve Washingtonu přetrvávají, jak bude nakonec některý z těchto druhů označen, a celostátní snahy o reintrodukci divokého lovce a mrchožrouta, který propůjčil své jméno populární komiksové postavě, se zastavily.

Po úspěšných coloradských reintrodukcích rysa kanadského, fretky černohlavé a vydry říční se však již od roku 2010 vedou rozhovory o navrácení i rosomáka.

„Jsme tu o sedm let později a nejsme o nic dál,“ řekl Odell. „Může to trvat roky, než se naplní soudem stanovené lhůty, podle kterých musí (Úřad) pro ochranu ryb a volně žijících živočichů USA rozhodnout. Takže tak nějak čekáme, jak rozhodnou federální pracovníci, a … to pravděpodobně určí, jak budeme pokračovat v reintrodukci.“

Na rozdíl od vlků šedých – dalšího predátora, o jehož reintrodukci se v Coloradu uvažuje – jsou důsledky pro majitele hospodářských zvířat v případě rosomáků velmi odlišné, stejně jako vnímání tohoto zvířete veřejností. V důsledku toho je myšlenka zahájení programu pro vlky velmi sporná a dokonce i guvernér John Hickenlooper se v roce 2015 ve společném dopise americkému ministerstvu vnitra vyslovil proti této myšlence.

Podobně jako u rysa by však spatření rosomáka bylo vzácné. Toto zvíře je schopno skolit dospělého jelena, ale konfliktům s lidmi se vyhýbá a farmářům a dalším chovatelům hospodářských zvířat by téměř jistě nedělalo velké starosti, protože se obvykle vyhýbá městskému prostředí.

Colorado by mělo kapacitu až 100 rosomáků. Případná snaha o reintrodukci by zahrnovala mnohem menší počet zvířat v naději, že se budou přirozeně rozmnožovat a dosáhnou tohoto cílového množství.

Průměrná délka života volně žijících rosomáků se pohybuje mezi šesti a deseti lety, přičemž maximální věk je přibližně 15 let. Vzhledem k tomu, že existuje jen několik přirozených predátorů, včetně medvědů, horských lvů a vlků, a již zavedená ochrana ze strany státu, která znemožňuje lovcům nebo chovatelům zabít jednoho z nich – navíc se zálibou v hlubokých, sněhem pokrytých oblastech – existuje velká šance na prosperující populaci.

Přestože setkání s jedním z těchto prohnaných a drsných tvorů v coloradském vnitrozemí je dnes velmi nepravděpodobné, není tak daleko od pravdy, že tomu tak bude vždy. Míč je na straně federálních správců divoké přírody a celostátní úředníci se budou řídit jejich pokyny.

„Existují obavy v souvislosti se zákonem o ohrožených druzích a omezeními ve využívání půdy, pokud bychom druh reintrodukovali a ten by se pak stal federálně chráněným,“ řekl Odell. „Stále však vyhodnocujeme možnosti, jak se o to v budoucnu pokusit.“

.