Co je neoprávněné propuštění nebo neoprávněné ukončení pracovního poměru?

Nesprávné propuštění a neoprávněné ukončení pracovního poměru se běžně používá k popisu jakéhokoli ukončení pracovního poměru, které jednotlivec považuje za nespravedlivé nebo nespravedlivé; v právním světě je však neoprávněné ukončení pracovního poměru ve skutečnosti zcela konkrétním důvodem žaloby podle práva státu Wisconsin, který přichází v úvahu, pokud je jednotlivec propuštěn za to, že odmítl porušit zákon.

Ve Wisconsinu nelze dát výpověď za to, že odmítnete porušit zákon.

Od konce devatenáctého století je Wisconsin státem „at-will“. Podle doktríny „at-will employment“ může zaměstnavatel ukončit pracovní poměr (alias propustit zaměstnance) z dobrého důvodu nebo bez důvodu. Doktrína „at-will employment“ také znamená, že zaměstnanci mohou svobodně ukončit pracovní poměr (aka dát výpověď), kdykoli se tak rozhodnou a z jakéhokoli důvodu.

Z doktríny „at-will employment“ existuje několik výjimek. Zaměstnavatel například nemůže dát zaměstnanci výpověď z důvodu, který je diskriminační nebo odvetný. Pokud by tak učinil, mohl by potenciálně porušit hlavu VII zákona o občanských právech z roku 1964, ve znění pozdějších předpisů, zákon o spravedlivém zaměstnávání ve Wisconsinu (WFEA), zákon o Američanech se zdravotním postižením (ADA), zákon o rodinné a zdravotní dovolené (FMLA) nebo zákon o diskriminaci na základě věku v zaměstnání (ADEA), abychom jmenovali alespoň některé z nich.

V roce 1983 Nejvyšší soud státu Wisconsin rozšířil ochranu zaměstnanců tím, že uznal žalobu za neoprávněné propuštění jako výjimku z veřejného pořádku z pracovního poměru at-will. Od té doby byly hranice neoprávněného propuštění rozšířeny i omezeny ve snaze pevně vymezit účel neoprávněného propuštění: vytvoření výjimky z doktríny at-will employment pro výpovědi, které porušují veřejný pořádek. Od roku 1983 však zůstává v platnosti, že zaměstnanec je neoprávněně propuštěn nebo je s ním neoprávněně ukončena pracovní smlouva, pokud odmítne porušit ústavní nebo zákonné ustanovení nebo pokud oznámí protiprávní jednání na pracovišti.

Elementy neoprávněného propuštění nebo neoprávněného ukončení pracovního poměru

K prokázání nároku na neoprávněné propuštění nebo neoprávněné ukončení pracovního poměru musí jednotlivec:

• Identifikovat základní a přesně definované ústavní, zákonné nebo správní ustanovení
• Dokázat, že identifikované ustanovení veřejného pořádku bylo výpovědí porušeno. Veřejný pořádek zákona nemusí nutně vyplývat z jasného nebo doslovného znění zákona, ale může vycházet i z „ducha“ zákona

Příklady předchozích případů neoprávněného propuštění zahrnují zdravotní sestru, která odmítla pracovat v oblasti nemocnice, pro kterou neměla kvalifikaci, úřednice spořitelny, která odmítla uhradit svému zaměstnavateli ztráty vzniklé v důsledku špatného šeku zákazníka, řidič nákladního automobilu, který odmítl příkaz svého zaměstnavatele řídit svůj nákladní automobil bez platného řidičského průkazu, a mzdová účetní, která odmítla porušit předpisy o srážkách daní.

Pokud je zaměstnanec schopen prokázat, že jeho výpověď byla v rozporu s veřejným pořádkem, přechází břemeno na zaměstnavatele, aby prokázal oprávněný důvod pro své rozhodnutí ukončit pracovní poměr se zaměstnancem.