Za posvátnou cestou putují maraka’amové (šamani) každý rok 250 mil (400 km) z oblasti Wixarica v Jaliscu do San Luis Potosí. Na začátku jdou směrem k Takatě, posvátné oblasti v Sierra Madre Occidental, kde je strážce chrámu (xuxuricare) požádá o bezpečnou cestu. Dalším krokem je kalihuey, Hlavní chrám, kde se připojí k autoritám Wixarica. cestou sbírají peyotl – kaktus obsahující halucinogeny – věří, že peyotl umožňuje Wixaricům (Huicholům) komunikovat přímo s jejich předky a božstvy. Na konci cesty sbírají hikuri a odnášejí je zpět do svých domovů, čímž znovu obnovují životní cyklus.

Skupiny cestují pod vedením vedoucího šamana, ale mohou zahrnovat i další šamany, kteří na cestě pomáhají, šamany-učedníky a rodinné skupiny, v nichž mohou být i děti. Vedoucí šaman radí účastníkům při požití peyotlu a dalším chování. Důležitou součástí cesty je abstinence a očista. Účastníci se zdržují sexu a zdržují se jídla, vody a spánku nebo je omezují. Na začátku cesty účastníci podstupují obřad veřejné zpovědi a očisty, aby se připravili na další léčení a růst během cesty. Součástí obřadu je převyprávění prohřešků každé osoby před skupinou. Mezi nejvýznamnější prohřešky patří krádež, vražda a cizoložství. Součástí zpovědi je proto veřejné převyprávění celé osobní sexuální historie. Záměrem je vytvořit zážitek očisty a obnovy bez závisti, studu a obviňování. Oheň vyvolává Tatehuari, zatímco Maraka’me udeří každého řečníka holí do nohou, aby si správně vzpomněl a nevynechal žádnou událost.

Poutě jsou rituálním podnikem, který sjednocuje rodiny a komunity, posiluje kulturní přesvědčení, zvyky a hodnoty a slouží jako prostředek, díky němuž mohou poutníci pracovat na svém individuálním rozvoji. Na této osobní úrovni pomáhá pouť jednotlivým hledajícím nalézt větší zdraví, uvědomění, porozumění a smysl; v podstatě umožňuje hledajícím „nalézt svůj život“.

.