Frankeho filozofické dílo se prolíná s jeho teoretickou tvorbou v oblasti srovnávací literatury. Jeho interdisciplinární přístup se soustředí na Dantovu Božskou komedii čtenou jako teologické zjevení v básnickém jazyce. Jeho kniha Dantova interpretační cesta (1996) konstruuje výklad Komedie v dialogu s německou hermeneutickou teorií (Heidegger, Gadamer, Fuchs, Ebeling, Bultmann). Pokračování, Dante a smysl transgrese: (2012) ji doplňuje tím, že Komedii uvádí do dialogu se současným francouzským myšlením rozdílu (Bataille, Blanchot, Barthes, Levinas, Derrida). Tyto knihy sice využívají nástroje současné literární teorie ke čtení Dantovy básně, ale zároveň využívají Dantovu středověkou teologickou vizi, aby postavily kritiku proti modernímu myšlení zapomínajícímu na své základy v pramenech, které přesahují racionální zdůvodnění a lze si je pouze představovat.

Frankeho dílo spekulativní kritiky poháněné filozofickou reflexí se formuje do komplexní poetiky zjevení počínaje Poezií a apokalypsou: Teologická odhalení básnického jazyka (2009). Jde o konstrukci křesťanské epické tradice sahající zpětně od Jamese Joyce k základním pramenným textům Danta v antice a středověku s knihou The Revelation of Imagination: Od Bible a Homéra přes Vergilia a Augustina k Dantovi (2015). Opačným směrem se ubírá kniha Secular Scriptures: (2016) sleduje dědictví Dantovy teologické vize až do moderní éry sekularizované prorocké poezie a poetiky. Tyto kritické zásahy jsou zároveň teoretickým využitím literatury k řešení některých hlavních intelektuálních problémů naší doby, počínaje statusem poznání jako vědy a jako zjevení.

Franke publikoval více než sto esejů a článků filozofických a teologických interpretací literatury od biblických proroků a klasických básníků až po Shakespeara a Miltona, Dickinsona, Baudelaira, Edmonda Jabèse a Paula Celana. Tyto eseje se zabývají také teoretickými tématy, jako je dialektická a dekonstruktivní logika, obrazná rétorika, psychoanalýza jako hermeneutika subjektivity, postsekulární kritický rozum a teorie kultury po smrti Boha. K těm literárněkritičtějším patří zásahy do debaty o kánonu, světové literatuře, postkoloniální etice a postmoderních (ne)identitách.