Willi Hennig, (narozen 20. dubna 1913, Dürrhennersdorf, Sasko, SRN – zemřel 5. listopadu 1976, Ludwigsburg, SRN), německý zoolog uznávaný jako přední zastánce kladistické školy fylogenetické systematiky.

Podle této myšlenkové školy by taxonomické klasifikace měly odrážet pokud možno výhradně genealogické vztahy. Ve skutečnosti by se organismy seskupovaly striktně na základě historických posloupností, jimiž vzešly ze společného předka. To se výrazně liší od evoluční systematiky, tradiční myšlenkové školy, která zastává názor, že taxonomické klasifikace by měly být založeny na genetické i genealogické příbuznosti. Hennig definoval základy nového přístupu ve své knize Grundzüge einer Theorie der phylogenetischen Systematik (1950; Fylogenetická systematika, 1979) a snažil se ukázat, že integruje metody a cíle biologie s metodami a cíli takových disciplín, jako je paleontologie, geologie a biogeografie (tj,

Hennig získal v roce 1947 doktorát ze zoologie na univerzitě v Lipsku a poté vedl rozsáhlý výzkum larev dvoukřídlých (Diptera) (řád hmyzu zahrnující mouchy, komáry a pakomáry) v Německém entomologickém ústavu ve východním Berlíně. Výsledky své práce publikoval v monografii Larvenformen der Dipteren (1952; „Larvy dvoukřídlých“), která se stala standardní prací na toto téma. Později rozšířil své studie o dipterách o druhy tohoto řádu vyskytující se na Novém Zélandu, což mu poskytlo příležitost aplikovat principy kladistické klasifikace na poznatky biogeografie. V roce 1961 Hennig na protest proti stavbě berlínské zdi ve východním Německu odešel z ústavu, kde od roku 1949 působil jako vedoucí oddělení systematické entomologie. O dva roky později, po přestěhování do západního Německa, byl jmenován ředitelem fylogenetického výzkumu ve Státním přírodovědeckém muzeu ve Stuttgartu.