Přestože zdravotničtí pracovníci mají povinnost vznášet obavy ohledně bezpečnosti pacientů a neetického či nezákonného jednání, pokud tak učiní, často se s nimi špatně zachází.

Zdravotničtí pracovníci mají povinnost vznášet obavy ohledně bezpečnosti pacientů a neetického či nezákonného jednání. Přesto je s těmi, kteří upozorní na závažné obavy, často špatně zacházeno ze strany vedoucích kolegů, jejich zaměstnavatelských organizací a orgánů, které by měly whistleblowery chránit. Tento paradox je způsoben tím, že oznamovatelé vznášejí obavy, které by v případě zveřejnění uvedly organizaci nebo vedoucí a vlivné osoby do rozpaků, které jsou považovány za méně potřebné než oznamovatel. opakovaně se dozvídáme o skandálech ve zdravotnictví, kdy byli oznamovatelé ignorováni nebo přišli o práci kvůli vznesení obav, ale osoby odpovědné za skandál i jeho ututlání jsou povyšovány do vyšších funkcí v britské Národní zdravotní službě.

Rizika pro whistleblowery

V rámci členství v organizaci Patients First (patientsfirst.org.uk) jsem se setkal s mnoha skutečnými whistleblowery, kteří upozornili na vážné obavy o bezpečnost pacientů a utrpěli újmu a přišli o práci. Dosažení spravedlivého výsledku pro whistleblowery je v takových případech obvyklenemožné kvůli nerovnosti zbraní – nezaměstnaní whistlebloweři s omezenými finančními zdroji bojují ve vleklých soudních sporech proti zaměstnavatelům, kteří vynakládají velké částky peněz daňových poplatníků na právní náklady, aby zatajili poškození pacientů nebo ochránili vysoce postavené osoby.

Říkám „skuteční whistlebloweři“, protože uznávám, že existují jednotlivci, kteří se prohlašují za whistleblowery až poté, co byla vznesena obvinění ohledně jejich vlastního jednání. Častěji však dochází k opačnému případu: poté, co whistlebloweři vznesou obavy, jsou nalezeny falešné důvody k jejich potrestání nebo propuštění. Pokud člověk hledá dostatečně důkladně, může najít chybu, která může být zvětšena tak, aby bylo možné whistleblowera propustit a tvrdit, že jeho propuštění nesouviselo s tím, že vznesl obavy. Vím o případech, kdy NHSTrusty najaly soukromé detektivy, aby sledovali whistleblowera, tajně prohledaly kancelář whistleblowera během víkendu, přiměly nemocniční IT oddělení, aby jim umožnilo přístup k pracovnímu počítači whistleblowera, když byl whistleblower na roční dovolené, a provedly audit cestovních výkazů whistleblowera, aby mohly tvrdit, že drobný rozdíl v nárokovaných kilometrech znamenal pokus o podvod na trustu. Whistleblowerům se nedůvěřuje, protože někomu, kdo je ochoten odhalit obavy o bezpečnost nebo pochybení kolegy, nelze věřit, že bude mlčet, když je v zájmu organizace nebo z kamarádství „nutné“ něco utajit. Jiné organizace NHS nebudou zaměstnávatlidi, které vedení nepovažuje za týmové hráče, protože nedodržují mafiánský „kodex omerty“. Lidé, kteří tomu nejlépe rozumí, jsou jmenováni do regulačních orgánů. Výsledkem je, že s těmi, kdo vznesou obavy, často špatně zacházejí i regulační orgány, jako je britská Všeobecná lékařská rada (General MedicalCouncil, GMC).

Zacházení ze strany regulačních orgánů

GMC instruuje lékaře, že se musí ozvat, pokud mají pochybnosti o způsobilosti nebo bezúhonnosti jiného lékaře, ale má také pravidlo o vyloučení, které se používá k tomu, aby se lékařům zabránilo takové obavy vyjádřit. Předsedal jsem celostátnímu výboru a výbor se začal zabývat integritou jedné výzkumné publikace. Jménem výboru jsem vznesl obvinění z nesprávného postupu autorů při výzkumu. GMC se rozhodla prošetřit, zda jsem lékaře neznevážil. Po měsících vyšetřování jsem byl zproštěn viny, ale GMC jen neochotně prošetřila mnou vznesená obvinění a shledala je pravdivými.

Na GMC jsem nahlásil řadu lékařů. Výsledkem mých stížností bylo, že někteří byli vyřazeni z lékařského registru a jiní obdrželi mírnější sankce nebo „doporučení ohledně budoucího chování“. Vím, že GMC ztěžuje podávání stížností. První odpověď GMC je téměř vždy taková, že se případem nebude zabývat. Stěžovatel musí vědět, že se pak musí dostat do právního sporu s GMC, aby poukázal na nedostatky v jejím rozhodnutí.Prošel jsem tímto procesem v případech, kdy GMC nejprve řekla, že není co řešit, ale nakonec lékaře vyřadila z lékařského registru. Pokud GMC případ přehodnotí, musí stěžovatel poskytnout všechny důkazy: v jednom případě jsem musel poskytnout více než 32 000 stran dokumentů, což bylo zatěžující. GMC mi, stěžovateli, také vyhrožovala žalobou u Vrchního soudu.

K pochopení machinací a střetů zájmů, které v GMC existují, může pomoci případ, který jsem nahlásil. KardiologDr. Clive Handler byl suspendován z lékařského registru za zpronevěru peněz z charitativního výzkumného fondu poté, co jsem ho nahlásil GMC (Wilmshurst2007). Lékařský ředitel a správní rada nemocnice, kde pracoval, se s ním dohodli na vyrovnání za předpokladu, že v tichosti odejde. Součástí dohody bylo, že Trust souhlasí s vyplacením částky Handlerovi a s utajením jeho podvodu před policií i GMC. Pozoruhodné bylo, že lékařským ředitelem, který dohodu vypracoval, byl profesor Peter Richards, který byl vedoucím členem GMC. Richards byl předsedou Výboru pro profesní chování – disciplinárního orgánu GMC. Sám si naplánoval, že bude předsedat Handlerovu slyšení. Ráno v den slyšení musel odstoupit, když právníci GMC vznesli námitku kvůli jeho střetu zájmů. GMC odmítla proti Richardsovi zakročit za to, že zatajil Handlerovo pochybení, a dovolila mu, aby se po skončení případu vrátil k předsedání disciplinárnímu jednání. Mohl by soudce, který zatajil trestné jednání, zůstat na lavici obžalovaných?“

Riziko žaloby

Oznamovatel může mít také co do činění s žalobami pro pomluvu. Ty jsou ve Spojeném království velmi obtížně obhajitelné. Když jsem v roce 1982 odmítl úplatek od společnosti Sterling- Winthrop za zfalšování výsledků výzkumu s jejich lékem,amrinonem, hrozil mi soud (Wilmshurst 2007). Zveřejnil jsem údaje, které ukazovaly, že amrinon je neúčinný a nebezpečný. V roce 1984 společnost Sterling-Winthrop oznámila americkému Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv, že u tohoto léku se vyskytlo tolik život ohrožujících vedlejších účinků, že jej přestala zkoumat a prodávat. V roce 1986 jsem zjistil, že společnost Sterling- Winthrop prodává amrinon volně prodejný v některých částech Afriky a Asie, ačkoli v Evropě a Severní Americe byl považován za příliš nebezpečný na to, aby byl na lékařský předpis. Spolupracoval jsem s organizací Oxfam, abych získal důkaz, který byl předán Světové zdravotnické organizaci. Společnost Sterling-Winthrop byla nakonec zahanbena, aby amrinon celosvětově stáhla.

V roce 2007, kdy jsem byl jedním z hlavních řešitelů studie MIST, jsem na vědeckém setkání vyjádřil obavy, že prezentované údaje ze studie jsou nepřesné a neúplné. Sponzor studie, společnost NMT Medical, která vyrobila zdravotnický prostředek použitý ve studii, mě zažaloval za pomluvu a urážku na cti (Wilmshurst2012). Trval jsem na svých tvrzeních a oni mě zažalovali ještě třikrát. Žaloby trvaly téměř čtyři roky a mé náklady na právní zastoupení přesáhly 300 000 liber. Žaloby skončily, když NMT vstoupila do likvidace (Wilmshurst 2012). Přiměl jsem časopis Circulation, aby opravil vědecký článek obsahující nepravdivé údaje, a vyšla nová verze článku (Dowson 2008). Odmítl jsem být spoluautorem, ale druhý spoluřešitel studie MIST byl prvním autorem a byl vyloučen z lékařského registru pro nečestnost (Dyer2015). Dosažení tohoto výsledku si z mé strany vyžádalo šest let úsilí.

Obdržel jsem výhrůžky žalobou od řady lékařů, které jsem nahlásil GMC, ale všichni své výhrůžky odvolali, když mi řekli, jaké důkazy předložím u soudu. Dvakrát mi vyhrožovala právními kroky King’sCollege London, když jsem odhalil krytí pochybení chirurga A KBanerjeeho (Wilmshurst 2016). V roce 2000 mu bylo na rok pozastaveno členství v lékařském registru za podvody při výzkumu poté, co jsem ho jako první nahlásil. Do registru se vrátil na tři týdny a já jsem GMC oznámil, že se nedokázala vypořádat s jeho finančním pochybením a špatnými klinickými dovednostmi. Byl z registru vyškrtnut, ale v roce 2008 se do něj mohl vrátit. V roce 2014 mu bylo uděleno vyznamenání MBE „za zásluhy o bezpečnost pacientů“. Vznesl jsem námitky u poslanců a na Úřadu vlády a ocenění o dva měsíce později propadlo. Je vhodné, aby Výbor pro zdravotnická vyznamenání, když se rozhodne udělit národní vyznamenání lékaři, prověřil u GMC, zda neexistuje nějaký důvod, proč by vyznamenání nemělo být uděleno. To se v případě Banerjeeho nepodařilo.

A tak dále

Nízkou úctu vedení NHS k whistleblowerům jsem si osobně uvědomil, když jsem v době obnovení svého stříbrného ocenění požádal o zlaté ocenění Clinical Excellence Award (ocenění Clinical Excellence Award se uděluje konzultantům pracujícím v NHS, kteří podávají výkony nad rámec své funkce; o vyšších oceněních – stříbrných a vyšších – se rozhoduje na národní úrovni). Zlaté ocenění mi nebylo uděleno, ale brzy poté jsem obdržel anonymní zprávu, že moje žádost nebyla vyřízena spravedlivě. Odvolal jsem se a během dlouhého procesu jsem zjistil, že mé regionální subkomisi bylo umožněno nominovat čtyři žadatele na zlaté ocenění. Moje žádost měla třetí nejvyšší počet bodů, ale subkomise místo mě nominovala lékaře s pátým nejvyšším počtem bodů. Běhemodvolacího procesu Poradní výbor pro ocenění klinické excelence (ACCEA )zveřejnil dokumenty. Zjistil jsem, že ACCEA požádala lékařského místopředsedu regionálního podvýboru, aby vysvětlil, proč jsem nebyl nominován navzdory svému skóre. Uvedla o mně řadu nepravdivých tvrzení a řekla, že výbor se domnívá, že odhalování podvodů ve výzkumu není platným příspěvkem. Lékař s pátým nejvyšším skóre, kterého regionální podvýbor upřednostnil, byl konzultant gynekolog, kterému bylo umožněno pokračovat v praxi poté, co byl zařazen do registru sexuálních delikventů za přístup k dětské pornografii. Odvolací komise uvedla, že komentáře regionálního místopředsedy o mně a mé žádosti byly „zcela nepravdivé“, a vyhověla mému odvolání, ale ACCEA mi zlaté ocenění neudělila. Lékařský místopředseda, jehož výroky o mně byly shledány „zcela nepravdivými“, byl jmenován lékařským členemGeneral Medical Council (GMC). Z toho jsem vyvodil, že mnoho vysoce postavených lidí vNHS dává přednost usvědčenému pedofilovi před whistleblowerem.

Závěr

Ale možná by si whistlebloweři NHS neměli stěžovat. Vyšetřoval jsem pochybení při výzkumu v jiných zemích. V jedné z nich čtyřiwhistleblowerové uvedli, že jim bylo vyhrožováno smrtí za to, že odhalili nesprávné jednání ve výzkumu ze strany lékaře s dobrými kontakty. Mé zkušenosti mě vedou k přesvědčení, že ve zdravotnictví se s těmi, kdo upozorní na pochybnosti, často zachází mnohem hůř než s nepoctivci, které odhalí.

.