David van Bodegom studoval selekční výhodu dlouhého postreprodukčního života v polygamní společnosti v Ghaně. V rámci výzkumu zkoumal dopad na počet potomků a jejich přežití, pokud byli v domácnosti přítomni muži i ženy starší padesáti let.

Žena starší padesáti let se starala o 2,3 % více potomků, ale na přežití to nemělo žádný vliv. Stejně tak muži starší padesáti let neměli žádný vliv na pravděpodobnost přežití. V rámci své polygamní společnosti však mohli muži plodit děti až do vysokého věku. Nejméně 18,4 % dětí bylo počato muži staršími padesáti let. To svědčilo o jasné selekční výhodě.

„Selekční tlak starších mužů mohl hrát roli v evoluci naší dlouhověkosti pouze tehdy, pokud lidé žili v polygamních populacích během své nedávné evoluční minulosti. Prvotní náznaky v tomto směru pocházejí z antropologických studií, které ukazují, že většina nám známých populací byla skutečně polygamní,“ uvedl David van Bodegom. Důkazy z testů DNA toto zjištění rovněž potvrzují.

To však okamžitě vyvolává další otázku: Pokud jsou za dlouhou postreprodukční délku života zodpovědní muži, proč žijí v naší společnosti déle ženy?“

„V minulosti byly rozdíly v délce života mezi muži a ženami jiné než nyní, protože mnohem více žen umíralo při porodu, než je tomu v současnosti. Za současnými rozdíly v délce života mohou stát velmi odlišné mechanismy; biologické, které souvisejí s těhotenstvím a porodem, i novější kulturní a sociální rozdíly.“

Přečtěte si celou práci https://openaccess.leidenuniv.nl/bitstream/handle/1887/18014/Bodegom_proefschrift_totaal.pdf?sequence=1

.