Will Keith Kellogg vynalezl kukuřičné lupínky, kterými podnítil chuť Američanů na pohodlné suché snídaňové cereálie. Jeho obchod s cereáliemi se stal mimořádně úspěšným. A z jejích zisků Kellogg vložil jmění do zlepšování zdravotní péče a vzdělávání dětí.

Kellogg se narodil v roce 1860 a byl jedním ze 14 dětí v přísné rodině adventistů sedmého dne. Dodržovali sobotní sabat a zcela se zdrželi alkoholu, tabáku, kávy, čaje a masa. Školní docházka pro W. K. (jak se mu říkalo po celou dobu jeho dospělé kariéry) skončila ve 13 letech, kdy se vyučil v otcově podniku na výrobu košťat. Bylo to dětství plné práce a odpovědnosti. „Jako chlapec,“ vzpomínal později, „jsem se nikdy nenaučil hrát.“

W. K. pracoval pro svého otce až do svých 16 let, kdy ho zaměstnal jeho starší bratr John. V roce 1876 byl novopečený doktor John Kellogg jmenován superintendantem sanatoria v Battle Creeku ve státě Michigan. O osm let mladšího W. K. zaměstnal jako účetního. Sanatorium kombinovalo prvky stravy adventistů sedmého dne s poznatky medicíny konce 19. století a představovalo jakési živé lázně, kde se návštěvníci mohli zdravě stravovat, pravidelně cvičit a zdravě odpočívat. Po dalších 30 let zde bratři pracovali bok po boku.

Nebyl to jednoduchý vztah. John například vyžadoval, aby W. K. běhal vedle něj, když jezdil po sanatoriu na kole, a aby diktoval, zatímco on používal toaletu. John byl neúnavný sebepropagátor, který přemlouval velké a dobré lidi, aby přišli do sanatoria (slovo, které vymyslel). Fascinován celostní medicínou, elektroléčbou a vodoléčbou se John stal posedlý trávením a často si podával klystýry s vodou (k propláchnutí organismu) a jogurtem (k dodání zdravých bakterií). Byl také tvrdým odpůrcem onanismu a předepisoval nevýraznou stravu, aby zahnal pokušení, které spojoval s kořeněnými a slanými jídly.

Jídlo bylo v sanatoriu ústředním tématem. Stejně jako mnozí adventisté sedmého dne si Kelloggovi zakládali na nízkotučné a nízkobílkovinné stravě, která se soustředila na vlákninu, celozrnné výrobky a ořechy. V polovině 90. let 19. století John řekl W. K., aby vyvinul obilný výrobek, který by byl stravitelnější než chléb. W. K. začal pracovat na vaření pšenice, roztírání směsi na mlecí válce a opékání. Později začal používat kukuřici a přidával sůl a cukr. Kukuřičné vločky se podávaly se studeným mlékem a ovocem, což mělo daleko k horké ovesné kaši nebo slanině s vejci, které tehdy vítaly většinu Američanů u snídaňového stolu.

Cereálie byly u pacientů oblíbené a bratři zahájili malou výrobu a zásilkový obchod. John byl příliš zaneprázdněn vedením sanatoria a bojem proti degeneraci, než aby si všiml komerčního potenciálu kukuřičných lupínků, ale W. K. si tuto výhodu nenechal ujít. v roce 1904 uvedl bývalý pacient sanatoria C. W. Post na trh komerční řadu kukuřičných lupínků. W. K. už nemohl dál zůstat nečinný. V roce 1906 založil společnost Battle Creek Toasted Corn Flake Company, která je dnes známá jako Kellogg Company.

V polovině 20. let 20. století byl W. K. Kellogg cereálním králem Ameriky a velmi bohatým mužem. Poslední třetinu svého života zasvětil filantropii. V roce 1923 založil společnost Fellowship Corporation, která v tichosti financovala charitativní organizace v Battle Creeku a jižním Michiganu. Koncem 20. let, kdy se Kelloggovi blížila sedmdesátka, chtěl vytvořit organizovanější podnik. Tak vznikla Nadace W. K. Kellogga, která zahájila činnost v roce 1930.

Kellogg omezil dary nadace na „zdraví, vzdělání a blaho lidstva, především však dětí nebo mládeže, a to přímo nebo nepřímo, bez ohledu na pohlaví, rasu, vyznání nebo národnost“. Z velké části šlo o reakci na chudobu, přísnost a dřinu jeho vlastního chlapeckého věku. Byl tu však i další důvod. V roce 1913 vypadl jeho vnuk, batole jménem Kenneth Williamson, z okna ve druhém patře. Chlapec málem zemřel a po zbytek života byl tělesně postižený.

Kellogg byl ohromen tím, že navzdory svému bohatství nemohl nikde v jižním Michiganu najít odpovídající lékařskou péči. V dopise lékaři z Battle Creeku Kellogg napsal, že Kennethova nehoda „mě přiměla přemýšlet o tom, jaké obtíže stojí v cestě potřebným rodičům, kteří hledají pomoc pro své děti, když je postihne katastrofa, a rozhodl jsem se poskytnout takovým dětem pomoc, jakou budu moci“. Ústředním tématem Kelloggovy filantropie se měla stát zdravotní péče o děti.

Rok po otevření nadace Kellogg Foundation zahájila projekt Michigan Community Health Project. Tato sedmnáctiletá iniciativa, zaměřená na sedm okresů jižního Michiganu, budovala nové nemocnice ve venkovských oblastech, pomáhala organizovat oddělení veřejného zdravotnictví a zajišťovala zdravotní sestry a lékaře pro odlehlá města. V roce 1942 požádalo ministerstvo zahraničí Kellogg o rozšíření programu do Latinské Ameriky jako válečné gesto dobré vůle. Kellogg mu ochotně vyhověl. „Přitom,“ poznamenává historik Joel Orosz, „nadace kupodivu získala mezinárodní rozsah dříve, než se stala národní.“

Za posledních 21 let svého života věnoval Kellogg nadaci celkem asi 66 milionů dolarů. Zpočátku financoval její činnost ze své šekové knížky a odmítal nadaci dotovat, dokud neprokáže svou efektivitu. (Když nadaci obdaroval, věnoval jí téměř celý svůj podíl ve společnosti Kellogg Company – přibližně 54 % kmenových akcií). Přestože kvůli zelenému zákalu v 80 letech oslepl, účastnil se všech zasedání správní rady, úzce spolupracoval se svými zaměstnanci a často navštěvoval příjemce grantů, vždy v doprovodu jednoho ze svých věrných německých ovčáků, z nichž všichni byli potomky Rin-Tin-Tin.

Prostřednictvím své nadace Kellogg také založil školu Ann J. Kellogg School, pojmenovanou po jeho matce, jednu z prvních základních škol, kde se vyučovaly děti s postižením společně s dětmi bez postižení. Stejně tak využil svou nadaci k tomu, aby Kalifornské univerzitě věnoval svou farmu s arabskými koňmi. (V roce 1949 se stala sídlem Kalifornské státní polytechniky v Pomoně, která se dodnes věnuje výuce technických umění a aplikovaných věd). Ačkoli Kellogg většinu své filantropie prováděl prostřednictvím své nadace, financoval několik projektů ze své šekové knížky, včetně podpory letních táborů pro rodiny s nízkými příjmy, vytvoření Kellogg Bird Sanctuary a založení experimentální demonstrační farmy na Michiganské státní univerzitě.

„Dolary nevytvářejí charakter,“ říkával často W. K. Kellogg. Věděl však, že dolary mohou pomoci, a pověřil svou nadaci, která je dnes jednou z největších v zemi, aby pomohla dětem „čelit budoucnosti s důvěrou, zdravím a pevně zakořeněnou jistotou v důvěru v tuto zemi a její instituce“.

~ Martin Morse Wooster