Ježíš shrnul celé morální poučení Starého zákona do dvou jednoduchých příkazů: Miluj Boha celou svou bytostí a miluj svého bližního jako sám sebe. Jeho slova byla vlastně zkráceným shrnutím Desatera , které Bůh vyslovil k izraelskému lidu po jeho vysvobození z egyptského otroctví. (Exodus 19-20) Tato přikázání nastínila Boží morální vůli týkající se jejich vztahu k němu a k bližním. S ohledem na okultní představy a pohanské praktiky okolních národů tato přikázání napravila všechny falešné představy o Bohu, které se mohly vloudit do systému víry Izraele během jeho 400letého zajetí. Tyto zákony zobecňovaly, jak ho mají uctívat a jak se mají chovat ke svým spoluobčanům. (Viz Exodus 20)

Přikázání 1-4 vysvětlují, jak mají Boha milovat:

1. On jediný má být uctíván.

2. Byl znázorňován fyzickým způsobem (pro okultní účely)

3. Jeho svaté jméno se nemělo používat k magickým zaklínadlům

4. Sedmý den měl být ctěn jako den uctívání.

Přikázání 5 – 10 ukazují, jak se máme navzájem milovat:

5. Važte si rodičů (protože oni své děti poučují o Bohu)

6. Respektujte pověst druhého člověka

10. Chraňte své srdce před žádostivostí, závistí a žárlivostí.

Desatero přikázání představuje Boží morální zákon. Odrážejí jeho svatý charakter a jeho záměry s lidstvem. Jsou minimálním standardem chování, které Bůh vyžaduje od svého lidu, a základem pro soud nad těmi, kdo je nedodržují.

Bůh nikdy nechtěl, abychom o Desateru přemýšleli jako o systému skutků, které mají získat jeho uznání nebo získat duchovní zásluhy. Lidé obecně často o těchto zákonech uvažují jako o prostředku spasení a domnívají se, že když je budou dokonale nebo alespoň upřímně dodržovat, budou Bohem přijati. Ne, tyto zákony nás nemohou zachránit. Spásu nám dává Boží milost založená pouze na naší víře v Krista.

Božské zákony však slouží jinému důležitému účelu. Odhalují temné stránky lidské přirozenosti (viz Galatským 4, Římanům 2-3). Bible poukazuje na to, že lidé jsou duchovně zkažení a mají sklon uvažovat o Bohu nesprávným způsobem a jednat s ostatními lidmi nedůsledně, často zlomyslně. Tyto zákony definují takové jednání jako morálně špatné, jako projev hříšné lidské přirozenosti. Takové jednání a pohnutky se Bohu nelíbí a uráží jeho dobrý a svatý charakter.

Z tohoto důvodu představuje Desatero pro každého člověka vážný problém. Protože nejsme schopni dokonale dodržovat Boží zákony, stojíme obviněni a odsouzeni z porušování Božích přikázání. Tyto zákony poukazují na naše nedostatky. Nemohou nahradit naše duchovní nedostatky. Ani naše upřímné úsilí o jejich dodržování není dostatečné k tomu, aby nás zachránilo. Jsme ponecháni v zoufalé situaci a potřebujeme odpuštění od Toho, kterého jsme urazili. Můžeme jen volat o milosrdenství a milost ke spravedlivému a svatému Bohu. Právě v takové chvíli se evangelium Ježíše Krista stává dobrou zprávou pro každého hříšníka, který činí pokání. Zákon poukazuje na naši potřebu milosti a slitování a tuto milost a slitování nám poskytuje milující Bůh v obětní smrti Ježíše Krista. Jako náš zástupce na sebe Ježíš vzal trest, který jsme si zasloužili. (Římanům 3,25-26; Jan 3,16) Skrze Ježíše nacházíme odpuštění a přijetí u svatého Boha navzdory tomu, že jsme hříšníci. (Římanům 5,8)

.