Krátce před Vánocemi, kdy prodej hoverboardů prudce stoupá jako povinného gadgetu roku 2015, odletěl Shane Chen do Číny, aby se postavil svým trýznitelům.

Chen je muž, který před čtyřmi lety ve své laboratoři na západním pobřeží USA vyvinul a patentoval design hoverboardu. „Hoverboard“ se svými dvěma kolečky sice neodpovídá slibům svého jmenovce z filmu Návrat do budoucnosti – ale to jeho popularitě nijak neubralo.

Stovky tisíc hoverboardů letí z regálů, celebrity zveřejňují videa, jak na nich jezdí – a padají z nich. Dokonce i filipínský kněz se zapojil do hry – a byl okamžitě suspendován za to, že na něm jezdil během štědrovečerní mše.

Někdo vydělával spoustu peněz, ale nebyl to Chen. Svou konstrukci prodával pod značkou Hovertrax, která se prodávala asi za 1 000 dolarů. Levné napodobeniny, vyráběné v čínských továrnách, zaplavily trh zhruba za čtvrtinu ceny.

„Vyrobili jsme jich možná jen pár tisíc,“ řekl Chen. „Dostal jsem zprávu, že v Číně je vyrábí přes 11 000 továren. Vyrobili jich více než milion.“

V prosinci se Chen vydal do Číny, aby se přesvědčil na vlastní oči. „Navštívil jsem několik továren na padělky. Vlastně mi poděkovali za to, že jsem měl představivost to vymyslet. Chápou, že porušili můj patent, ale vědí, že s tím nemohu nic dělat,“ řekl.

Takže na svém vynálezu nezbohatl? „Ne, ne,“ povzdechl si. „Když se podíváte do historie, vynálezci jsou většinou chudí. Ostatní lidé vydělávají peníze. V době, kdy jsme dělali Hovertrax, jsem si na to už tak nějak zvykl, protože za posledních 10 let bylo okopírováno asi šest mých vynálezů.“

Kanceláře jeho společnosti Inventist v městečku Camas ve státě Washington jsou posety mršinami neúspěšných vynálezů, které dokládají Chenovu zálibu ve snaze dostat lidi do pohybu. Patří mezi ně prototypy různých druhů vodních plavidel, jízdní kola s přivařenými podivnými končetinami, shluk kanibalizovaných skútrů a zařízení připomínající malý tank z první světové války.

„Je navrženo tak, aby táhlo lyžaře do kopce. Když se vracejí na lyžích dolů, strčí si ho do batohu. Funguje to, ale nikdy jsem s tím nebyl spokojený, takže jsem to nikdy neuvedl na trh,“ řekl.

„Neustále něco vymýšlím. Obvykle pracuji na pěti nebo šesti různých věcech. Většina z nich je neúspěšná, ale zlepšuju se. V dřívější době fungovala jedna ze sta. Teď možná jeden z pěti nebo deseti.“

Mezi ty, které se vyplatily, patří vodní skútr poháněný lidskou silou, AquaSkipper, který vydělal dost na financování dalších projektů. Vydělal také na skútru Powerwing a na svém prvním vynálezu uvedeném na trh, cvičebním zařízení Bodytoner. Ale nic jako hoverboard tu nebylo – a málem ani nebylo.

Má kořeny ve vynálezu, na který je Chen mnohem pyšnější a který denně používá – motorizované jedno kolo s nášlapy na obou stranách, Solowheel. Jezdec stojí vzpřímeně, aniž by se musel čehokoli držet nebo na čemkoli sedět – což by mohlo vzniknout, kdyby se jednokolka zkřížila se segwayem. Při rychlosti 10 km/h jede dvakrát rychleji než hoverboard a je praktičtější pro pohyb po ulicích díky většímu kolu vybavenému pneumatikou ve stylu jízdního kola.

Problém je podle Chena v tom, že lidé se na něj jednou podívají a nedokážou si představit, jak se na něm udrží. V jednu chvíli je jeho dcera předváděla na veletrhu, když si na každou nohu nasadila jednu. „Pak se mohla točit, stát na místě, jít pozpátku,“ řekl. Nápad na hoverboard byl na světě. Vzal dvě kolečka a spojil je deskou. Návrh upravoval prostřednictvím různých prototypů, zmenšoval kolečka a přesouval je do desky.

Zájem byl zpočátku mizivý. „Jezdili jsme na tom a nikoho to nezajímalo,“ řekl. Vylepšil design a vzal ho na další veletrhy, ale teprve loni se hoverboard ujal. „Musí tu být tak dlouho, aby ho každý chtěl. Viděl jsem příběh, že když Thomas Edison vynalezl žárovku, nikdo ji nechtěl. Říkali mu, že plamen v lampě je lepší. Vidíte, v čem je problém,“ řekl.

Čen ani sám nebyl tak nadšený. Stále považoval Solowheel za lepší vynález. „Hovertrax je pro mě jen hračka. Hračka pro děti, pro dospělé. Je to zábava. Ale k dopravě se to používat nedá. Není to praktické,“ řekl.

Jakmile ho však zájem přepadl, přestal se ovládat. „Když máte výrobek, kterého se prodá několik kusů, můžete snadno zastavit padělky. Když se výrobek stane příliš cenným, nemůžete s tím nic dělat,“ řekl. „Je to jako tsunami. Legální nebo nelegální, prostě to udělají. Je to jako drogy, marihuana.“

Přesto Čenovi vadí, že velké supermarkety a obchodní domy usnadňují padělatelům obchodování s napodobeninami. „Je to velmi skličující. Patentový systém nefunguje, pokud je něco populární. U něčeho, jako je Hovertrax, je patent téměř k ničemu.“

Čen uznává, že problémem je cena. Uvedl na trh levnější verzi, která je téměř o polovinu levnější než originál, ale podle jeho slov je možné jít jen tak daleko. Padělky šetří výrobní náklady slabšími motory a nekvalitními bateriemi, ale díky tomu mají nedostatečný výkon a jsou nestabilní, takže jezdci častěji padají. Je také větší pravděpodobnost, že se vznítí, což je důvod, proč je některé letecké společnosti zakázaly. „Vysvětlujeme spotřebitelům, že to musí být vyrobeno bezpečně. Nemůže to být tak levné. Je jim to jedno. Chtějí je a chtějí je levné,“ řekl.“

Všechno je to o to více frustrující, že Čchen před téměř třemi desetiletími opustil Čínu, aby se dostal pryč od systému, který považoval za příliš restriktivní před volným výběrem. Dlouhá léta pracoval v čínské státní správě jako konstruktér vědeckých přístrojů, ale chtěl si založit vlastní společnost a rozhodl se, že USA jsou pro to tím pravým místem. Přestěhoval se v roce 1986, založil firmu na návrh vědeckých přístrojů, ale tu před pěti lety prodal, aby se mohl věnovat tomu, co ho skutečně zajímá: vynalézání věcí.

Chen se Hovertraxu nevzdal. Ale to, co ho zajímá, je další velká věc. V ruce drží plastovou změť, která vypadá, jako by to mohla být myčka salátu. Ukáže se, že je to baterií poháněná vodní tryska pro vodní skútr pro jednu osobu. „Letíte po vodě s velmi malým odporem. Spotřebujete velmi málo energie. Myslím, že to nahradí vodní skútr. Vodní skútr je hlučný a nebezpečný. Tohle je velmi tiché,“ řekl. Ale jsou to kola, která ho opravdu nadchla.

„Tohle je nejlepší ze všech mých vynálezů,“ řekl a postrčil dopředu krabici s nápisem Lunicycle. Je to další jednoduché kolo, ale s pedály. Jednokolka bez tyče a bez sedla.“ „To je jednokolka. Do pedálů se šlape ve stoje. Jednokolka se velmi těžko učí. Trvá to asi šest měsíců. Lidé se to naučí za půl hodiny. Právě jsme je začali prodávat. Nevíme, jak to prodávat, jak to lidem říct, protože lidé si myslí, že je to jednokolka,“ řekl a zněl skutečně zmateně z toho zmatku.

{{#ticker}}

{{vlevo nahoře}}

{{vlevo dole}}

{{vpravo nahoře}}

{{vpravo dole}}

.

{{#goalExceededMarkerPercentage}}

{{/goalExceededMarkerPercentage}}

{{/ticker}}

{{heading}}

{{#paragraphs}}

{{.}}

{{/paragraphs}}{{highlightedText}}

{{#cta}}{{text}}{{/cta}}

Připomeňte mi to v květnu

Budeme vás kontaktovat, abychom vám připomněli, že máte přispět. Vyhledejte zprávu ve své schránce v květnu 2021. Pokud máte jakékoli dotazy ohledně přispívání, kontaktujte nás.

• Sdílet na Facebooku
• Sdílet na Twitteru
• Sdílet e-mailem
• Sdílet na LinkedIn
• Sdílet na Pinterest
• Sdílet na WhatsApp
• Sdílet na Messenger