Katharine Hepburnová, čtyřnásobná držitelka Oscara za nejlepší ženský herecký výkon a jedna z největších legend zlaté éry Hollywoodu, umírá 29. června 2003 ve svém domě v Old Saybrooku v Connecticutu přirozenou smrtí ve věku 96 let.

Hepburnová se narodila do dobře situované novoanglické rodiny jako dcera významného chirurga Dr. Thomase Norvala Hepburna a jeho manželky Katharine Houghtonové, sufražetky a zastánkyně kontroly porodnosti. V roce 1928 absolvovala Bryn Mawr College v Pensylvánii a stala se divadelní herečkou; role v broadwayské inscenaci The Warrior’s Husband z roku 1932 ji přivedla na hollywoodské plátno a ke smlouvě se studiem RKO. Ve svém debutovém filmu A Bill of Divorcement (1932) si Hepburnová zahrála po boku Johna Barrymora a režíroval ji George Cukor, který se stal jejím blízkým přítelem a režíroval mnoho jejích filmů (včetně Little Women z roku 1933, Sylvia Scarlett z roku 1935, Holiday z roku 1938 a Adam’s Rib z roku 1949).

Hepburnová, vyhlášená jako svěží, nekonvenční kráska a talentovaná herečka, získala svého prvního Oscara za nejlepší ženský herecký výkon teprve za svůj třetí film Jitřní sláva (1933). Řada filmů natočených s RKO měla střídavý úspěch a Hepburnová si na place začala získávat pověst arogantní a sebestředné herečky, ačkoli se na své role vždy pečlivě připravovala. Odmítala také hrát podle pravidel, kterými se v té době řídily typické hollywoodské hvězdičky, na veřejnosti se objevovala v kalhotových kostýmech a bez make-upu a odmítala rozdávat autogramy nebo poskytovat rozhovory. Po skromných úspěších s filmy Stage Door (1937) a Bringing Up Baby (1938) se Hepburnová rozhodla vykoupit smlouvu s RKO, což jí poskytlo na tehdejší dobu neobvyklou kontrolu nad její kariérou.

Její slábnoucí image oživil úspěch filmu The Philadelphia Story, který byl původně napsán pro Hepburnovou jako divadelní hra na Broadwayi a poté byl adaptován do podoby filmového hitu z roku 1940, v němž si zahráli Cary Grant a Jimmy Stewart. O několik let později se Hepburnová seznámila s hercem Spencerem Tracym, když s ním hrála ve filmu Žena roku (1942). Přestože Tracy, věřící katolík, zůstal ženatý, navázali spolu milostný vztah, který trval až do Tracyho smrti o téměř tři desetiletí později. (Hepburnová se se svým šestiletým manželem Ludlowem Ogdenem Smithem rozvedla v roce 1934.) Na filmovém plátně spolu hráli v devíti filmech, včetně snímků Adamova žebra (1949), Pat a Mike (1952) a Hádej, kdo přijde na večeři (1967). Tracy zemřel jen několik týdnů po dokončení natáčení posledního filmu, za který Hepburnová získá svého druhého Oscara za nejlepší ženský herecký výkon.

Třetího Oscara získala Hepburnová za hlavní roli ve filmu Lev v zimě (1968). V následujících třech desetiletích se nadále objevovala ve filmech i v televizi (mimo jiné získala cenu Emmy za výkon ve filmu Láska mezi troskami (1976)) a čtvrtou sošku pro nejlepší herečku získala za film Na zlatém rybníčku (1981). Hepburnová, která byla za svůj život nominována na 12 Oscarů (tento rekord vydržel až do roku 2003, kdy 13. nominaci získala Meryl Streepová), se nikdy nezúčastnila předávání cen, aby si ocenění osobně převzala. V roce 1986 prolomila své dlouholeté mlčení o vztahu s Tracym (vdova po něm zemřela v roce 1983) v televizním poctě herci. Nahlas přečetla dojemný dopis, který mu napsala o jeho pití a o jejich posledních společných letech. Tento dopis později zařadila do své autobiografie Me: Stories of My Life, která se stala bestsellerem v roce 1991.

Ve svém posledním vystoupení na plátně, ve filmu Love Affair z roku 1994 (remake klasického filmu z roku 1939), působila Hepburnová v roli aristokratické tety postavy Warrena Beattyho křehce, ale vyrovnaně jako vždy. V roce 1999 označil Americký filmový institut (AFI) Hepburnovou za největší ženskou herečku v dějinách americké kinematografie. Když 29. června 2003 zemřela, světla na Broadwayi na hodinu pohasla, aby připomněla odchod jedné z nejzářivějších hvězd zábavního průmyslu.