Výzkumníci se obvykle shodují, že lidé přišli do Ameriky přes Beringii – oblast zahrnující části dnešní východní Asie a Severní Ameriky, které spojoval Beringův pevninský most. Aby však vědci zjistili, jak a kdy k této migraci došlo, musí se spoléhat na závěry z archeologických i genomických dat.

„Jedná se teprve o druhé nejstarší lidské pozůstatky v Novém světě, u nichž máme k dispozici tuto úplnou jadernou genomickou analýzu, takže je to opravdu tak trochu nové území,“ vysvětluje spoluautor Ben Potter, archeolog z University of Alaska Fairbanks. „V archeologii po sobě máme kousky detritu. Získáváme stopy, na kterých můžeme forenzním způsobem stavět závěry. Už jen to, že máme tyto lidské ostatky, nám otevírá úžasná okna“ do života těchto lidí, dodává.

Genetik a spoluautor Eske Willerslev z Dánského přírodovědného muzea a jeho kolegové sekvenovali genom USR1, ale nebyli schopni sekvenovat celý genom druhého dítěte, Ye?kaanenh T’eede Gaay (Dívka soumraku úsvitu) neboli USR2, které bylo mladší než USR1 a pravděpodobně se narodilo mrtvé nebo předčasně.

Genomická srovnání naznačují, že USR1 a USR2 byli příbuzní – pravděpodobně první bratranci – a že genom USR1 je nejvíce příbuzný genomům současných indiánů. Vědci z toho vyvodili, že USR1 je součástí jedinečné populace, kterou nazývají starověcí Beringové, kteří pocházeli ze stejných předků, ale přestali se stýkat a sdílet DNA s populacemi ostatních indiánů před 18 000 až 22 000 lety. Genetická analýza podílů složek genomu USR1 sdílených s původními obyvateli Ameriky, Sibiřany a východními Asiaty také ukázala, že jediná zakladatelská populace všech původních obyvatel Ameriky se oddělila od východoasijských předků postupně zhruba před 25 000 až 36 000 lety.

Členové terénního archeologického týmu sledují, jak profesoři Aljašské univerzity ve Fairbanksu Ben Potter a Josh Reuther provádějí vykopávky na lokalitě Upward Sun River. foto: UAF COURTESY OF BEN POTTER

Probíhající práce Potterovy skupiny se zaměřuje na zkoumání mnoha aspektů způsobu života starých Beringů, včetně změn v jejich stravování v průběhu času, způsobu využívání rostlin a organizace. „Málokdy se nám tak naskytne příležitost začít zkoumat to, co jsme si mysleli, že víme, s lepšími informacemi o populacích a možná i s některými poznatky o pohybu, migraci a celkové adaptaci,“ říká.

Tato studie „začne vytvářet skvělé modely pro pochopení zakladatelských populací prvních národů zde v Severní Americe,“ říká Cynthia Zutterová, antropoložka z MacEwan University v kanadské Albertě, která se na práci nepodílela. Jedním z neodmyslitelných omezení je nedostatek vzorků, vysvětluje, ale i když jsou tato zjištění založena na pouhých dvou jedincích, přesto nesou důsledky pro pohyb a dlouhověkost několika skupin původních obyvatel v Beringii.

„Potřebujeme více vzorků,“ souhlasí archeoložka texaské A&M Kelly Grafová, která se na práci nepodílela. „Všichni se snažíme dělat si představu o populacích na základě jednoho jedince z dané populace,“ říká, „ale jeden člověk v populaci v žádném případě nereprezentuje celou genetickou výbavu dané skupiny. Je to problematické, ale je tu spousta území, která je třeba prozkoumat. Bude to vyžadovat skutečné úsilí, ale budeme se o to snažit.“

J.V. Moreno-Mayar et al., „Terminal Pleistocene Alaskan genome reveals first founding population of Native Americans,“ Nature, doi:10.1038/nature25173, 2017.

.