Mám zeleninu moc ráda. Pro zábavu jím pečený květák, většinu peněz utratím za čerstvé produkty a občas propašuju salát do kina. Nebylo to tak vždycky. Přestože moje matka byla v kuchyni kouzelnice a připravovala zeleninu na mnoho způsobů, které mi opravdu chutnaly, dodnes si zřetelně vzpomínám, jak jsem si u stolu několikrát schovával něco zeleného do ubrousku, místo abych to snědl.

Vyjma několika pozoruhodných výjimek se podobné chování objevuje ve vzpomínkách většiny lidí na dětství. Proč děti zeleninou tak všeobecně pohrdají? Udělal jsem si průzkum a objevil několik odpovědí.

Biologie

Foto: Maggie Gormanová

Děti potřebují hodně energie, mnohem více než dospělí. Proto se instinktivně obracejí k potravinám, které jim mohou poskytnout spoustu energie (zejména ve formě glukózy, která je v těle preferovaným palivem). Zelenina není příliš kalorická, což znamená, že neposkytuje mnoho energie. Ve skutečnosti některá zelenina obsahuje tolik nestravitelné vlákniny a tak málo kalorií, že k jejímu strávení se může spotřebovat tolik energie, kolik jí obsahuje.

Z biologického hlediska nemá smysl, aby děti (s jejich obrovskou potřebou energie) jedly potraviny, které jim energii neposkytují. Jelikož jsme ovšem tak geniální druh, jakým jsme, nějak se nám to podařilo pokazit a nyní čelíme epidemii dětské obezity. Go us.

Foto: Amanda Shulman

Dalším biologickým faktorem, který způsobuje, že děti nemají rády zeleninu, je její chuť a to, co tato chuť znamená. Výrazným rysem zeleniny, zejména zelené a brukvovité, je mírně nahořklá chuť. Tato hořká chuť je způsobena obsahem vápníku a také přítomností prospěšných látek, jako jsou fenoly, flavenoidy, isoflavony, terpeny a glukosmoláty.

Nejenže děti tuto hořkost možná cítí silněji než dospělí, ale mají také větší důvod se jí vyhýbat. V přírodě je hořkost známkou jedu a potenciální toxicity. Hořké sloučeniny v zelenině jsou ve velkém množství toxické, ale nejsou natolik koncentrované, aby nám ublížily. Stopová množství přítomná v zelenině jsou ve skutečnosti prospěšná, jak jsme se my dospělí naučili na základě zkušeností a pozorování.

Děti však v mnohem větší míře než dospělí fungují na základě instinktů (spíše než na základě jiných kognitivních vlivů jako my). Dává smysl, aby se děti v tomto případě více řídily svými přirozenými instinkty, protože jejich malé tělo a méně vyvinutá schopnost detoxikace způsobují, že jsou náchylnější k toxickému přetížení než dospělí.

Čas

Foto: Katherine Bakerová

Pokud hořké sloučeniny v zelenině znamenají možnou toxicitu, proč ji jako dospělí jíme a pochutnáváme si na ní? V podstatě proto, že jsme měli čas zjistit, že nás zelenina nezabije. Díky opakovanému kontaktu s nimi jsme si také vybudovali toleranci na jejich hořkou chuť.

V přírodě, když je zvíře vystaveno potenciálnímu novému zdroji potravy, otestuje jeho bezpečnost tak, že ochutná kousek a pak nechá své tělo, aby ho plně zpracovalo a strávilo. Pokud se u nich neprojeví žádné neblahé účinky, opakují tento proces znovu a znovu, celkem 10-15krát. Poté si budou jisti, že tato potravina je pro ně bezpečná a vhodná, a zavedou ji jako pravidelnou součást svého jídelníčku. Lidé mají tendenci fungovat nápadně podobně.

Rozdíl mezi dětmi a dospělými spočívá v tom, že děti neměly tolik času na to, aby potraviny vyzkoušely 10-15krát, ani nestrávily dostatek času pozorováním prostřednictvím jiných skutečně jasných důkazů, že zelenina není škodlivá. To je také důvod, proč většině lidí nechutnají jiné hořké látky, jako je káva, pivo a hořká čokoláda, hned při prvním ochutnání.

Párové asociativní učení

Foto: Phoebe Melnick

Posledním častým důvodem, proč děti nemají rády zeleninu, může být psychologický koncept párového asociativního učení. Toto spojování podnětu s určitou reakcí (v tomto případě zeleniny s pocitem) nefunguje ve prospěch zeleniny.

Děti mají tendenci spojovat zpracované potraviny s vysokým obsahem tuku a cukru (zmrzlina, dort, sladkosti) s pozitivními vzpomínkami, jako jsou večírky, svátky, oslavy a odměny. Zeleninu mají tendenci spojovat s méně pozitivními vzpomínkami, například s mrzutými rodiči a nepříjemnými jídly, při kterých jsou nuceny jíst zelené věci. To způsobuje, že děti vnímají nezdravé potraviny jako odměnu a zeleninu jako povinnost.

Naštěstí se s dospíváním jedinců jejich asociace často mění k lepšímu. V dospělosti si začneme zeleninu spojovat se zdravím, kondicí a úspěchem.

Co můžeme dělat?

Ujasněme si to – nejsem matka a nenabízím rodičovské rady. Mám však několik návrhů, jak překonat výše uvedené technické problémy.

Snížit hořkost

Foto: Kelda Baljon

Bylo zjištěno, že způsoby přípravy – karamelizace, nakládání, dušení a soté – snižují hořkost zeleniny, stejně jako přidávání tuku, cukru a soli. To není záminka k tomu, abyste na zeleninu nasypali obrovské množství soli, rafinovaného cukru a sýra, ale chutné přidání něčeho tučného, sladkého nebo slaného může zvýšit chutnost zeleninového pokrmu.

Udělejte jídlo co nejznámější

Foto: Keni Lin

Studie zjistily, že děti snědí více syrové zeleniny, pokud je spojena se známým dipem. Spolu se snížením hořkosti jsou tyto důvěryhodné dipy známým územím a pomáhají neznámé zelenině působit méně děsivě. Vynechejte rančerské a jiné dresinky s vysokým obsahem rostlinného oleje, rafinovaných cukrů a dalších nepříjemných přísad. Zvolte raději domácí humus, dipy na bázi jogurtu (sáhněte po plnotučném!), guacamole, salsu, přírodní arašídové máslo nebo jakoukoli omáčku, kterou si vytvoříte ve vlastní kuchyni ze skutečných surovin.

Připravujete-li pokrm se zeleninou, která je pro dítě/osobu, které ho podáváte, neznámá, ujistěte se, že zelenina je jedinou neznámou složkou. Pokud do něj použijete například sýr, měl by to být sýr, který znají a mají ho rádi.

Pak opakujte expozici

Foto: Kelda Baljon

Když na to přijde, expozice je všechno. Ať už se snažíte, aby si někdo oblíbil určitou zeleninu, nebo se prostě snažíte rozšířit své vlastní stravovací návyky, často stačí 10-15 pokusů, abyste skutečně zjistili, zda vám určitá potravina bude chutnat, nebo ne.

Pokud se například snažíte oblíbit si houby, neznamená to, že musíte sníst 15 obrovských porcí rovnou hub. Místo toho zkuste houby zakomponovat do několika oblíbených jídel a pokaždé ochutnejte alespoň kousek. Jak se ukázalo, moje maminka věděla, o čem mluví, když mi říkala, že když budu pořád něco zkoušet, naučím se to mít ráda.

Neutrální/pozitivní asociace

Foto: Lynden Orr

Aby se předešlo extrémním asociacím, nemělo by se jídlo používat jako odměna nebo trest. pokud je zelenina nabídnuta samostatně předtím, než je na stůl položeno jiné jídlo, hladové děti jsou obvykle ochotnější ji sníst. I když určitý mírný, pevný nátlak na děti, aby jedly zeleninu, může být přijatelný, je lepší vyhnout se kádrování. Především pokud děti často uvidí, že ostatní (vy!) zeleninu jedí a mají ji rádi, nebudou mít mnoho důvodů k tomu, aby si vytvořily negativní asociaci.