Myslíte si, že vaše kariéra ve firmě je noční můra? Už vás nebaví kousat se do celého rtu pokaždé, když na vás váš sociopatický liniový manažer něco vyštěkne v naprosto nesmyslném kancelářském žargonu? Soucítím s vámi, ale pak také tak trochu ne. Protože bez ohledu na to, kolik klíčových ukazatelů výkonnosti musíte splnit do COB, věřte mi, když vám řeknu, že být holkou na odstřel je nekonečně více zničující pro duši a nepřináší to žádné výhody, které si užíváte – čtyřciferné prémie, interakci s většinou neopilými lidmi a možnost nosit do práce kalhoty.

Snaž se udržet riktusový úsměv, když se ploužíš po parketu nočního klubu, v každé ulepené ruce láhev Apple Sourz a diskografie Calvina Harrise ti už třetí noc po sobě unáší ušní bubínky. Zkuste se prodírat davem nedůvěřivých městských zaměstnanců, zatímco vám bolestí zbělají koule na nohou a vaše sebevědomí se rozpadá jako Rizla na pěnové párty. A teď to zkus dělat střízlivý.

Nikdy by mě nenapadlo, že skončím jako prodavač panáků v baru. Poté, co jsem se přestěhovala do Londýna kvůli magisterskému studiu – které zatím neznamenalo nic jiného než řádek navíc v mém životopise -, mě sestra uvedla do světa promo práce. Je to profese, ve které jsem se setkala s letákovou reklamou (6 liber na hodinu za vyhazování papírků do koše), hosteskou v nočním klubu (8 liber na hodinu za předstírání přátelství s cizími lidmi) a kontrolou jmen na dveřích (podle mých zkušeností 10 liber na hodinu za poslouchání vyhazovačů, jak jsou rasističtí v teplotách pod nulou).

Prodávání panáků v londýnském West Endu však byla jediná promo práce, která byla skutečně dobře placená. Práce fungovala na základě provize, takže větší a lepší kluby znamenaly větší a lepší zisky – ale taky se vám mohlo dařit, když jste zahnali do kouta dvojici bankéřů, kteří se zapletli do jedné z těch podivných machistických soutěží, které se točily kolem toho, že se snažili navzájem překonat v utrácení za panáky Don Julio. A pokud jste ochotni pracovat přes Silvestra nebo Vánoce, slyšel jsem o holkách, kterým se podařilo vydělat skoro tisícovku za noc.

Ale není to všechno Dan Bilzerian wannabes making it rain. Práce střelkyně byla vyčerpávající, depresivní, demoralizující a nakonec nejhorší práce, jakou jsem kdy měla. Když jsem si každý večer připínala opasek s Jägerem, naučila jsem se spoustu věcí, z nichž většinu jsem se snažila potlačit v nejzaprášenějších kartotékách své mysli. Ale v naději, že vás to přiměje soucítit s některým z mých krajanů, až je příště uvidíte brodit se klubem, vám přináším nejdůležitější poznatky, které jsem během své práce získal.

CHAT, NE TITULKY, VYTVOŘÍ VÁM TIPY

Práce vyžaduje, abyste se hned po nástupu do zaměstnání zapojili do společenské hry. Pouhé mrskání řasami nefunguje, protože ve stejném baru obvykle prodává panáky jiná dívka a je pravděpodobné, že je hezčí než ty a pod linií vlasů se jí netvoří zdaleka takové množství potu.

Klíčový je také pohyb. Musíš se neustále pohybovat – sledovat, s kým se baví jiná holka, abys v případě, že ji odmítne, mohl udělat svůj tah – a zároveň zajistit, aby se k tobě případní nováčci hrnuli jako první. Nemůžeš se držet v koutě a flirtovat s jedním klukem; ve velkých skupinách se točí peníze, a pokud tě opravdu nebaví trávit páteční večery tím, že tě odstrkují apatičtí přehazovači, jsi tam právě kvůli tomu.

Pokud jde o to, na které konkrétní skupiny se zaměřit, svatý grál představují rozlučky se svobodou. Tam, kde by jiní mohli vidět čelenky a obří nafukovací kohouty, jsem já viděl prostředek, jak si udržet topení. Takže pokud uvažujete o tom, že se pustíte do arény střelených dívek, zamířil bych k nevěstě, jakmile vstoupí do místnosti.

Foto: Jess Cole

MŮŽETE SI VYDĚLAT HODNĚ PENĚZ, ALE BUDETE MUSET HROZIT

Prodáváním panáků si můžete vydělat vcelku slušnou mzdu, ale musíte být připraveni přijmout určité riziko. Když jsem to dělal já, bylo normou koupit si na baru dvě lahve lihovin za směšnou částku 70 liber (112 Kč) za kus, takže ještě než začnete pracovat, už jste v mínusu 140 liber (224 Kč). Ve skutečnosti je to nejspíš na vyšší hranici prodejního rizika – stejně jako nákup a prodej klasických aut, kdyby obchodování se čtyřicet let starými Pontiacy bylo víc o zvracení a úderných hláškách na záchodě a méně o vydělávání na existenciálních krizích mužů středního věku.

Zapomeňte, že je to alespoň pobídka k práci; nebudete přece trávit celé noci tím, že se budete snažit rozdrtit své skóre v Diamond Diggeru, když máte v sázce týdenní nájem. A následky toho, že do toho nedáš všechno, nejsou zrovna ideální. I když jsem nikdy nepotkala holku, která by při práci přišla o peníze, určitě jsem jich potkala několik, které se celou noc lopotily, aby po zaplacení klubu odešly s necelými 30 librami (48 dolarů).

MNOHO OPILÝCH MUŽŮ JE PŘESNĚ TAKOVÝCH, JAKÉ BYCHOM OD NICH OČEKÁVALI, ŽE BUDOU

Být holkou na panáka je v podstatě stejné jako jakákoli jiná prodejní práce: Využíváte svou osobnost, abyste dosáhli zisku. Na rozdíl od většiny prodejních zaměstnání – která jsou vykonávána z bezpečí anonymní předměstské kancelářské kóje – však musíte pracovat v temné místnosti s neustálou hrozbou nechtěného osahávání zadku nebo hlazení prsou.

Generalizace jsou líné, ale ta, kterou se chystám udělat, je přesná. Existují dva typy opilých heterosexuálních mužů: ti, kteří ve vás vidí poddajné objekty připravené k manipulaci do postele, a ti, kteří ve vás vidí člověka stejně jako oni, ale s méně okázalými genitáliemi. Jako postřelená holka jsi v první linii bitevního pole pokrytého lepkavými koberci a neustále se musíš potýkat s tou první partou a každou jejich slizkou hláškou.“

„Kdy se mnou promluvíš, krasavče?“

„Kdy? Jakmile si uvědomíš, že ženy se nedají obelstít, aby s tebou měly sex, vole.

Někteří lidé se skvěle baví v nočním klubu. Foto: Jake Lewis

PŘEJI SI, ABYS V TŘÍDĚ MATEMATIKY DÁVAL POZOR

Pokud chceš být střelená holka, musíš to umět s čísly. Obvykle budete prodávat různé permutace panáků – například „míchaný panák“ za 3 libry (5 Kč) za kus, „čistý“ (tj. neředěný) panák za 3,50 libry (5,60 Kč) a Jägerbomb za 5 liber (8 Kč). Pokud se chystáte lidem nabízet – řekněme tři rovné panáky za 10 liber (16 dolarů) – musíte na to jít chytře, jinak začnete krvácet z toho mála peněz, které vám zbyly poté, co jste zkrachovali na těch dvou velkých lahvích alkoholu.

Začínáte se cítit provinile, že okrádáte lidi

Někdy je to ostuda, ale já bych obvykle použil pochybná opatření, abych maximalizoval svůj zisk. Kdybych vám například chtěl nalít Jägerbombu, hodil bych panáka do sklenice dřív, než byste si stačili uvědomit, že je plná jen ze tří čtvrtin. Požádat o míchaného panáka? Jednu ze sklenic na pásu bych už naplnil mixérem, takže váš panák by byl v podstatě jen džus. Někdy jsem říkal, že jdu pro čerstvé sklenice z baru, a schválně jsem bral ty právě umyté, ve kterých na dně kopalo trochu vody.

Vždycky však bylo zalévání samotné láhve krokem vedle. Hlavně proto, že kdyby mě chytili, dostal bych padáka.

Prodávat lidem ředěné nápoje za plnou cenu není zrovna nejetičtější věc, kterou jsem kdy udělal, ale na mou obranu musím říct, že pití v opilosti je špatná věc a dělal jsem to vždycky jen lidem, kteří byli příliš opilí na to, aby viděli přímo, natož aby si toho všimli. Takže si o mě nedělejte starosti. V noci spím v pohodě.

Několik zastřelených dívek v Liverpoolu; ani jedna z nich není autorem, ani nemusí nutně sdílet stejné názory jako autor. Foto: Dave Humphreys

Sledujte Sirin Kale na Twitteru.